ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.501.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 501/2017-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2017 o dovolání, které podala obviněná Ing. Š. A. (roz. M.), proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 3 To 264/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 26/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné Ing. Š. A. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 89 T 26/2016, byla obviněná Ing. Š. A. uznána vinnou pokusem přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za to jí byl uložen podle §222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti osmi měsíců.
2. Proti shora uvedenému rozsudku podala obviněná Ing. Š. A. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 3 To 264/2016, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o vině obviněné pokusem přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku.
3. Skutek, který spáchala obviněná, spočíval ve stručnosti v tom, že jako jednatelka obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., IČ 26226545, v úmyslu zmařit uspokojení pohledávky svého věřitele, obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., IČ 25581988, ve výši 1 329 340 Kč, kterou byla povinna uhradit jednak sama jmenovaná obchodní společnost na základě pravomocného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Brně dne 14. 2. 2012, č. j. 22 Cm 455/2011-18, a jednak sama obviněná na podkladě pravomocného směnečného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 2. 10. 2012, č. j. 5 Cm 252/2012-48, které se staly vykonatelnými po zpětvzetí odvolání 1. 3. 2014, resp. 17. 6. 2014, vystavila ve dnech 21. 1. 2014 a 21. 2. 2014 celkem 6 faktur za ekonomické poradenství a práce na projektu výstavba apartmánů Kréta, PF, na celkovou částku 1 706 245 Kč, a dále v nezjištěné době vyhotovila listinu „Uznání dluhu, dohoda“, ze dne 8. 6. 2012 (správně 8. 6. 2010, viz č. l. 251 tr. spisu) , opatřenou padělaným podpisem jednatele HAYFORD CZECH, s. r. o., PaedDr. G. K., a listinu „Prohlášení o provedení zápočtu“ ze dne 28. 2. 2014, které měly nepravdivě prokazovat oprávněnost nároku KOLOBAL CZ, s. r. o., vůči HAYFORD CZECH, s. r. o., čímž ke dni 28. 2. 2014 uplatnila započtení pohledávky KOLOBAL CZ, s. r. o., včetně příslušenství ve výši celkem 1 329 340 Kč vůči vlastnímu závazku obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., a uvedené listiny jednak jako pravé zaslala na vědomí HAYFORD CZECH, s. r. o., a jednak je uplatnila před soudem v rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 5173/2014, přičemž si byla vědoma, že faktury i Prohlášení o provedení zápočtu jsou fiktivní, plnění uvedené na fakturách nebylo provedeno, že tudíž pohledávka KOLOBAL CZ, s. r. o., vůči HAYFORD CZECH, s. r. o., neexistuje a nemůže dojít k započtení pohledávek, čímž chtěla způsobit škodu obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., ve výši 1 329 340 Kč a KOLOBAL CZ, s. r. o., a o tuto částku se obohatit.
II. Dovolání obviněné
4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podala obviněná Ing. Š. A. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnila subjektivní stránku trestného činu. Tvrdila, že podpis PaedDr. G. K. nezfalšovala, a domnívala se, že je pravý. Proto také s listinou označenou „Uznání dluhu, dohoda“ (správně v souladu s §323 tehdy platného a účinného obchodního zákoníku „uznání závazku“) a datovanou dnem 8. 6. 2010 nakládala v dobré víře, a nechtěla poškodit věřitele ve smyslu ustanovení §222 tr. zákoníku. Zdůraznila, že žádným důkazem nebyla její tvrzení před soudem vyvrácena.
6. Dále napadla právní posouzení přečinu ve znaku „zmaření uspokojení věřitele“. Protože obchodní společnost HAYFORD CZECH, s. r. o., jednostranný zápočet pohledávek neakceptovala, tak podle obviněné tento znak skutkové podstaty §222 odst. 1 tr. zákoníku naplněn nebyl, ke zmaření uspokojení věřitele nedošlo ani jen částečně. Popřela také, že by se o takový záměr pokusila. Svou námitku opřela také o argument, že obchodní společnost HAYFORD CZECH, s. r. o., mohla svůj nárok z obou směnek uplatnit v exekučním řízení, což se také stalo. Obviněná pak podala návrh na zastavení exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 5173/2014 proti její osobě jako povinné (též proti jejímu manželovi), v jehož rámci bude posuzován jí učiněný jednostranný zápočet, a pouze toto rozhodnutí soudu může mít podle názoru dovolatelky vliv na možnost uspokojení pohledávky obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., za KOLOBAL CZ, s. r. o.
7. Zároveň dovolatelka vyjádřila nesouhlas se skutkovými závěry soudů o neexistenci pohledávky obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., za HAYFORD CZECH, s. r. o., naopak trvala na tom, že pracovní činnost pro HAYFORD CZECH, s. r. o., odvedla a faktury za ni vystavila oprávněně. Kdyby soudy provedly výslechy svědků, jež obviněná navrhovala, bylo toto její tvrzení prokázáno a také by pak nebylo pochyb, že jednostranným zápočtem ze dne 28. 2. 2014 skutečně zanikla pohledávka HAYFORD CZECH, s. r. o., za KOLOBAL CZ, s. r. o. K tomu obdobně jako v předcházející části svého dovolání upozornila na stále neukončené řízení vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 5173/2014. Okresní soud sice její návrh na zastavení exekučního řízení zamítl, ale jeho rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení z důvodu nedostatečného vypořádání se s tvrzením obviněné o existenci pohledávky KOLOBAL CZ, s. r. o., za HAYFORD CZECH, s. r. o.
8. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí včetně „rozhodnutí na něj obsahově navazujících“ a aby věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání a replika
9. K podanému dovolání obviněné Ing. Š. A. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Pavel Kučera (dále jen „státní zástupce“). Ten se nejprve vypořádal s námitkou nedostatku subjektivní stránky trestného činu, podle jeho názoru ji obviněná založila na skutkových argumentech, neboť v rozporu se zjištěními soudů tvrdila svou nevědomost o nepravosti podpisu PaedDr. G. K. na listině „Uznání dluhu, dohoda“ a naopak byla přesvědčena o reálnosti jí vystavených faktur na obchodní společnost HAYFORD CZECH, s. r. o.
10. Pokud dovolatelka namítla také absenci znaku zmaření uspokojení věřitele, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyzdvihl, že byla uznána vinnou pokusem přečinu poškození věřitele, a proto naplnění tohoto znaku s ohledem na zvolenou právní kvalifikaci nebylo nutné. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1011/2013, doplnil, že i jednostranný zápočet představuje jednání způsobilé k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele.
11. Nesouhlas obviněné s postupem soudů, které nevyhověly jejím návrhům na výslech svědků, státní zástupce odmítl s tím, že se nejednalo o libovůli soudů, jež poskytly dostatečné zdůvodnění nadbytečnosti provádění těchto důkazů, a nadto jsou výhrady proti rozsahu dokazování podle státního zástupce nepřípustné, neboť nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení.
12. Před svým závěrečným návrhem státní zástupce upozornil na nesrovnalost údaje ve skutkové a právní větě týkající se osoby, k jejímuž obohacení (prospěchu) mělo jednání obviněné směřovat. Podle skutkové věty se mělo jednat o KOLOBAL CZ, s. r. o., ale podle právní věty o obviněnou. V této nepřesnosti však státní zástupce nespatřoval důvod pro zrušení rozsudku krajského soudu, když neměla vliv na správnost právní kvalifikace skutku. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné.
13. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněné, která této možnosti do doby rozhodnutí o dovolání nevyužila.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů obsažených v §265b odst. l písm. a) až l), odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly, v opačném případě vede dovolání s pouze formálním odkazem na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů k odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
16. Obviněná Ing. Š. A. opřela své podání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může záležet i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
17. Deklarovanému dovolacímu důvodu v podobě vady v užití hmotného práva formálně odpovídala námitka proti naplnění zákonného znaku základní skutkové podstaty přečinu podle §222 odst. 1 tr. zákoníku spočívající ve „zmaření uspokojení svého věřitele“, avšak nebyla důvodná. Ostatní výhrady byly skutkové povahy a nespadaly proto pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
b) K námitkám neodpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu
18. V té části dovolání, v níž obviněná pouze formálně brojila proti existenci znaku zavinění a dále se také snažila prosadit svou skutkovou verzi o reálnosti plnění poskytnutého ze strany KOLOBAL CZ, s. r. o., ve prospěch HAYFORD CZECH, s. r. o., a tudíž také o pravosti faktur vystavených na HAYFORD CZECH, s. r. o, byl mimořádný opravný prostředek podán z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. řádu.
19. Co se týká subjektivní stránky, po obsahové a zejména argumentační stránce její výtky směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů. Tvrdila, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že by podpis jednatele HAYFORD CZECH, s. r. o., PaedDr. G. K., padělala ona, popř. o nepravosti podpisu věděla. Naopak v přesvědčení o pravosti podpisu na listině „Uznání dluhu, dohoda“ učinila dne 28. 2. 2014 v dobré víře jednostranný zápočet vzájemných pohledávek obchodních společností KOLOBAL CZ, s. r. o., a HAYFORD CZECH, s. r. o. K tomu Nejvyšší soud musí konstatovat, že těmito argumenty dovolatelka nevznesla jakékoli pochyby o právním posouzení stíhaného jednání z hlediska zavinění jako znaku skutkové podstaty přečinu. Fakticky totiž předložila vlastní skutkovou verzi, která se rozchází se skutkovými zjištěními soudů, a dospěla k ní odlišným hodnocením důkazů s důrazem na pravdivost vlastních tvrzení a bez jakékoli vazby na obsah ostatních usvědčujících důkazních prostředků. Soud prvního stupně provedl mj. listinný důkaz, a to znalecký posudek z oboru písmoznalectví – ruční písmo (kopie založena na č. l. 52-58 trestního spisu; provedení důkazu zaznamenáno v protokole o hlavním líčení konaném dne 22. 6. 2016, viz č. l. 317) opatřený v rámci exekučního řízení, z něhož vyplývá jednoznačný závěr zpracovatele, že podpis PaedDr. G. K. není originálem, nýbrž dobrou napodobeninou. Text listiny „Uznání dluhu, dohoda“ datovaný dnem 8. 6. 2010 přitom obviněná sepsala rukou a svědek PaedDr. G. K. se o této listině dozvěděl až od policie (srov. jeho výpověď u hlavního líčení. č. l. 315). Kromě této nepravdivé listiny obviněná vyhotovila jménem KOLOBAL CZ, s. r. o., fiktivní faktury na odběratele HAYFORD CZECH, s. r. o., v nichž v rozporu se skutečností účtovala práce údajně vykonané ve prospěch HAYFORD CZECH, s. r. o., čímž vytvořila pohledávku pro obchodní společnost KOLOBAL CZ, s. r. o. Ohledně těchto účetních dokladů přitom soudy zcela jednoznačně uzavřely, že se jednalo o účelové, fiktivní faktury a obhajoba dovolatelky byla vyhodnocena jako nelogická a při posouzení všech dalších důkazů nevěrohodná (str. 6-7 rozsudku krajského soudu, str. 7-8 rozsudku městského soudu). Odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižších stupňů obsahují srozumitelné vysvětlení, z jakých důvodů vyhodnotily obhajobu obviněné jako nepravdivou a především v průběhu řízení vyvrácenou. Samotné faktury nebyly vyhotoveny standardním způsobem, především z nich nelze jednoznačně určit, k jakému plnění se vztahují, a jiné písemné podklady jako objednávky nebo smlouvy, které by potvrdily reálný podklad pro vystavení faktur, obviněná nedoložila. Zcela nelogické se soudům správně jevilo vystavení zajišťovací směnky výstavcem KOLOBAL CZ, s. r. o., (jednala za něj obviněná) dne 25. 7. 2010 na částku 1 050 000 Kč ve prospěch HAYFORD CZECH, s. r. o., k zajištění pohledávky HAYFORD CZECH, s. r. o., za KOLOBAL CZ, s. r. o., když přitom podle tvrzení dovolatelky obchodní společnost HAYFORD CZECH, s. r. o., měla necelé dva měsíce předtím, a to dne 8. 6. 2010 uznat dluh vůči KOLOBAL CZ, s. r. o., ve výši 1 005 000 Kč. Dále obviněná nedokázala ani rozumně objasnit značnou časovou prodlevu mezi obdobím, kdy fakturované práce měly být vykonány (2007-2010) a datem vystavení faktur za tyto práce (21. 1. 2014 a 21. 2. 2014). Další výraznou pochybnost, jež svědčí o ryze účelovém tvrzení obhajoby, je téměř shoda v datu vystavení fakturačních listin s termínem odvolacího řízení vedeném ve věci vydaného směnečného platebního rozkazu.
20. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že v té době probíhala dvě odvolací řízení, jedno pod sp. zn. 7 Cmo 472/2013 (č. l. 94) ve věci směnečného platebního rozkazu, z něhož byla povinná KOLOBAL CZ, s. r. o., vydaného pod sp. zn. 22 Cm 455/2011, a druhé pod sp. zn. 7 Cmo 117/2014 ve věci směnečného platebního rozkazu, z něhož byla povinná Ing. Š. A., vydaného pod sp. zn. 5 Cm 252/2012. Odvolání v prvně zmíněné věci vzala obviněná jménem žalované obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., v celém rozsahu zpět dne 27. 1. 2014 a 28. 1. 2014 bylo odvolací řízení vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Cmo 472/2013 zastaveno (viz č. l. 94-96). V důsledku toho se pak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2012, č. j. 22 Cm 455/2011-60, ponechávající v platnosti vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 14. 2. 2012 stal vykonatelný dnem 1. 3. 2014 (srov. č. l. 92). Odvolací řízení citované shora jako druhé v pořadí, kde byla ze směnečného platebního rozkazu povinná Ing. Š. A., bylo na podkladě zpětvzetí odvolání obviněné zastaveno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014 (tento procesní průběh je patrný z textu odůvodnění usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 2 EXE 5173/2014, viz č. l. 288). K jednostrannému zápočtu údajných vzájemných pohledávek došlo přípisem obviněné ze dne 28. 2. 2014 (č. l. 80). Evidentně zde vystupuje časová návaznost, kdy dovolatelka začala vystavovat fiktivní faktury v úmyslu se na jejich podkladě (a také s využitím falešné listiny o uznání závazku, v jehož důsledku začala běžet nová čtyřletá promlčecí doba) bránit až proti nařízené exekuci, a podané opravné prostředky - odvolání (jak za sebe tak i jménem obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o.) proti potvrzeným směnečným platebním rozkazům vzala zpět a tato odvolací řízení byla zastavena. Dne 3. 10. 2014 nařídil Okresní soud v Jihlavě pověřením exekuci (exekučním titulem byl směnečný platební rozkaz, jímž bylo žalované Ing. Š. A. uloženo plnit žalobci HAYFORD CZECH, s. r. o., z důvodu avalování směnky) v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 2 EXE 5173/2014. Proti němu se povinná Ing. Š. A. společně se svým manželem (výkon rozhodnutí mířil na jejich majetek spadající do společného jmění manželů) bránili návrhy ze dne 11. 11. 2014 na zastavení exekuce. Tyto jejich návrhy budou opětovně projednány Okresním soudem v Jihlavě (nadřízený soud původní zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zrušil a vrátil k novému projednání), který bude kromě jiného posuzovat otázku původního závazkového právního vztahu, k němuž se vážou obě zajišťovací směnky. Podle pokynů soudu druhého stupně bude třeba mj. posoudit jednostranný zápočet uplatněný původním dlužníkem z půjčky a zda tedy došlo k povinnou (Ing. Š. A.) tvrzenému zániku závazku obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., vůči HAYFORD CZECH, s. r. o. Protože o těchto právních otázkách nebylo ještě soudy pravomocně rozhodnuto, nemohlo podle jejího přesvědčení být ani v trestním řízení prokázáno, že by jednostranný zápočet nebyl oprávněný a že faktury vystavené obchodní společností KOLOBAL CZ, s. r. o., odpovídaly rozsahu a ceně skutečně odvedených prací. V tomto směru však dovolací argumentace obviněné nemohla obstát.
21. Soudy projednávající obžalobu na obviněnou nebyly povinny vyčkávat na pravomocné rozhodnutí civilního soudu o návrhu obviněné na zastavení exekuce. Povaha listin uplatněných obviněnou u věřitele obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., a u Okresního soudu v Jihlavě v rámci exekučního řízení, stejně jako otázka, zda závazek KOLOBAL, s. r. o., vůči HAYFORD CZECH, s. r. o., zanikl či nikoli, mají jednoznačně vliv na hodnocení viny obviněné trestným činem, pro který je trestně stíhána (existující závazkový vztah mezi dlužníkem a věřitelem v době trestného jednání je předpokladem daného deliktu), a proto je soudy v souladu se zákonem hodnotily samostatně jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. řádu. Obdobně k tomu bylo judikováno, že trestní soud hodnotí závazkový vztah dlužníka a věřitele sám jako předběžnou otázku, pokud je k dispozici rozhodnutí civilního soudu, není jím vázán, avšak je povinen se s ním vypořádat (rozhodnutí č. 17/2009 Sb. rozh. tr.). Proto soudy projednávající trestní věc obviněné Ing. Š. A. postupovaly správně, když samy posoudily, zda skutečně mezi dlužníkem a věřitelem trval i v rozhodné době závazkový vztah a zda listiny dokládající/vyvracející existenci vzájemných nároků obou stran byly falešné nebo nikoli.
22. Na základě shora uvedeného je tudíž možné shrnout, že skutek, jak byl zjištěn soudy, odpovídá provedeným důkazům a především způsobům, jakým soudy hodnotily výsledky dokazování, jež vedly ke správnému skutkovému zjištění o evidentním účelovém jednání ze strany obviněné, jímž chtěla primárně zabránit výkonu rozhodnutí vedeném proti její osobě (a manželovi) jako avalátovi z vystavené (zajišťovací) směnky. Obviněná vytvořila dokumenty - faktury, které měly prokazovat existenci pohledávky obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., vyhotovila listinu „Uznání dluhu, dohoda“, opatřenou padělaným podpisem jednatele HAYFORD CZECH, s. r. o., kterou měla posledně jmenovaná společnost uznat fakticky neexistující pohledávku obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., ale, což dosud nebylo v trestním řízení akcentováno, také současně předvídala jednostranný zápočet (viz poslední věta textu jednostranného zápočtu: „V případě vzájemných vztahů souhlasí dlužník se zápočtem.“, č. l. 251 tr. spisu). V důsledku tohoto písemného uznání závazku (nesprávně označeno jako „uznání dluhu“) počala běžet nová čtyřletá promlčecí lhůta od dotčeného uznání (srov. §407 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013). Není přitom rozhodující, kdo podpis zfalšoval, ale to, že dovolatelka o tomto falzu věděla, a přesto jednala jako by byl podpis pravý, neboť mj. i na podkladě tohoto uznání závazku provedla jednostranný zápočet, kterým podpořila svůj návrh na zastavení exekučního řízení vedeného proti ní a manželovi. Mimo rámec pravidel obecného uvažování se proto jeví tvrzení obviněné, že by svědek PaedDr. G. K. učinil v písemné formě úkon spočívající v uznání závazku obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., pokud nedošlo k plnění podle vystavených faktur. Navíc za situace, kdy soudy měly k dispozici jasný závěr znalce o nepravosti jeho podpisu na předmětné listině. Zjevný prospěch z této padělané listiny (jakož i z fiktivních faktur) měla samozřejmě jednak obchodní společnost KOLOBAL CZ, s. r. o., jejíž jedinou jednatelkou a zároveň i jediným společníkem byla od konce září 2010 obviněná. Avšak primárně to byla právě ona, kdo sledoval záměr, aby zabránila určení povinnosti plnit ze směnky vystavené dne 25. 7. 2010 obchodní společností KOLOBAL CZ, s. r. o., na řad HAYFORD CZECH, s. r. o., již avalovala. Z tohoto směnečného rukojemství se později stala povinnou vydáním směnečného platebního rozkazu Krajským soudem v Brně dne 2. 10. 2012, č. j. 5 Cm 252/2012-48, který pak ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2012, č. j. 5 Cm 252/2012-91, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, č. j. 7 Cmo 117/2014-228, tvořil exekuční titul pro exekuci nařízenou dne 3. 10. 2014 v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 5173/2014. Zastavení zmíněné exekuce se na základě tvrzení o zániku závazku směnečného dlužníka (avaláta) obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., který měl ke svému směnečnému věřiteli HAYFORD CZECH, s. r. o., jednostranným započtením domáhala před Okresním soudem v Jihlavě (a vlastně i v současnosti stále domáhá). Její úmysl tedy i vzhledem k výkladu pod body 19. a 20. tohoto usnesení dovolacího soudu evidentně zahrnoval nejen složku volní, ale i vědomostní ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
23. Hodnotící úvahy soudů obou stupňů, v jejichž rámci vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněné ohledně reálného podkladu vystavených účetních dokumentů – faktur, je nutné považovat za zcela správné. Soudy přitom postupovaly zcela v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, hodnotily důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, logicky a pečlivě své závěry zdůvodnily. U veřejného zasedání byl opětovně dán obviněné prostor k obhajobě, zejména k vysvětlení jejího logice odporujícího chování, kdy fakturovala údajně odvedenou práci pro HAYFORD CZECH, s. r. o., až po tolika letech, avšak srozumitelné vysvětlení, které by se odráželo také v důkazních prostředcích, obviněná neposkytla. Ze všech shora uvedených důvodů jsou námitky proti subjektivní stránce a způsobu posouzení faktur a jednostranného zápočtu svou podstatou ryze skutkového charakteru, neboť jimi dovolatelka zpochybňovala správnost skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a jejich hodnocení důkazů, aniž by vytýkala vadu hmotněprávního posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání .
24. Stejnou povahu mají výhrady proti zamítnutí provedení obhajobou navržených důkazů. Soudy obou stupňů je považovaly za nadbytečné, pečlivě a přesvědčivě vyložily v napadených rozhodnutích důvody, které je vedly k uzavření dokazování v této věci, neboť skutek, pro který byla na obviněnou podána obžaloba, byl dostatečně objasněn ze všech hledisek nezbytných pro rozhodnutí ve věci samé (viz str. 6-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7 rozsudku odvolacího soudu) . I v této částí bylo tedy dovolání podáno mimo rámec důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
c) K námitce absence znaku „zmaření uspokojení svého věřitele“ ve smyslu ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku
25. Přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i jen částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek. Právní teorie považuje za neexistující právo nebo závazek takové právo nebo závazek, které vůbec nevznikly nebo již zanikly (např. splněním, prekluzí). Ve skutečnosti zde tedy není existující závazkový právní vztah mezi pachatelem jako dlužníkem a jinou osobou jako jeho věřitelem. Pachatel předstírá existenci takových práv nebo závazků, jejichž skutečná existence by snižovala hodnotu majetku dlužníka. Proto neexistujícím právem bude fiktivní právo jiné osoby vůči pachateli na to, aby mu bylo plněno z pachatelova majetku, neexistujícím závazkem bude pak fiktivní povinnost pachatele poskytnout ze svého majetku plnění jiné osobě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 420. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2215 s.). Naplnění znaku zmaření uspokojení svého věřitele, a to byť částečné nebo ve stadiu pokusu, právně relevantně napadla obviněná ve svém dovolání.
26. Podle znění právní věty, ale také podle popisu skutku z tzv. skutkové věty je zjevné, že dokonání předmětného přečinu, tj. zmaření uspokojení svého věřitele obviněné ani soudy za vinu nekladly, byla uznána vinnou pokusem tohoto trestného činu. Její jednání tudíž bezprostředně směřovalo ke škodlivému následku se záměrem jej dosáhnout, jímž podle zjištění soudů bylo způsobení škody obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., ve výši 1 329 340 Kč při současném obohacení obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., o tutéž částku a dále v důsledku trestného jednání měla obviněná pro sebe získat značný prospěch. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil na nesrovnalost mezi popisem skutku a právní větou, kdy tzv. skutková věta zahrnuje prospěch obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., a právní věta vyjadřuje škodlivý následek jako způsobení značné škody a získání značného prospěchu pro obviněnou jako fyzickou osobu. Jak shledal Nejvyšší soud, ze skutkové věty a také z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že úmyslné jednání dovolatelky směřovalo k dosažení vlastního prospěchu, a to bezprostředně, neboť chtěla dosáhnout zastavení vykonávacího řízení. Pokud by však byla soudem akceptována opodstatněnost obviněnou (v procesím postavení povinné) předložených listin, dosáhla by současně i prospěchu pro obchodní společnost KOLOBAL CZ, s. r. o. Na str. 7 v posledním odstavci svého rozhodnutí krajský soud výslovně zdůraznil, že dlužnou částku byla povinna zaplatit nejen obchodní společnost KOLOBAL CZ, s. r. o., ale i dovolatelka jako fyzická osoba. Směnka vystavená dne 25. 7. 2010 KOLOBAL CZ, s. r. o., na řad HAYFORD CZECH, s. r. o., kterou obviněná Ing. Š. A. avalovala, byla podkladem pro vydání jednak směnečného platebního rozkazu č. j. 5 Cm 455/2011-18, z něhož byla povinná KOLOBAL CZ, s. r. o., a jednak směnečného platebního rozkazu č. j. 5 Cm 252/2012-48, z něhož byla povinná plnit Ing. Š. A. Svým jednáním, které je předmětem tohoto trestního řízení, dovolatelka jednoznačně chtěla dosáhnout zániku pohledávky obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o., vůči HAYFORD CZECH, s. r. o. Na podkladě padělaných dokumentů a díky právnímu jednání spočívajícím v jejím prohlášení o započtení (jménem KOLOBAL CZ, s. r. o.), jehož písemné vyhotovení včetně jemu časově předcházejících falešných listin předložila soudu spolu s návrhem na zastavení exekuce v exekučním řízení vedeném proti ní jako fyzické osobě (a jejímu manželovi), se současně snažila získat prospěch také sama pro sebe, protože v případě úspěchu svého návrhu na zastavení exekuce by zanikla její povinnost plnit směnečnému věřiteli HAYFORD CZECH, s. r. o.
27. Tedy až v okamžiku pravomocného rozhodnutí soudu v exekučním řízení, jímž by exekuce byla zastavena (k němuž doposud nedošlo), by byl trestný čin poškození věřitele dokonán. Poškození věřitele HAYFORD CZECH, s. r. o., by spočívalo v podstatě ve ztrátě jeho nároku dosáhnout plnění vyplývajících z citovaných směnečných platebních rozkazů jak vůči obviněné, tak vůči KOLOBAL CZ, s. r. o., čímž by de facto došlo k naplnění znaku „zmaření uspokojení“ jmenovaného věřitele. Jelikož k takovému rozhodnutí civilního soudu nedošlo, správně soudy rozhodující v trestním řízení uznaly obviněnou vinnou pokusem přečinu poškození věřitele podle §21 odst. 1 a §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Pro pokus trestného činu ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku je mj. typické, že vždy chybí následek (někdy i jednání popsané ve skutkové podstatě). Pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení následku jako znaku skutkové podstaty trestného činu. Současná nauka i praxe dokonce posuzuje též trestnost tzv. nezpůsobilého pokusu, jinak je pokus trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin podle §21 odst. 2 tr. zákoníku.
28. Ve vztahu k dlužníkovi KOLOBAL CZ, s. r. o., lze mít za to, že dovolatelka se pokusila jako jednatelka tohoto dlužníka připravit věřitele HAYFORD CZECH, s. r. o., o možnost domáhat se splnění pohledávky z půjčky, resp. z již vydaných směnečných platebních rozkazů, učinila tak formou započtení (kompenzací) neexistujících pohledávek obchodní společnosti KOLOBAL CZ, s. r. o. vůči HAYFORD CZECH, s. r. o., které opřela o fiktivní faktury za nikdy nevykonané práce. Tento závazek měl jednatel obchodní společnosti HAYFORD CZECH, s. r. o., PaedDr. G. K., uznat další padělanou listinou „Uznání dluhu, dohoda“ ze dne 8. 6. 2010. Právě v této písemnosti se zfalšovaným podpisem PaedDr. G. K. spatřoval Nejvyšší soud z hlediska viny významnější úkon než pozdější jednostranný zápočet vzájemných pohledávek, neboť jeho smyslem bylo nejen dát podklad jednostrannému zápočtení, ale také zamezit HAYFORD CZECH, s. r. o., úspěšně uplatnit námitku promlčení vůči pohledávce tvrzené obviněnou. Fiktivní plnění měla KOLOBAL CZ, s. r. o., poskytnout v letech 2007-2010, k uznání závazku ze strany HAYFORD CZECH, s. r. o., došlo 8. 6. 2010, faktury na plnění z let 2007-2010 byly vystaveny v lednu a únoru 2014 a jednostranný zápočet proběhl přípisem ze dne 28. 2. 2014. Z těchto údajů vyplývá, že bez uznání závazku by HAYFORD CZECH, s. r. o., mohla v případě sporu uplatnit námitku promlčení. Pokud se HAYFORD CZECH, s. r. o., ve skutečnosti před soudy hájila tím, že faktury neměly reálný podklad a nikdy plnění od KOLOBAL CZ, s. r. o., nepřijala a nikdy neuznala tvrzený dluh, jednalo se o konzistentní tvrzení jednatele PaedDr. G. K. před civilními soudy, která se nezměnila ani ve výpovědích tohoto svědka v trestním řízení, a to na rozdíl od tvrzení obviněné, jež se v řízeních před civilními a trestními soudy rozcházejí. Rovněž by bez uznání závazku jakož i bez falešných faktur obviněná nemohla uskutečnit samotný jednostranný zápočet. Zjevně z jeho existence a také z vytvoření dalších nepravých účetních dokladů vyplývá promyšlenost a koordinovanost celého trestného jednání obviněné, jež směřovalo k jedinému cíli, a to vyhnout se plnění věřiteli HAYFORD CZECH, s. r. o., resp. zmařit jeho uspokojení v rámci probíhajícího exekučního řízení. Je proto zcela zjevné, že ani námitka nedostatku znaku „zmaření uspokojení věřitele“ nemohla mít žádné opodstatnění.
29. Pokud se týká alternativy jednání, kterým mělo k pokusu o zmaření uspokojení svého věřitele dojít, soudy aplikovaly tu pod písm. d) odst. 1 §222 tr. zákoníku, tj., že dovolatelka předstírala neexistující právo. Nejvyšší soud se s právním posouzením učiněným soudy ztotožnil. Pro úplnost však považuje za vhodné podrobněji vyložit, jaké důvody ho k tomu vedly.
30. Shora pod bodem 25. již bylo uvedeno, jak vykládá právní nauka neexistující právo nebo závazek ve smyslu ustanovení §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Vyzdvihnout je třeba, že za neexistující právo, jež obviněná v této věci předstírala, jde o fiktivní právo jiné osoby vůči pachateli na to, aby mu bylo plněno z pachatelova majetku. Obviněná Ing. Š. A. však předstírala neexistující právo dlužníka (KOLOBAL, s. r. o.) vůči věřiteli (HAYFORD CZECH, s. r. o.) a nikoli jiné třetí osoby vůči dlužníkovi (nutno podotknout, že v samém jádru věci souběžně předstírala i neexistující závazek věřitele vůči dlužníkovi). Tato okolnost však nemá na správnost napadeného rozhodnutí vliv. Zásadní je jednotící negativní dopad do majetkové sféry věřitele, který by v konečném důsledku při reálnosti předstíraného práva opravdu nemohl řádně uplatnit svou pohledávku, jež by následkem započtení byla považována za zaniklou, a jeho uspokojení by tak bylo zmařeno. Takový výklad je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již dříve vyslovil názor, že „samotné tvrzení obviněného o zániku závazku započtením by nenaplňovalo znaky podle §222 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku (který vyžaduje, aby obviněný předstíral splnění závazku, nikoli jeho zánik započtením), ale jen znaky pokusu přečinu podle §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1011/2013). V citované věci se jednalo skutkově o velmi podobnou věc s trestní věcí obviněné Ing. Š. A., obviněný v rámci exekučního řízení tvrdil soudu zánik jeho závazku vůči věřiteli v důsledku započtení, avšak současně se u civilního soudu také bránil, že dluh věřiteli již dávno uhradil, tedy že ho splnil, a proto v této citované trestní věci byla shledána naplněna alternativa poškozovacího jednání směřujícího proti vlastnímu věřiteli uvedená pod písm. f) odst. 1 §222 tr. zákoníku. Ta spočívá v předstírání zániku závazku dlužníka splněním jeho dluhu, což v případě dovolatelky nepřichází v úvahu. Splnění dluhu sice představuje zánik závazku dlužníka, který má ve vztahu ke svému věřiteli, ale jedná se pouze o jeden z mnoha způsobů zániku závazku (z dalších lze např. jmenovat započtení, dohodu, nemožnost plnění, uplynutí doby apod.).
31. Mezi jednání pachatele, které bude spadat pod „předstírání nebo uznání neexistujícího práva nebo závazku“ ve smyslu §222 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, tak nepochybně patří také to, kdy pachatel jedná jakoby on sám v postavení dlužníka měl vůči svému věřiteli pohledávku (tj. předstírá své neexistující právo na plnění od svého věřitele a tím také na druhou stranu předstírá neexistující závazek svého věřitele plnit pachateli jakožto dlužníkovi), na jejímž podkladě uplatní zápočet jejich vzájemných pohledávek (tím způsobí zánik věřitelovy pohledávky), čímž zmaří uspokojení věřitele, ačkoli věřitelova pohledávka za dlužníkem zaniknout nemohla, neboť právo dlužníka vůči němu nikdy neexistovalo.
V. Závěrečné shrnutí
32. Nejvyšší soud s ohledem na shora popsaná zjištění a právní závěry uzavřel, že dovolání obviněné Ing. Š. A. se sice částečně opírá o námitky, které formálně odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale obsahově jsou neopodstatněné. Nejvyšší soud proto věcně nepřezkoumával napadený rozsudek a na podkladě spisu a obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu odmítl tento mimořádný opravný prostředek obviněné jako zjevně neopodstatněný. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 5. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu