ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.602.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 602/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 61 To 474/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 52/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 8 T 52/2016, byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem blíže popsaným ve výroku jmenovaného rozsudku.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Odvolání obviněného bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 61 To 474/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
5. V podaném mimořádném opravném prostředku prvně odvolacímu soudu vytknul, že nepostupoval v souladu s čl. 90 Ústavy a neposkytl zákonem stanoveným způsobem ochranu jeho základním právům, jelikož měl zjistit, že soud prvního stupně pochybil v rámci jeho práva na přítomnost v hlavním líčení, které konal v jeho nepřítomnosti, čímž došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. V daných souvislostech připomněl, že hlavní líčení se konalo dne 14. 7. 2016 od 14:30 hod., přičemž ve 14:35 hod. se telefonicky omluvil s tím, že byl s dítětem u lékaře, přičemž podle soudu prvního stupně nedoložil žádnou další omluvu, a to ani ohledně toho, proč nemohla jít s dítětem k lékaři jiná osoba. Následně konstatoval, že hlavní líčení představuje nejdůležitější fázi trestního řízení, je těžištěm dokazování, a proto je nutné, aby se ho zúčastnil i obviněný, jehož osobní přítomnost není nutná pouze ve zvlášť uvedených případech, k čemuž poukázal čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 213/2000. V návaznosti na to namítl, že v jeho případě nebyla splněna podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, neboť nebyly dodrženy zákonné podmínky podle §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. K tomu uvedl, že s ohledem na celou trestní věc, kterou by mohla objasnit pouze výpověď jeho a poškozené, nalézací soud neměl mít za to, že může věc spolehlivě rozhodnout bez jeho výslechu. Také vyslovil názor, že konáním hlavního líčení bez jeho přítomnosti nelze dosáhnout účelu trestního řízení, když mělo toto hlavní líčení plnit preventivní účel, k čemuž odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 70/1980 Sb. rozh. tr. Dále namítl, že nebyl řádně a včas předvolán k nařízenému hlavnímu líčení. V této souvislosti připomněl, že na č. l. 87 trestního spisu se nachází doručenka, která potvrzuje, že soud prvního stupně odeslal na jeho doručovací adresu obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení, která mu měla být doručena dne 21. 6. 2016, tyto mu nicméně nebyly nikdy doručeny. Argumentoval tím, že podpis na doručence není jeho podpisem, k čemuž je možné provést srovnání jeho podpisu na č. l. 4 nebo 20 trestního spisu, které jsou jeho podpisy a s podpisem na předmětné doručence se podle obviněného neshodují. Dále vysvětlil, že v době konání hlavního líčení byl na lékařském ošetření se svým synem, kterého měl u sebe na návštěvě ze Slovenska, a jelikož nemá v České republice žádné příbuzné, byl jediným, kdo mohl zařídit jeho návštěvu u lékaře. Poté opětovně namítl, že vzhledem k tomu, že mu obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení nebyly doručeny řádně a včas, bylo mu znemožněno vykonávat obhajobu řádně, na což měl jako obviněný z trestného činu krádeže nárok, takže došlo k vážnému procesnímu pochybení, načež odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované pod č. 1/1994 Sb. rozh. tr., které má dopadat na jeho trestní věc. Soud prvního stupně podle jeho názoru mohl v rámci řádného porovnání typu písma a jeho podpisu na poštovní doručence ze dne 21. 6. 2016 dojít k závěru, že jeho podpis se výrazně liší od jeho jiných podpisů založených ve spise a že s ohledem na §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. by nemohl konat hlavní líčení.
6. V další části dovolání poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni publikované pod č. 24/2002 Sb. rozh. tr., z něhož se podává, že nepředvolání obviněného k hlavnímu líčení je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Poté připomněl, že právní teorie rozeznává materiální a formální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného s tím, že k formálním podmínkám patří řádné doručení obžaloby a předvolání do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedl, že podle judikatury nejde o řádné předvolání, nemá-li soud doklad o tom, že předvolání bylo obviněnému řádně doručeno do vlastních rukou a že v některých případech není ani doručenka jediným důkazním prostředkem, jímž lze prokázat okolnost řádného doručení písemnosti a nemohou-li údaje na doručence vést spolehlivě k závěru, že písemnost byla doručena, je nutno učinit další šetření. S ohledem na skutečnost, že v tomto trestním řízení stvrdila svým podpisem převzetí předvolání jiná osoba než obviněný, lze mít za prokázané, že soudy nižších stupňů svým postupem porušily jeho základní právo na spravedlivý proces a výkon obhajoby.
7. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 61 To 474/2016, včetně předcházejícího vadného řízení, a nařídil soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Dne 11. 5. 2017 bylo Nejvyššímu soudu doručeno doplnění dovolací argumentace obviněného, podle níž se podpis na doručence předvolání k hlavnímu líčení neshoduje s jeho podpisem, a to přiložením čestného prohlášení jeho matky ze dne 16. 3. 2017, v němž se uvádí, že obviněný se dne 21. 6. 2016 nacházel na Slovensku.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem dovolání sdělil, že nepovažuje za nezbytné zaujímat k němu stanovisko ani se k němu vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 61 To 474/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 LPS).
IV.
14. Obviněný v podaném dovolání namítá, že bylo porušeno jeho právo na přítomnost v hlavním líčení, a to především z důvodu, že mu nebyla doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení, jakož i z důvodu, že v jeho věci nebylo možné rozhodnout bez jeho výslechu a konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebylo lze dosáhnout preventivního účelu trestního řízení. Nejvyšší soud k tomu předně konstatuje, že tyto výhrady lze z formálně právního hlediska podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., k čemuž dále připomene některá související obecná východiska.
15. Hlavní líčení je možné provést i bez přítomnosti obviněného, avšak jen za současného splnění všech podmínek, kumulativně stanovených v §202 odst. 2 tř. ř., přičemž v písm. a) a b) daného ustanovení jsou uvedeny formální podmínky a v jeho návětí pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle §202 odst. 4 tr. ř.
16. Pokud jde o materiální podmínky , soud musí především dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. V tomto směru bude nutné zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadní stanovisko obžalovaného k věci a k opatřeným důkazům, způsob jeho obhajoby atd. Soud musí mít zároveň za to, že účelu trestního řízení lze dosáhnout i bez přítomnosti obviněného u hlavního líčení. Nepřítomnost obviněného u hlavního líčení musí z tohoto hlediska umožňovat nejen náležité zjištění trestných činů, ale nutno přihlédnout i k dostatečnému výchovnému a preventivnímu vlivu hlavního líčení a v něm učiněného rozhodnutí, jakož i k jeho dostatečně rychlému a hospodárnému provedení.
17. Formální předpoklady pro takový postup jsou obsažené v ustanoveních §202 odst. 2 písm. a) a b) tr. ř., podle nichž se vyžaduje, aby (a) obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a (b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.
18. Podle §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. se vyžaduje řádné doručení obžaloby obviněnému a jeho včasné a řádné předvolání k hlavnímu líčení. Obžalobu i předvolání nutno doručit obviněnému do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejde o řádné předvolání , nemá-li soud doklad o tom, že předvolání bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou, i když jiné osoby učiní vůči soudu prohlášení, že obviněného vyrozuměly o konání hlavního líčení. Důvodem vzbuzujícím pochybnost o doručení obžaloby obviněnému a o jeho předvolání k hlavnímu líčení může být i skutečnost, že podpis obviněného na dokladu o doručení obžaloby a předvolání se typem písma zjevně liší od jeho podpisu na jiných dokladech uložených ve spise.
19. K námitce obviněného, že mu nebyla řádně doručena obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení, Nejvyšší soud uvádí následující. Z obsahu spisového materiálu plyne, že obžaloba a předvolání k hlavnímu líčení byly obviněnému doručovány doručenkou typu II. do vlastních rukou. Nelze přitom nepoznamenat, že k vlastnímu doručení těchto listin došlo za situace, kdy byla zásilka pro nezastižení obviněného na doručovací adrese původně (dne 20. 6. 2016) uložena na příslušném poštovním úřadě a zde si ji obviněný dne 21. 6. 2016 vyzvedl, což stvrdil vlastnoručním podpisem (viz doručenku na č. l. 87 p. v. spisu). Po porovnání daného podpisu s dalšími podpisy obviněného nalezenými ve spise přitom Nejvyšší soud konstatuje, že tento se od jeho dalších podpisů nijak zásadně neodlišuje, takže nejsou dány žádné důvody, jež by vzbuzovaly pochybnost o doručení obžaloby a předvolání k hlavnímu líčení do vlastních rukou obviněného. Tento závěr navíc podporuje i ta podstatná skutečnost, že obviněný pět minut po zahájení hlavního líčení telefonicky omlouval svou nepřítomnost, takže o jeho konání prokazatelně věděl. Formální podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti stanovena v §202 odst. 2 písm. a) tr. ř. tudíž byla bezezbytku naplněna.
20. Dále je zapotřebí konstatovat, že v případě obviněného byla splněna i druhá formální podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti vymezená v §202 odst. 2 písm. b) tr. ř., jelikož byla dodržena ustanovení §160 a §166 odst. 1 tr. ř. a obviněný byl vyslechnut již v přípravném řízení (viz protokol o výslechu obviněného na č. l. 11-15 spisu), přičemž nutno zdůraznit, že v rámci tohoto výslechu se ke spáchání souzeného skutku v zásadě doznal (a jeho doznání bylo spolehlivě podpořeno i dalšími, v hlavním líčení řádně provedenými, důkazy). Se zřetelem k tomu nelze přiznat žádnou opodstatněnost ani té výhradě obviněného, že v hlavním líčení bylo nezbytné provést jeho výslech.
21. Ztotožnit se pak nelze ani s námitkou, že konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti nebylo možné dosáhnout účelu trestního řízení. K tomu lze pouze ve stručnosti poznamenat, že obviněný je osobou již mnohokrát soudně trestanou, takže o preventivním či výchovném účelu hlavního líčení v jeho případě lze mít již důvodné pochybnosti. Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem (včetně dostatečné důkazní situace) tak lze konstatovat, že byly splněny i materiální podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, neboť věc bylo lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
22. Nad rámec uvedeného lze připomenout, že z protokolu o hlavním líčení se podává, že obviněný omluvu své nepřítomnosti při hlavním líčení řádně nedoložil (viz č. l. 99 spisu). Soud prvního stupně pak rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, přičemž tak postupoval v souladu s §202 odst. 2 tr. ř., jelikož (jak výše rozvedeno) byly splněny materiální i formální podmínky pro takový postup a v dané věci nebyly dány ani překážky ve smyslu §202 odst. 4 tr. ř. Se zřetelem k tomu lze uzavřít, že konáním hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nedošlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ani k porušení jeho základních práv.
23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 5. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu