ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1727.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1727/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2017 o dovolání, které podal obviněný prap. R. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2016, č. j. 8 To 320/2016-166, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 162/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2016, č. j. 90 T 162/2015-127 , byl obviněný prap. R. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 5. 3. 2015 po 8:30 hodině v budově Městského soudu v Brně, Polní 39, u hlavního líčení při projednávání trestní věci vedené pod sp. zn. 6 T 121/2014, v postavení svědka, po řádném poučení, zejména po poučení podle §101 odst. 1 trestního řádu o následcích křivé výpovědi a o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet, úmyslně zamlčel okolnosti, které musel zaregistrovat minimálně zrakem nebo sluchem a nemohly ujít jeho pozornosti, totiž že odsouzený P. K., byl fyzicky napaden příslušníkem VS ČR prap. M. H., pod dozornou č. 7 ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, neboť se nacházel v jejich bezprostřední blízkosti, přičemž P. K. byl mimo jiné povalen na zem, bolestí sténal a M. H. byl za své jednání následně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 6 T 121/2014, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 208/2015 nabyl právní moci dne 19. 8. 2015.
2. Obviněný byl odsouzen podle §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře dvou set dvaceti hodin.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 8 To 320/2016-166 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Lásky dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Dovolatel namítá existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, orgánům činným v trestním řízení vytýká nezákonnost postupu spočívající v opominutí důkazů. Zjištěný skutkový stav podle jeho hodnocení „ pokud jde jednak o zavinění a dále o objektivní stránku přečinu… nekoresponduje s právním posouzením“ , když v návaznosti na citaci tzv. skutkové věty zdůrazňuje, že „svou svědeckou výpověď podal pravdivě, ničeho soudu nezamlčel a uvedl, že rozhodný den žádnému napadení odsouzeného K. ze strany prap. H. nebyl přítomen, neviděl je a neslyšel“. Pachatelem tak vůbec nemohl být, neboť jeho výpověď byla pravdivá. Nikterak nepopřel ani nerozporoval, že k útoku skutečně došlo, nebyl mu však přítomen a nemohl tedy jeho existenci zamlčet. V rozsudku soud neuvádí, z jakých důkazů dospěl k závěru, že by dovolatel měl být napadení přítomen. Kamerové záznamy dokládají jeho přítomnost v čase 12:11 hod. na jiném místě, není vysvětleno, jak mohl být přítomen napadení, když na přemístění měl čas pouhé tři minuty. Obviněný proto namítá, že „ skutková zjištění ohledně výpovědi odvolatele v postavení svědka nekorespondují s právním posouzením, respektive jsou v naprostém nesouladu s provedenými důkazy a skutkovými zjištěními“.
6. Obviněný dále tvrdí, že „pokud jde o objektivní stránku, pak zcela absentuje zavinění ve formě úmyslu“ , soudu vytýká, že absentují jakákoli skutková zjištění, která by mohla být podkladem pro právní závěr o úmyslném zavinění.
7. Soudy se nezabývaly jím navrhovanými důkazy (rekonstrukcí, případně prověrkou na místě), jež by měly prokázat, že k napadení došlo ještě před žádostí prap. H. o příchod dalších dozorců. Odvolací soud o učiněném návrhu procesně nerozhodl, s argumentací obviněného jako odvolatele, že nemohl být napadení přítomen, se nevypořádal. Protože o neprovedení navrhovaných důkazů odvolacím soudem nebylo rozhodnuto, nemohl být jeho postup ani náležitě odůvodněn.
8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2016, č. j. 8 To 320/2016-166, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 90 T 162/2015, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Samostatným podáním udělil obviněný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
9. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státní zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a udělil souhlas (§265r odst. 1 tr. ř.) s rozhodnutím o něm Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
19. Podstatou námitek dovolatele je argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (body 12-14), určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Argumentace, již obviněný učinil obsahem svého mimořádného opravného prostředku, se však s obsahovým zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu rozešla a je proto třeba ji hodnotit jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňující.
20. Obviněný v podaném dovolání nesprávnost hmotně právního posouzení skutku staví primárně na naprostém zpochybnění skutkového základu věci tvrzením, že nesprávné je již základní skutkové východisko, tj. že byl napadení odsouzeného P. K. službu konajícím příslušníkem vězeňské služby prap. M. H. vůbec fyziky přítomen. Kasace dovoláním napadených rozhodnutí se domáhá především na tom skutkovém základě, že učinil úplnou, pravdě a skutečnosti odpovídající svědeckou výpověď. V této části však nutno zdůraznit, že dovolací soud se nemůže (s výjimkou existence tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů) při svém rozhodování odchylovat od skutkových zjištění vyjádřených v dovoláním napadených rozhodnutích, neboť základem posouzení v případě uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zaujetí stanoviska, zda v rozhodnutích vyjádřený skutkový stav věci odůvodnil soudy nižších stupňů realizovanou subsumpci pod příslušná ustanovení trestního zákoníku, v daném případě zákonné znaky přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §246 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, vyjádřené tím, že (tzv. právní věta) jako svědek před soudem zamlčel okolnost, která měla podstatný význam pro rozhodnutí.
21. Dovolatel nikterak nezpochybňuje, že by své údaje dne 5. 3. 2015 neposkytl jako svědek před soudem , či že by skutečnosti, které podle zjištění soudů úmyslně zamlčel, nebyly okolností, která měla podstatný význam pro rozhodnutí o vině obviněného prap. M. H., v jehož trestní věci po zákonném poučení jako svědek vypovídal. Jeho námitka směřuje vůči skutkovému závěru, že takovou okolnost, tj. fyzické napadení odsouzeného P. K. prap. M. H., k němuž podle zjištění soudů došlo v jeho fyzické přítomnosti, zamlčel. Oproti takto učiněnému zjištění brojí námitkou, že ve skutečnosti nic nezamlčel, neboť napadení přítomen nebyl. Z povahy věci plyne, že tato námitka má skutkový charakter a jako taková nemůže založit přezkum napadených rozhodnutí dovolacím soudem, neboť k němu může dojít jen za situace, že konkrétní námitka odvolatele skutečně věcně naplňuje jím zvolený dovolací důvod (ve věci posuzované tomu tak není).
22. Stejně tak nemůže být za relevantní pokládána námitka obviněného, že vadnost právního posouzení skutku má svoji příčinu v nedostatku objektivní stránky přečinu v důsledku chybějícího zavinění ( „pokud jde o objektivní stránku, pak zcela absentuje zavinění ve formě úmyslu“ ) . To proto, že zavinění nikterak necharakterizuje objektivní stránku trestného činu, neboť je obligatorním znakem stránky subjektivní.
23. Dovolací soud nesdílí hodnocení obviněného, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v extrémním nesouladu/rozporu skutkových zjištění s obsahem provedeného dokazování. O takový rozpor by se ve smyslu jeho výkladu jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
24. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
25. O takový rozpor se v posuzované věci nejedná. Nelze totiž tvrdit, že skutková zjištění nemají dostatečné ukotvení v důkazech, na něž soudy nižších stupňů poukázaly. Byť důkazní situace je charakterizována určitou rozporností důkazů, na niž obviněný již poukazoval ve svém řádném opravném prostředku, skutečností takto namítaných si soudy nižších stupňů byly vědomy a vypořádaly se s ní akceptovatelným způsobem. Extrémní rozpor, jenž by mohl věcně opodstatnit obviněným uplatněný dovolací důvod, v napadených rozhodnutích Nejvyšší soud neshledává.
26. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněného hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
27. Dovolateli nelze přisvědčit ani v jeho hodnocení procesního postupu odvolacího soudu. Na straně jedné sice nelze nezmínit, že obviněný v rámci písemného zdůvodnění svého řádného opravného prostředku (č. l. 155-157) učinil důkazní návrhy, které vyjmenovává ve svém dovolání (tj. návrh na provedení rekonstrukce, případně prověrky na místě – bez specifikace orgánu, vůči němuž návrh směřuje, a návrh na výslech poškozeného K. odvolacím soudem), avšak při samotném projednávání svého odvolání před odvolacím soudem již takto jednoznačně (jak zjistil dovolací soud poslechem zvukového záznamu na přiloženém CD nosiči) svůj požadavek neformuloval. Obhájce obviněného při ústním přednesu odvolání totiž mimo jiné (ve vztahu k důkaznímu řízení) uvedl, že „by obžalovaný měl být zproštěn obžaloby, nerozhodne-li se například odvolací soud doplnit sám dokazování alespoň v tom smyslu, že alespoň svědka K. si sám vyslechne“. Následně vyjádřil názor, že „alespoň tu hlavní, řekněme důkazní výpověď poškozeného by bylo vhodné slyšet v přímém přenosu, aby si soud skutečně mohl udělat objektivní názor“. V rámci závěrečného shrnutí a přednesení návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu vyjádřil přesvědčení, že „ odvolací soud, po případném doplnění dokazování, zejména tedy provedením výpovědi poškozeného K., by měl napadený rozsudek zrušit a znovu rozhodnout, že obžalovaného obžaloby zprostí“.
28. Za situace, kdy je trestní řízení ovládáno zásadou ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.), není možné odhlížet od toho, jak ve vztahu k případnému doplnění dokazování své stanovisko obviněný prostřednictvím svého obhájce (když sám se jinak nevyjádřil) prezentoval při veřejném zasedání o odvolání. To rozhodně (viz citace výše - „nerozhodne-li se“ ) nelze interpretovat jako nepochybně uplatněný návrh dovolatele na doplnění dokazování před rozhodnutím odvolacího soudu o jeho řádném opravném prostředku. Není-li návrh na doplnění dokazování uplatněn způsobem, o němž nevzniká pochybnost (např. tak, jak byl formulován v písemném zdůvodnění odvolání), resp. je-li formulován tak, že ponechává na úvaze soudu, zda označený důkaz provede či nikoli, nevzniká povinnost soudu, aby o takovém podnětu (nikoli návrhu) procesním způsobem rozhodl. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 31/2015 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud upozornil na fakt, že nelze-li vyjádření procesní strany považovat za relevantní návrh na doplnění dokazování, o kterém by bylo zapotřebí rozhodnout, nelze považovat za opomenutý důkaz, pokud o něm není rozhodnuto způsobem, kterého se domáhá dovolatel. Odvolacímu soudu proto nelze vytýkat, že v rámci veřejného zasedání nerozhodl způsobem, který obviněný (s ohledem na jeho dovolací argumentaci) snad očekával.
29. Námitce, že se odvolací soud nevypořádal s odvolací argumentací obviněného, resp. že o důkazním návrhu nerozhodl a svůj procesní postup náležitě nevyložil, rovněž nelze přisvědčit. Odvolací soud shledal skutková zjištění nalézacího soudu správnými, jím provedené dokazování za dostatečné pro zjištění skutkového stavu, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, a obviněným navržené (ve své podstatě alternativně vznesené) doplnění dokazování za nadbytečné s ohledem na rozsah již provedeného dokazování a argumentaci, kterou následně (odkaz na závěry obsažené v rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 208/2015) uplatnil. V dané souvislosti se připomíná, že soud není povinen vyhovět procesními stranami vzneseným návrhům na doplnění dokazování, jestliže vyloží, proč toto doplnění pokládá za nepotřebné pro své rozhodnutí. Odvolací soud nepovažoval provádění dalšího dokazování za potřebné s ohledem na to, že učinil poznatek, že tvrzení obviněného (jím nastíněná varianta možného napadení poškozeného prap. H. před jeho příchodem) bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností vyvráceno. K uvedenému lze dodat, že tato alternativa (v přednesu obhájce obviněného při veřejném zasedání o odvolání v podobě „vyvedení poškozeného, jeho napadení a k jeho vrácení zpátky do určeného prostoru“ před přivoláním dovolatele) nemá v provedeném dokazování podkladu a nelze proto odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že k dalšímu dokazování nepřistoupil.
30. Protože dovolací argumentace obviněného je založena na námitkách skutkových a procesních, přičemž ta část, jež by za splnění podmínky její důvodnosti mohla uplatněný důvod dovolání [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] naplnit (námitka existence extrémního nesouladu), nemá věcnou opodstatněnost, je nutno konstatovat, že se svými výhradami vůči napadeným rozhodnutím s obsahovým zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu rozešel.
31. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
32. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. ledna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu