ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.3.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 3/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podala obviněná Z. H., dříve Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 7 To 363/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 54/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. H., dříve Č., odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Městský soud v Brně uznal rozsudkem ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016, obviněnou Z. H., dříve Č. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a za to jí uložil podle téhož zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou O. F. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchala obviněná uvedený trestný čin tím, že „ dne 28. 11. 2015 v době kolem 10.30 hodin v B. na ulici P., poblíž domu č. … , přistoupila k O. F., obtížně chodící, která tudy šla nakoupit, nabízela jí ke koupi kosmetiku, což poškozená opakovaně odmítla, v průběhu komunikace přistoupila až k poškozené, uchopila ji pevně za zápěstí levé ruky a řekla jí, že jí musí dát prsten, který měla na malíčku, a pokud jí ho nedá, že na ni zavolá svého manžela, který ji zbije, přestože poškozená křičela a snažila se ruku ze sevření vymanit, stáhla jí zlatý prstýnek z prstu a z místa utekla, čímž poškozené O. F., způsobila blíže neurčenou škodu.“
3. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 7 To 363/2016. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uložil trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal prvostupňový rozsudek nezměněn.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V odůvodnění svého podání uvedla, že byť státní zástupce podal odvolání pouze do výroku o trestu, odvolací soud se měl zabývat i výrokem o vině, což neučinil. Pokud je vadný výrok o vině, nemůže být uložen řádný trest. Odvolací soud tedy pochybil, když se nezabýval také výrokem o vině. V tom shledala naplnění obou jí uplatněných dovolacích důvodů. Nesprávné právní posouzení skutku podle ní spočívá v nesprávném posouzení jejího jednání jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s tím namítla nesprávný postup ohledně prokázání skutku, tak jak byl tvrzen v obžalobě. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo podle ní porušeno právo na spravedlivý proces, neboť soud ji uznal vinnou na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pouze na základě výpovědi poškozené O. F. jakožto jediného usvědčujícího důkazu. Vyjádřila přesvědčení, že za situace, kdy vinu popírá a kdy výpověď poškozené nebyla podporována žádným jiným, byť nepřímým důkazem, nemohl soud toliko na základě této výpovědi dospět k závěru, že se skutek stal tak, jak byl popsán v obžalobě a že jej spáchala právě ona (obviněná). Soudy tak nemohly dospět k závěru, že naplnila skutkovou podstatu uvedeného zločinu. Dále namítla zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, který uvedl, že trest odnětí svobody stanovený soudem prvního stupně je ještě výrazně v dolní polovině zákonného rozpětí a je nepřiměřeně mírný. Aniž by však postupoval způsobem navrženým státním zástupcem, tedy podle ustanovení §59 odst. 1 tr. zákoníku, uložil nový trest ve výměře 6 let, přičemž nedostatečně vylíčil, v čem shledává trest uložený soudem prvního stupně za nepřiměřeně mírný a trest odnětí svobody o jeden rok delší již přiměřeným. Podle obviněné se tak jedná o libovůli soudu, který jí bez jasného důvodu zpřísnil uložený trest.
6. Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. 7 To 363/2016, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství zaslala sdělení, že se k podanému dovolání po seznámení s jeho obsahem nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.].
10. Pokud se jedná o přípustnost mimořádného opravného prostředku obviněné, nutno dále upozornit, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
11. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 54/2016 je zřejmé, že obviněná nepodala odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 2 T 54/2016. Proti tomuto rozsudku podala odvolání pouze státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně, a to v neprospěch obviněné proti výroku o trestu (§246 odst. 1 písm. a/, §247 odst. 1, §249 odst. 2 tr. ř.). Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen tyto oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. i výrok o trestu.
12. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se v posuzované věci nejedná. Vady výroku o trestu vytýkané odvoláním státní zástupkyně totiž zjevně neměly svůj původ v jiném výroku, tedy výroku o vině. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením §254 odst. 3 tr. ř., neboť ve věci nebylo podáno odvolání proti výroku o vině.
13. Protože odvolání státní zástupkyně bylo v posuzované věci podáno v neprospěch obviněné jen proti výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu podle §254 odst. 2 tr. ř., byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu. Obviněná tedy mohla uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo.
14. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud uzavírá, že proti rozhodnutí soudu druhé instance není dovolání obviněné v části vytýkající vadnost výroku o vině přípustné. Pokud by obviněná v předmětné trestní věci podala dovolání pouze proti tomuto výroku, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [pouze na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že argumentace, již obviněná vznesla vůči výroku o vině, měla primárně procesní (skutkový) charakter, takže nebyla pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se zřetelem k jeho podstatě (viz níže) podřaditelná]. Dotyčná ovšem ve svém mimořádném opravném prostředku brojila též proti trestu, jenž byl uložen rozsudkem soudu druhého stupně, a v této části dovolání přípustným bylo podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
15. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda bylo dovolání podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
IV.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání v přípustné části opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Současně je ovšem zapotřebí konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §38 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
20. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněné směřující proti výroku o trestu (z jejich kontextu vyplývá, že trest považuje za nepřiměřený, nadto nedostatečně odůvodněný, přičemž nenamítá, že by jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou ) pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.) podřadit.
21. Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin (zvlášť závažný zločin), jímž byla uznána vinnou.
22. K výše uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že (každý) dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální – Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
23. V daných souvislostech lze připomenout závěry Ústavního soudu, který „považuje za nepochybné, že institut dovolání je institutem, jehož zavedení do právního řádu je projevem svobodné volby zákonodárce a nikoli projekcí případného "základního práva" garantovaného Listinou či jinými součástmi ústavního pořádku. Žádné "základní právo" na přezkum pravomocných výroků v trestní věci neexistuje. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod výslovně stanoví pouze právo na dvoustupňové trestní řízení (právo na odvolání) [viz čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě], avšak ani Listina ani žádný z mezinárodněprávních instrumentů neupravuje právo na (jakýkoli) přezkum rozhodnutí o odvolání v trestní věci cestou dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
24. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu