ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1110.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1110/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2017 o dovolání, které podala obviněná I. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 11 To 147/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 28/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 3 T 28/2017, byla obviněná I. B. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
„dne 12. září 2016 kolem 08:50 hodin v H. K. jako řidička elektrokola jedoucí podél řeky Labe ve směru ze S. náb. ke křižovatce ulic T. náb., H., Nám. 5. k. a T. m. projela křižovatku v úmyslu pokračovat v přímém směru po T. náb. a zde nedala přednost R. B., která přecházela pozemní komunikaci z její pravé strany po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od ulice H. k T. náb., v prostoru přechodu pro chodce do ní narazila a způsobila tak její pád na zem, při kterém chodkyně utrpěla zlomeninu chirurgického krčku levé pažní kosti s posunutím úlomků, s odlomením velkého hrbolu levé pažní kosti a oděrku na levém lokti, což si vyžádalo její hospitalizaci na Ortopedické klinice Fakultní nemocnice v H. K. v době od 12. 9. 2016 do 17. 9. 2016 a poté další hospitalizaci na Rehabilitační klinice Fakultní nemocnice v H. K. v době od 19. 9. 2016 do 7. 10. 2016, přičemž zranění podstatně omezilo hybnost levého ramenního kloubu chodkyně do 24. 10. 2016 a jeho léčení dosud není ukončeno, čímž I. B. porušila ustanovení §4 písm. a), b) a §5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů“ .
2. Za tento trestný čin byla odsouzena podle §148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla zavázána k povinnosti nahradit ve výroku rozsudku specifikovanou škodu.
3. Z podnětu odvolání obviněné byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 11 To 147/2017, napadený rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku, jímž byla obviněné uložena povinnost, aby poškozené R. B. (dále jen „poškozená“) zaplatila náhradu ušlého výdělku, přičemž podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo v rozsahu zrušení znovu rozhodnuto tak, že poškozená byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu ušlého výdělku na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, že od přípravného řízení neměla obhájce, ačkoliv jej mít měla ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř.
5. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedla, že v počátcích přípravného řízení byla orgány policie poučována pouze formálně, aniž by jí byl vysvětlen smysl a význam jednotlivých procesních úkonů, zejména sdělení obvinění, a aniž by jí bylo náležitě vysvětleno, jak může a má postupovat v případě, že chce náležitě zajistit svou obhajobu, když od počátku bylo zřejmé, že svůj případný podíl na celé nehodě odmítá, resp. její příčiny a následky přičítá do značné míry poškozené. Orgánům přípravného řízení mělo být podle jejího názoru zřejmé, že s ohledem na časový odklad od nehody k provedení prvotních úkonů, nemožnosti zajistit stopy, vyslechnout svědky a objektivizovat tvrzení poškozené a obviněné, půjde o řízení, které může být složité, a protože v něm poškozená byla již ve fázi přípravného řízení zastoupena advokátem, bylo namístě postupovat podle §36 odst. 2 tr. ř., jelikož byly splněny podmínky tzv. nutné obhajoby. Uvedený názor odůvodnila tím, že nutnost její obhajoby byla zjevná z její neschopnosti pochopit smysl a význam probíhajícího řízení, způsob doručování jednotlivých listin, jakož i z její neschopnosti rozlišit doručované zásilky v rámci řízení trestního a v rámci řízení vyvolaného návrhem na vydání předběžného opatření, jímž jí bylo zabráněno nakládat se svým majetkem. V daných souvislostech poukázala rovněž na to, že z jejích projevů bylo zřejmé, že její schopnost uplatnit na svou obranu vše, co uplatnit mohla, a to již v rámci přípravného řízení, je výrazně omezena, zejména úrovní jejího intelektu. Orgánům činným v trestním řízení tudíž vytkla, že bagatelizováním namítaných skutečností a neustanovením obhájce došlo ke zkrácení jejích práv na obhajobu a k porušení jejího ústavního práva, aby byla její obrana vedena s předpokládanou mírou odbornosti a účelnosti, aby orgány ve věci rozhodující mohly vydat rozhodnutí opírající se o objektivně a spolehlivě zjištěný skutečný stav věci.
6. S ohledem na shora uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a uložil mu, aby věc znovu projednal, popř. aby po zrušení vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádala, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení vykonatelnosti výroků soudů nižších stupňů o povinnosti k náhradě škody, a to vzhledem ke skutečnosti, že má zanedbatelný pravidelný příjem, ze kterého není schopna tyto peněžní závazky splnit a došlo by tak k přímému ohrožení jejich vlastnických práv k nemovitému majetku, což by přesahovalo smysl a účel uložených peněžních povinností.
7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Prvně připomněla, že obviněná uplatnila stejné námitky již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně, přičemž soudy obou stupňů se jimi zabývaly. Vyslovila souhlas s názorem nalézacího soudu, že přístup obviněné je nutno posuzovat jako součást jejího celkově velmi arogantního jednání, když již na počátku hlavního líčení odmítala předložit protokolující úřednici svůj občanský průkaz, po zahájení hlavního líčení se vůči samosoudci chovala arogantním způsobem, musela být proto opakovaně napomínána, mimo jiné nebyla schopna pochopit, že jí bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení spolu s obžalobou. Dále uvedla, že k námitce, že chce advokáta, byla od počátku řízení před soudem, jakož i od počátku přípravného řízení poučena, že na zvolení advokáta měla dostatek času, neboť předvolání k hlavnímu líčení a obžaloba jí byly doručeny dne 22. 3. 2017, přičemž mohla případně i doložit, že nemá dostatek finančních prostředků a mohla požádat o bezplatnou obhajobu. Poukázala rovněž na to, že v průběhu konání hlavního líčení obviněná odešla z jednací síně, poté se do ní opět vrátila, z toho důvodu bylo jednání, tedy hlavní líčení, konáno v její nepřítomnosti. Následně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že obviněná měla dostatek času si obhájce zajistit, neboť úkony trestního řízení byly zahájeny dne 13. 9. 2016, přičemž dostatečný prostor měla i mezi předvoláním k hlavnímu líčení a jeho realizací, takže důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. shledány nebyly. S ohledem na výše uvedené shrnula, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
8. Ze shora uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to v případě, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. Na vyjádření státní zástupkyně reagovala obviněná s tím, že jeho obsah podle ní potvrzuje, že ve fázi před podáním obžaloby mohla svým chováním upozornit orgány činné v trestním řízení, že není schopna náležitě pochopit průběh a význam trestního stíhání a že není schopna se náležitým způsobem hájit, takže byly dány důvody pro to, aby jí byl ustanoven obhájce. Dále uvedla, že vyjádření státní zástupkyně v podstatě potvrzuje, že přinejmenším ve fázi soudního řízení byly důvodné pochybnosti o její schopnosti se náležitým způsobem hájit, a že soud se v takovém případě neměl spokojit s poučením, že si mohla obhájce zvolit a že na tuto volbu měla dostatek času.
10. Obviněná tedy setrvala na dovolacích důvodech i učiněném návrhu a dodala, že nemá žádné námitky proti složení senátu ani proti tomu, aby bylo dovolání projednáno bez nařízení jednání.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 11 To 147/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení §36 tr. ř. Nadto lze připomenout, že tento dovolací důvod nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž je dán pouze v případech, kdy skutečnost, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, mohla mít faktický dopad na vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.
IV.
15. Obviněná spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. v tom, že od počátku trestního řízení neměla obhájce, ačkoliv byly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř., a to s odůvodněním, že podle jejího názoru mělo být zřejmé, že půjde o důkazně složité řízení, mimo jiné i proto, že svou vinu odmítala, dále též s poukazem na to, že poškozená byla od počátku řízení zastoupena advokátem, a v neposlední řadě proto, že nebyla schopna pochopit smysl řízení a náležitě se hájit. Takové námitky lze z formálně právního hlediska podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nicméně z níže rozvedených důvodů jim nelze přiznat materiálně právní opodstatnění.
16. Nejvyšší soud dále v obecné rovině připomíná, že důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. jsou dány tehdy, považuje-li to soud nebo v přípravném řízení státní zástupce za nutné, a to zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Pochybnosti o způsobilosti náležitě se hájit tak mohou vzniknout u obviněných, jež trpí některou duševní nemocí, dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), jakož i u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst, psát apod. Důvodem pro nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. pak může být i právní nebo skutková složitost projednávané trestní věci, okolnost, že obviněný nemá obhájce, ač spoluobviněný, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy prvního obviněného, má dva specializované obhájce atd. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 446).
17. Ze shora uvedených východisek tedy vyplývá, že orgány dříve ve věci činné (tedy soud nebo v přípravném řízení státní zástupce) by u obviněné musely shledat tělesné nebo duševní vady, které by zpochybňovaly její způsobilost náležitě se hájit, nebo by musely dospět k závěru, že se jedná o natolik právně nebo skutkově složitou věc, že obviněná pro účely své náležité obhajoby potřebuje obhájce. Z obsahu spisového materiálu přitom plyne, že obviněná v rámci své (procesně použitelné) výpovědi učiněné v přípravném řízení poměrně podrobně a srozumitelně vylíčila skutečnosti na svou obhajobu, kdy navíc byla schopna procentuálně specifikovat svůj podíl na dopravní nehodě a neuváděla žádné zdravotní (tělesné ani duševní) potíže, jež by jí bránily náležitě se hájit, nýbrž svým podpisem stvrdila, že je schopna chápat všechny s ní prováděné procesní úkony (viz č. l . 13 p. v. – 14 spisu). Stran průběhu řízení před soudem prvního stupně sice nutno připustit, že se v něm obviněná chovala netradičním způsobem, tento nicméně nenapovídal o jejích tělesných nebo duševních vadách, jak to předpokládá §36 odst. 2 tr. ř., nýbrž o jejím arogantním chování vůči soudu a poškozené, které však nezakládá důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., ani podle jiného zákonného ustanovení. Tyto okolnosti přitom nalézací soud, jak se podává z jeho rozhodnutí, náležitě zohlednil, když navíc osobnost a chování obviněné hodnotil i v širším kontextu s přihlédnutím k charakteru jejího přestupkového jednání spáchaného v minulosti (viz str. 3 rozsudku nalézacího soudu). Dále je zapotřebí konstatovat, že v nyní posuzované věci se nejednalo ani o skutkově či důkazně natolik složitou věc, která by vyžadovala nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř., k čemuž lze pouze ve stručnosti dodat, že důkazní situace „tvrzení proti tvrzení“ je u dopravních nehod zcela běžná, přičemž soud prvního stupně se s ní ve svém rozhodnutí i s poukazem na další provedené důkazy důsledně vypořádal. Nejvyšší soud dodává, že důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. není ani skutečnost, že poškozená byla v daném trestním řízení zastoupena advokátem. Se zřetelem ke všem výše rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněné stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s poukazem na existenci důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné. Pouze pro úplnost je namístě poznamenat, že pokud obviněná chtěla být v řízení zastoupena obhájcem, pak o možnosti jeho zvolení (jakož i o možnosti bezplatné obhajoby) byla v přípravném řízení řádně poučena. V neposlední řadě možno souhlasně poukázat na vyjádření soudů nižších stupňů, že na zvolení obhájce měla dostatek času jak v přípravném řízení, tak před konáním hlavního líčení, nad rámec čehož lze uvést, že v konečném důsledku si jej byla schopna zvolit v průběhu tří pracovních dnů po konání hlavního líčení.
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
19. K návrhu obviněné na odložení vykonatelnosti výroků rozhodnutí soudů nižších stupňů o povinnosti k náhradě škody Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na §265o odst. 1 tr. ř. se jedná toliko o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutné učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu