ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.756.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 756/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2017 o dovolání, které podal obviněný M. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 14. 2. 2017, č. j. 55 To 390/2016-297, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 11/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 11. 2016, č. j. 4 T 11/2016-271 , byl obviněný M. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době v nočních hodinách dne 22. 5. 2015 do 00:36 hodin dne 23. 5. 2015 u M. restaurace a penzionu V. H. u obce T., okr. Š. po předchozím požití alkoholických nápojů úmyslně fyzicky napadl poškozeného M. O., a to tím způsobem, že jej pěstí udeřil do obličejové části těla, čímž poškozenému způsobil otřes mozku a zlomeninu očnice vpravo a čelistní obličejové části těla zlomeninu přední a zevní stěny čelistní vpravo, dále zlomeninu jařmového (tvářového) oblouku vpravo, se vzájemným posunem kostí vůči sobě a deformací prostor mezi tvrdou plenou a měkkou plenou mozkovou, pro uvedená zranění byl poškozený hospitalizován po dobu od 23. 5. 2015 do 24. 5. 2015 na chirurgickém oddělení Nemocnice Šumperk a. s., popsané zranění v podobě zlomeniny jařmového oblouku si vyžádalo chirurgický zákrok na specializovaném pracovišti Kliniky ústní čelistní a obličejové chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc po dobu od 25. 5. 2015 do 27. 5. 2015, a spolu s ostatními popsanými zraněními byl pobyt poškozeného v domácím léčení nejméně do 21. 7. 2015, po dobu od 23. 5. 2015 nejméně do 21. 7. 2015, kdy byla pracovní neschopnost ukončena, poškozený byl omezen v běžném způsobu života do té míry, že nebyl schopen vykonávat své zaměstnání, přičemž utrpěná zranění poškozeného omezovala ve způsobu života nejméně po dobu šesti týdnů, po kterou byl poškozený ve stavu dočasně práce neschopných, uvedeného jednání se dopustil za přítomnosti dalších hostů restaurace.
2. Obviněný byl odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Zároveň byla vyslovena povinnost obviněného zaplatit poškozenému M. O. a poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR náhradu škody.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 55 To 390/2016-297, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Kvíčaly dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. Obviněný má zato, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně jsou nesprávná, neboť soud prvního stupně porušil zásadu dle §2 odst. 6 tr. ř. a provedené důkazy hodnotil v rozporu se zásadami formální logiky. Zjištěný skutkový stav tak naprosto neodpovídá provedenému dokazování a s tímto je dokonce v přímém rozporu. O vině obviněného nesvědčí žádné přímé ani nepřímé důkazy provedené v řízení a naopak jej provedené důkazy jednoznačně viny zbavují. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že se stal skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku.
6. Obviněný v řízení popřel spáchání skutku, přičemž uvedl, že se s poškozeným pouze drželi a požďuchovali, kdy poškozený následně upadl na záda, aniž by z tohoto pádu utrpěl zranění. Obviněný nevěděl, kde poškozený ke zraněním přišel, kdy tento přišel zraněný až po delší době. Sám poškozený si skutkový děj nepamatuje kvůli své těžké opilosti. Svědci R. G., A. U. a P. H. ve shodě s obviněným vypověděli, že byli svědky rozepře mezi obviněným a poškozeným, kdy ovšem viděli pouze požďuchování a držení, ale žádné údery pěstí. Svědkyně U. popsala, že viděla, jak obviněný dal poškozenému facku a ten následně upadl na záda. Žádný ze svědků tedy neuvedl, že by obviněný poškozeného bil, udeřil pěstí nebo kopal a ani že by mezi nimi vznikl větší konflikt, čehož by si museli vzhledem k rozsáhlým zraněním poškozeného všimnout.
7. První rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a provedeným dokazováním pak obviněný shledává v závěru soudů obou stupňů, že poškozený z místa činu nikam neodcházel. Toto tvrzení nemá oporu v provedeném dokazování, kdy poškozený si na uvedenou dobu nevzpomíná a svědek G. uvedl, že poškozený byl ve vile a pak se vrátil. Naopak z výpovědí obžalovaného, R. G., A. U., P. H. a J. R. vyplynulo, že poškozený pobýval delší dobu mimo místo činu, a to v penzionu ve V. H. Svědci vypověděli, že po roztržce nebyl poškozený zraněný, přičemž následně poškozený se svědkem G. odešel a až po jejich návratu asi za hodinu nebo hodinu a půl si všimli, že je poškozený zraněný.
8. Druhý rozpor pak obviněný shledává v tom, že soudy vzaly ze znaleckého posudku za prokázané, že si poškozený nemohl zranění způsobit sám např. opakovaným pádem a že tato naopak mohla vzniknout razantní ranou pěstí do obličeje a jeho následným pádem na asfalt. Znaleckým posudkem naopak bylo vyloučeno, aby zranění poškozeného vznikla v důsledku pádu na záda, jediným úderem pěstí a odřeniny na těle také nevznikly údery pěstí. Naopak znalec připustil, že tato zranění si poškozený mohl způsobit opakovaným pádem na tvrdou plochu. Znalec dále uvedl, že výpověď poškozeného není v souladu s utrpěnými zraněními.
9. Obviněný dále namítá, že byl uznán vinným přečinem výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku, přestože k tomuto nebyly splněny zákonné předpoklady, přičemž tento závěr do svého rozhodnutí převzal i odvolací soud. Tento závěr obou soudů je v rozporu se současnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, dle které znakem přečinu výtržnictví je závažné narušení veřejného klidu a pořádku, přičemž toto nedopadá na konflikty, které vyvstanou při individuálních sporech mezi jeho účastníky. V daném případě tedy nebyly naplněny znaky skutkové podstaty tohoto přečinu, neboť nebylo prokázáno, že by odsouzený měl záměr vyvolat veřejné pohoršení.
10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně), jež uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabýval jak soud nalézací, tak soud odvolací.
12. Správně odvolací soud uvedl, že poškozený spolu s dalšími osobami byl v penzionu V. H. ubytován a vzhledem k pokročilému času a jeho únavě mu připadala hlučnost skupiny slavících, do které patřil obviněný, neúměrná. Pokud jeho napomenutí směřovalo přímo na rozjařenou oslavenkyni, pak obviněný zřejmě pod nepochybným vlivem velkého požití alkoholu v rozrušení reagoval nepřiměřeně fyzickým kontaktem s poškozeným, nikoli nějakou přijatelnou omluvou a ztišením společníků, v tuto pozdní dobu byla totiž již restaurace uzavřena a její personál nebyl přítomen.
13. Dále uvedla, že plně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že podle vyjádření znalce mimo zlomeninu jařmového oblouku a otřes mozku vzniklých pádem byla nalezena u poškozeného ještě další zranění, která nemohla vzniknout ani fackou ani pádem, přičemž znalec jednoznačně uvedl, že tato další zranění mohla vzniknout v té variantě, že došlo pouze k jedinému razantnímu úderu pěstí, kdy nevyloučil ani kopnutí i to, že se úder pěstí mohl opakovat. Soudy obou stupňů proto uvěřily popisu napadení ze strany poškozeného, neboť tato varianta plně odpovídá vzniklým zraněním. Pro uvedená zranění byl poškozený hospitalizován po dobu jednoho dne, a dále si popsané zranění vyžádalo chirurgický zákrok na specializovaném pracovišti, v důsledku čehož byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života nejméně po dobu 6 týdnů. Jednání obviněného proto zcela naplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 trestního zákoníku. S ohledem na výše uvedené má tedy za to, že meritorní rozhodnutí ve věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl.
14. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení
23. Obviněný podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy poukazuje na rozpory mezi provedeným dokazováním a skutkovým stavem tak, jak jej zjistil soud prvního stupně a rozporuje tak závěry soudu prvního stupně. Námitky obviněného se však vymykají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotněprávního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej soud prvního stupně popsal ve výroku odsuzujícího rozsudku. Nadto námitky obviněného obsažené v odůvodnění jeho odvolání se v podstatě shodují s jeho obhajobou před soudem prvního stupně i s jím podaným odvoláním. S jeho námitkami se náležitě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí již soud prvního stupně, přičemž jeho závěry byly odvolacím soudem potvrzeny jako důvodné a zákonné a tedy i správné. Odvolací soud se námitkami obviněného také podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž dospěl ke stejným závěrům jako soud prvního stupně.
24. Svojí první námitkou obviněný rozporuje závěr soudů obou stupňů, že bylo dostatečně prokázáno, že poškozený neodešel z místa činu. Obviněný opakovaně jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení uváděl, že poškozený s J. G. odešel a když se asi za hodinu vrátil, byl zraněný. Obhajoba obviněného je však v této části vyvrácena hned několika provedenými důkazy. Poškozený a J. G. svými výpověďmi vylučují, že by prostor u restaurace opustili. Poškozený si dobře pamatuje události před svým zraněním, ke kterému dle jeho výpovědi došlo záhy poté, co napomenul hlučně slavící skupinku lidí, v níž byl i obviněný. J. G. uvedl, že poté, co od sebe oddělil obviněného a poškozeného, sedl si zpátky ke stolu, kdy seděl k poškozenému zády. Když se ohlédl, viděl, že poškozený leží na zádech a je v bezvědomí. Nad poškozeným v tu chvíli stál obviněný a všichni ostatní s ním seděli u stolu. Obviněný svůj závěr podporuje částí výpovědi svědka G. u hlavního líčení, kde uvedl, že poškozený odešel na chvíli do vily a pak se vrátil. Svědek G. však zároveň vyloučil, že by s poškozeným z restaurace na hodinu odešel a vrátili se až za hodinu s tím, že poškozený se měl vrátit zraněný, jak tvrdí obviněný. Obviněný zde selektivně vybírá pouze část výpovědi svědka tak, aby svědčila ve prospěch jeho obhajoby, aniž by bral v potaz zbývající výpověď svědka, která naopak souhlasí s výpovědí poškozeného, že tento byl zraněn při konfliktu s obviněným. Svědci J. G. a A. U. dále vypověděli, že ke konfliktu mezi obviněným a poškozeným došlo po půlnoci. Telefonát na zdravotnickou záchrannou službu byl učiněn v 00:38 hodin. Pokud ke konfliktu došlo až po půlnoci, neměl poškozený se svědkem G. dostatek času na hodinu prostor u restaurace opustit a poté se vrátit zraněný. Přestože obhajoba obviněného byla u hlavního líčení potvrzována výpovědí R. G., výpověď tohoto svědka nelze považovat za plně věrohodnou. V přípravném řízení svědek neuvedl, že by poškozený z prostoru u restaurace odešel a takto vypovídal až při hlavním líčení ve věci. Svědek také vypověděl, že poškozeného zraněného vůbec neviděl a nezajímal se o to, co se děje kolem. Dle záznamu telefonátu na zdravotnickou záchrannou službu to byl však svědek G., kdo společně se svědkem H. lékařskou pomoc volal.
25. Opodstatněnou není ani námitka obviněného, že soudy obou stupňů vzaly chybně za prokázané ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, že si poškozený nemohl utrpěná zranění způsobit sám např. opakovaným pádem. Znalec v písemném vyhotovení znaleckého posudku uvádí, že vznik zlomeniny horní čelisti lze vyloučit pádem poškozeného na přední plochu obličeje, neboť v tom případě by bylo nejprve poraněno čelo, obočí a hrana dolní čelisti. Zároveň lze vyloučit vznik všech zranění poškozeného pouhým pádem na záda, jak tvrdí obviněný. Znalec naopak uvedl, že zlomenina horní čelisti, spodiny očnice a těla lícní kosti vznikla jediným razantním úderem pěstí nebo kopnutím. Ke zlomenině těla lícní kosti pak došlo zřejmě pádem poškozeného na beton, asfalt nebo dláždění. Při tomto pádu zřejmě posunem po drsném povrchu vznikly odřeniny na těle poškozeného. Znalec se podrobně vyjádřil také k možnému vzájemnému postavení poškozeného a obviněného s ohledem na vznik zranění poškozeného jednorázovým nebo dvojím mechanickým násilím v kombinaci s pádem. S ohledem na tyto závěry písemného vyhotovení znaleckého posudku a výpověď znalce při hlavním líčení, kdy uvedl, že na těchto setrvává i po provedené prověrce na místě činu, lze závěry soudů obou stupňů o mechanismu vzniku zranění poškozeného považovat za logicky vyplývající z takto provedených důkazů a za zcela správné.
26. Formálně naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka obviněného, že soud prvního stupně s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu nesprávně posoudil naplnění skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Ani tato námitka však není důvodná. Výtržnosti se dle §358 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo „ veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného …“ Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1254/2016, napadení jiného, byť k němu dojde veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, nemusí být vždy výtržností, zejména ne v případech, kdy napadení je prostředkem, jímž pachatel řeší svůj individuální spor. Napadení jiného má povahu výtržnosti, pokud pachatel jedná svévolně, bezohledně, arogantně, že jeho jednání postrádá byť jen zčásti přijatelný či omluvitelný důvod a že je výrazem jeho záporného vztahu k veřejnému pořádku, projevem neúcty ke společnosti jako celku, prostředkem sebeprosazování na úkor veřejnosti apod. Konflikt mezi obviněným a poškozeným nelze označit za individuální spor. Počátkem konfliktu bylo, když poškozený napomenul přítelkyni obviněného, na což obviněný reagoval tím, že poškozeného udeřil pěstí do obličejové části hlavy. Následné zranění poškozeného, kdy nejenže utrpěl otřes mozku a několik zlomenin v oblasti hlavy, ale také hluboké oděrky v oblasti obličeje i celého těla, které podstatně krvácely, si vyžádalo přivolání RZS. Jednání obviněného tak bylo hrubě neúměrné okolnostem, neboť namísto řešení situace domluvou poškozeného bez jakéhokoli přijatelného důvodu napadl. K tomuto došlo na místě veřejnosti přístupném, venkovním posezení u M. restaurace V. H. za účasti dalších hostů. Jednání obviněného tak nejenže přímo zasáhlo do probíhající oslavy, narušilo také podstatně veřejný pořádek, neboť vzhledem k tomu, že k němu došlo v nočních hodinách (RZS byla přivolána v 00:38 hodin), většina obyvatel blízkého okolí jistě spala, přičemž mohli být vyrušeni již samotným napadením ale zvláště příjezdem RZS a policejní hlídky. Soud prvního stupně proto správně kvalifikoval skutek obviněného, neboť jeho jednání zcela naplňuje skutkovou podstatu přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že obviněný ve svém dovolání v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Jediná námitka hmotně právního charakteru, která byla způsobilá obsahově uplatněný dovolací důvod naplnit, nebyla shledána opodstatněnou.
28. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
29. S ohledem na uvedené posouzení Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu