ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1478.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1478/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2017 o dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 6 To 77/2017-125, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 169/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2016, č. j. 8 T 169/2016-112 , bylo podle §223a odst. 1 tr. ř. za použití §307 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného M. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) pro skutek kvalifikovaný jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 22. 6. 2016 kolem 4:10 hodin v P. po ulici G. ve směru jízdy od ulice K. k ulici N. Č. po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů, kdy hladina alkoholu v jeho krvi byla v 5:50 hodin 1,85 g/kg, tedy byly jeho psychosenzomotorické schopnosti natolik narušeny, že nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, řídil vlastní osobní motorové vozidlo, kdy při odbočování vlevo do ulice N. Č. nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a vlivem požitého alkoholu nezvládl řízení vozidla a narazil levou přední částí vozidla do kovového sloupku bez dopravní značky a do levé části zaparkovaného osobního motorového vozidla, po nárazu bylo toto vozidlo odraženo vpřed a levou přední částí narazilo do zadní části zaparkovaného osobního motorového vozidla, toto bylo nárazem odraženo vpřed, kde narazilo do přední části zaparkovaného osobního motorového vozidla, svým jednáním způsobil hmotnou škodu na všech zúčastněných vozidlech i sloupku dopravní značky, a to v celkové výši 142.400 Kč.
2. Obviněný se podle §307 odst. 2 písm. a) tr. ř. zavázal, že se po dobu patnácti měsíců od právní moci daného rozhodnutí zdrží řízení motorových vozidel všeho druhu. Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání patnácti měsíců.
3. O stížnosti obviněného proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. 6 To 77/2017-125 , jímž ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Turka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f), g), l ) tr. ř.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. shledává obviněný v postupu soudu prvního stupně, který rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání. Poukázal na to, že soud má podle §307 tr. ř. toliko dvě možnosti v rámci rozhodování o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného slibu obviněného zdržet se řízení motorových vozidel, a to buď slib obviněného přijmout, nebo rozhodnout rozsudkem, pokud shledá, že slib není dostatečně adekvátní. V dané souvislosti uplatnil námitku, že „si je jist, že se v rámci svého přednesu v hl. líčení jednoznačně vyjádřil v tom směru, je připraven se zdržet se řízení motorových vozidel na dobu 1 roku“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak podle názoru obviněného naplněn pro „nesprávné posouzení v oblasti přiměřenosti postihu ve vztahu k posuzovanému provinění“. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný uplatňuje, neboť je toho názoru, že ze spisového materiálu je patrno, že v době rozhodování „dovolacího soudu“ (zjevně míněno v době rozhodování soudu druhého stupně) existovaly dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému rozhodnutí ve věci.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce), který uvedl, že nepovažuje dovolání obviněného za přípustné. Upozornil, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dodal, že obviněný podal stížnost proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, tuto stížnost však soud druhého stupně zamítl jako opožděně podanou. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal na to, že dovolání není přípustné proti rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku pro opožděnost bez věcného přezkumu rozhodnutí prvního stupně. Doplnil, že dovolání by bylo v tomto případě přípustné toliko tehdy, pokud by dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první variantě, tedy že stížnost proti usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání nebyla ve skutečnosti podána opožděně. Obviněný však takto neučinil a naopak ve svém dovolání připustil, že stížnost byla podána opožděně.
8. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť dovolání není přípustné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
10. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé je podle §265a odst. 2 tr. ř. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; rozsudek, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby; usnesení o zastavení trestního stíhání; usnesení o postoupení věci jinému orgánu; usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti takovým rozhodnutím.
11. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ze zákonného požadavku, podle něhož lze dovoláním napadat toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže rozhodl ve druhém stupni, vyplývá, že rozhodnutí soudu druhého stupně lze napadat jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud na základě řádného opravného prostředku oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. 11 Tdo 589/2005). Analogicky lze odkázat také na závěr, podle něhož v případě, kdy bylo podáno odvolání toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a přezkumná povinnost odvolacího soudu tím byla v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. omezena pouze na tento výrok, pak směřuje-li dovolání přesto proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával, a ani neměl povinnost jej přezkoumat (např. proti výroku o vině), pak musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod číslem 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
12. Městský soud v Praze rozhodoval jako soud druhého stupně o stížnosti obviněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2016, č. j. 8 T 169/2016-112. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného v hlavním líčení konaném dne 7. 12. 2016. Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 103 spisu) vyplývá, že jak obviněný, tak jeho obhájce Mgr. Emanuel Fuchs, byli tomuto líčení přítomni. Ze zvukového záznamu o hlavním líčení vyplývá, že po vyhlášení usnesení bylo dáno řádné poučení o právu stížnosti a obviněný ani jeho obhájce se k tomuto nevyjádřil. Tuto skutečnost podchycuje i protokol o hlavním líčení, z něhož plyne, že v návaznosti na vyhlášení a odůvodnění usnesení obviněný vůči rozhodnutí stížnost nepodal.
13. Podle §143 odst. 1 tr. ř. lze stížnost podat u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje do tří dnů od oznámení usnesení. Ve smyslu §137 odst. 1 tr. ř. se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Z uvedeného vyplývá, že k oznámení usnesení došlo s ohledem na přítomnost obviněného i jeho obhájce při hlavním líčení dne 7. 12. 2016 a lhůta k podání stížnosti proto skončila dne 12. 12. 2016 (konec lhůty připadl na sobotu 10. 12. 2017, za poslední den lhůty se proto ve smyslu §60 odst. 3 tr. ř. pokládá nejbližší pracovní den, tedy pondělí 12. 12. 2016) a usnesení nabylo právní moci dne 13. 12. 2016.
14. Stížnost obviněného proti danému usnesení byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena datovou zprávou dne 16. 1. 2017 (doklad o doručení na č. l. 120). Městský soud v Praze jako soud stížnostní proto postupoval zcela správně, pokud stížnost obviněného zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (připojených k č. l. 114 spisu) vyplývá, že písemné vyhotovení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2016, č. j. 8 T 169/2016-112, bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 12. 1. 2017. S ohledem na výše uvedené však tato skutečnost na opožděnost stížnosti obviněného nemá vliv, neboť k oznámení usnesení došlo již jeho vyhlášením, nikoli až doručením jeho opisu.
15. Vzhledem k tomu, že soud druhého stupně rozhodl o stížnosti obviněného tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděnou zamítl, učinil toto rozhodnutí bez věcného přezkumu usnesení soudu prvního stupně. Proti takovému rozhodnutí soudu druhého stupně, tj. co do jeho věcného základu, proto s ohledem na výše uvedené není dovolání přípustné.
16. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání obviněného, jak upozornil ve svém vyjádření státní zástupce, by bylo přípustné toliko v případě, že by bylo podáno z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný však takto neučinil, když ve svém dovolání uplatnil daný dovolací důvod toliko v jeho druhé variantě. Jen nad rámec nezbytného se uvádí, že dovolání by nebylo lze posoudit jako důvodné ani v případě, kdy by obviněný tento dovolací důvod (jeho druhou variantu) uplatnil, neboť s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že procesní podmínky pro zamítnutí jeho stížnosti pro opožděnost byly splněny.
17. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl.
18. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu