ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.838.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 838/2017-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2017 o dovolání, které podal obviněný Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 27. 1. 2017, č. j. 2 To 220/2016-585, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 213/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1 T 213/2014-519 , byl obviněný Z. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku (ad 1), zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku (ad 2), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (ad 3) a přečinem útisku podle §177 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4), kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v době nejméně od roku 2007 do červa 2013 ve Z. H., ulice P. v domě čp. ..., ve společném bydlišti se svou družkou K. Š., tuto v četných případech slovně napadal a ponižoval, později i v přítomnosti jejich společné dcery XY*) nejčastěji vulgárními výrazy, že je „štětka, zkurvená děvka, špína, debil, chodí se kurvit, aby se vrátila mezi blázny, vypadla z domu a nechala tu malou“, soustavně jí kontroloval její mobilní telefon a rozhodoval o odstranění záznamů z tohoto telefonu, vyžadoval stálé informace s kým se stýká a dále omezení styku s konkrétními osobami, ve více případech jí vyhrožoval vyhozením z bytu, dále zabitím, psychickou likvidací a fyzickým týráním tak dlouho, dokud si to nerozmyslí a sama odejde bez malé od něho, v roce 2009 jí po přesně nezjištěnou dobu omezil přístup do bydliště a omezil jen na večerní kontakt s dcerou, ve více případech ji rovněž zejména z důvodu své žárlivosti fyzicky napadl se značnou agresí, zejména opakovanými údery pěstí do obličeje, shozením na zem, kopáním do těla, taháním za vlasy se vznikem pohmožděnin na obličeji i těle, s krvácivými poraněními nosu, rtu, vytrženém chomáče vlasů, přičemž poškozená ze studu a ze strachu z dalšího napadení lékařské ošetření nevyhledala, takto se k ní choval i v průběhu těhotenství, přičemž u poškozené se způsob tohoto dlouhodobého soužití výrazně demonstroval v psychosomatických potížích a při vyšetření v roce 2013 a 2014 i opakovaným konstatováním existence více znaků syndromu týrané osoby,
2) v době od 14. 7. 2013 do 20. 8. 2013 ve Z. H., okres J., kdy poškozená K. Š. opustila společnou domácnost a zdržovala se v pronajatém bytě ve Z. H., N. S., i vícekrát za den v denních i nočních hodinách vyhledával její přítomnost či ji neustále telefonicky opakovaně a s vyžadováním reakcí na jeho telefonáty kontaktoval, vynucoval si ve večerních hodinách, kdy nezletilá spala, tuto komunikaci i stálým zvoněním na byt poškozené, kontroloval její pohyb a přítomnost po Z. H. a vyžadoval, aby poškozená s ním komunikovala u svého bydliště, na pracovišti či na jiných místech, opakovaně jí hrozil, že jí udělá ze života peklo, že ji zničí, že proti ní povede s jeho rodinou válku, že zařídí, aby přišla o zaměstnání, že jí sebere dceru, že z ní u soudu udělá psychopata, pokud nezmění výpověď učiněnou z její strany před policejním orgánem a týkající se jeho chování pod bodem 1), pokud jí záleží na malé a nechce přijít o dceru, ať ho začne zase milovat a vrátí se zase k němu, odnětím mobilu poškozené nejméně ve dvou případech, a to naposledy i vytržením z ruky dne 18. 8. 2013 se domáhal jeho získání za účelem pokračování v kontrole korespondence poškozené, za těchto okolností vyžadoval po poškozené zdůvodňování s kým a kdy hovořila, kdy poškozená z důvodu soustavného kontaktování obviněným a jeho pohrůžek nadále měla psychosomatické potíže a úzkostné pocity o svůj život, zdraví a možnost výchovy své dcery a z části se podrobovala jeho požadavkům,
3) dne 11. 1. 2014 okolo 21.00 hodin v obývacím pokoji bytu na ulici S. ve Z. H., okres J., poté co registroval, že poškozená K. Š. chce zkontrolovat příjem korespondence na svém mobilním telefonu značky Nokia X press music modročerné barvy se SIM kartou účastnického čísla ........., mobilní telefon poškozené vytrhl z ruky, uschoval v bundě a na požadavek poškozené o vrácení včetně zadržení jeho osoby reagoval útěkem z bytu s mobilním telefonem, který odhodil na nezjištěné místo, čímž poškozené K. Š. způsobil škodu ve výši nejméně 500 Kč,
4) v průběhu měsíců prosinec 2013 a části ledna 2014 ve Z. H., okres J., při vzájemné komunikaci s poškozenou K. Š., která má dle znaleckého posudku emoční problémy zapříčiněné negativními událostmi prožitými s obviněným se syndromem nadměrné úzkosti a nízkou sebedůvěrou, opakovaně po ní požadoval s pohrůžkou, že jinak udělá jejím známým peklo, že jí neotevřou dveře a on jí nebude vycházet vstříc v péči o nezletilou dceru XY*, aby mu nejméně ve čtyřech dopisech napsala nepravdivé skutečnosti o jejich vzájemném vztahu a chování, slíbila do budoucnosti konkrétní chování a vyjádřila pozitivní city k němu, což poškozená v obavě z dalšího násilného či nepředvídatelného chování obviněného, jak je poznala v minulosti, učinila, kdy obviněný tyto dopisy prezentoval sám či prostřednictvím své rodiny úředním osobám v rámci řízení ohledně výchovy nezletilé dcery a dále Policii ČR v souvislosti s dalším protiprávním jednáním uvedeným výše, vždy v úmyslu zpochybnit důvěryhodnost její osoby.
2. Obviněný byl za jednání pod body 1) a 2) (a sbíhající se trestné činy, jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. 9. 2013, č. j. 1 T 127/2013-68) odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §84 tr. zákoníku, §85 odst. 1 tr. zákoníku za použití §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. d), e) tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená omezení a přiměřené povinnosti specifikované v tomto výroku. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci – věcí zde vyjmenovaných. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. 9. 2013, č. j. 1 T 127/2013-68, který byl obviněnému doručen dne 13. 9. 2013 a dne 24. 9. 2013 nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za jednání pod body 3) a 4) byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku, §63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené K. Š. škodu ve výši 500 Kč a nemajetkovou újmu částkou 100.000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 27. 1. 2017, č. j. 2 To 220/2016-585 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Švestáka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že se odvolací soud nevypořádal s celou řadou jeho námitek a pouze se omezil na přitakání zákonnosti řízení před okresním soudem, čímž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces. Oběma soudům vytýká, že nesprávně posoudily svědeckou výpověď poškozené K. Š. jako objektivní a věrohodnou a založily na ní svůj závěr o jeho vině. Závěry nalézacího i odvolacího soudu o věrohodnosti a pravdivosti usvědčující výpovědi poškozené jsou podle dovolatele v extrémním rozporu s provedenými důkazy a zásadou presumpce nevinny. Hodnocení soudů nese rysy nepřípustného in dubio contra reo . Obviněný vyzdvihuje, že sama svědkyně při výslechu dne 24. 9. 2013 přiznala, že vypovídala nepravdivě. Není proto jasné, jak soud přišel na to, že právě ty její výpovědi, které ho usvědčují, se odvíjí od skutečných vzpomínek. Věrohodnost poškozené má za zpochybněnou také několika dopisy, jež sama napsala, a které zcela vyvrací pravdivost jejích svědeckých výpovědí. Závěr okresního soudu, že se jednalo o vynucenou korespondenci, nebyl zdůvodněn. Nebyl zjištěn ani žádný přímý důkaz o jeho agresivitě vůči poškozené, který by její výpověď podporoval. Naopak osoby žijící v jejich blízkosti nic podstatného nezaregistrovaly. Žádné důsledky nevyvodily soudy obou stupňů ani z výslechu nezl. XY*), ve kterém nepotvrdila jeho negativní jednání vůči poškozené. Důkaz její výpovědí v hlavním líčení soud nepřipustil, aniž by toto řádně zdůvodnil. Za usvědčující důkazy považují soudy obou stupňů také znalecké posudky o duševním stavu dovolatele a poškozené. Pohled znalců na věc byl však deformován, neboť považovali za pravdivé skutečnosti uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Znalci si neopatřili ani veškerou zdravotní dokumentaci posuzovaných. Oba znalecké posudky tak postrádají vlastnosti řádného znaleckého posudku. V důsledku dlouhodobé spolupráce znalců s orgány činnými v trestním řízení je mezi nimi nadstandardní vztah, jež ovlivňuje jejich znaleckou činnost. Měly proto být vyhotoveny revizní znalecké posudky. Za nesprávné považuje dovolatel posouzení jednání pod bodem 3). Zdůraznil přitom, že výpovědí svědky Š. bylo prokázáno, že předmětný telefon je jejím vlastnictvím, a již tím je vyloučeno naplnění znaku trestného činu krádeže. Není totiž možné posuzovat odebrání věci osobě, která ji fakticky drží a užívá bez souhlasu vlastníka, jako přivlastnění si cizí věci. Pokud okresní soud výslech této svědkyně nepřipustil, svědčí to o jeho podjatosti. Právní kvalifikace jeho jednání je ve všech bodech výroku o vině nesprávná, neboť je založena na skutkových zjištěních, které jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Některá z vytýkaných pochybení mají sice povahu procesních vad kolidujících s trestním řádem, avšak dosahují vážnosti kolize se zásadami chráněnými Listinou základních práv a svobod, a to rovnosti před zákonem podle čl. 1, zásadou in dubio pro reo podle čl. 40 odst. 2 a právem na spravedlivý proces podle čl. 36.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 27. 1. 2017, č. j. 2 To 220/2016-585, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 12. 6. 2017, se k němu, k datu rozhodování Nejvyššího soudu o něm, nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu, aby o podaném mimořádném opravném prostředku obviněného rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
15. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
16. Dovolatel rovněž namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Dle judikatury Ústavního soudu není v rozporu s požadavky spravedlivého procesu taková praxe, kdy odvolací soud po dostatečném přezkoumání napadeného rozhodnutí, v situaci, že se závěry soudu prvního stupně souhlasí, na tyto zcela nebo zčásti ve svém rozhodnutí odkáže. Byť součástí práva na spravedlivý proces je požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 415/11).
17. Nalézací soud ve svém rozhodnutí zevrubně popsal, z jakých důvodů považuje obhajobu obviněného za vyvrácenou, proč nelze považovat výpověď družky obviněného podporující jeho obhajobu za věrohodnou a proč naopak považuje výpovědi svědků usvědčujících obviněného, především poškozené, za věrohodné. Odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožnil a nad rámec své povinnosti se k tomuto také podrobně vyjádřil. Potvrdil, že řízení předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně netrpělo žádnými vadami a důkazy byly provedeny řádně a v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud má za to, že soud prvního i druhého stupně plně dostály požadavkům na odůvodnění svých rozhodnutí ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny a judikaturou Ústavního soudu.
18. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
19. Zbývající námitky obviněného týkající se věrohodnosti výpovědi poškozené, znaleckých posudků a kvalifikace trestného činu krádeže (bod 3 výroku o vině) směřují primárně proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, popř. jeho hodnocení provedených důkazů. Dle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Jak Nejvyšší soud poznamenal výše, není v rámci dovolacího řízení oprávněn zasahovat do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy, s výjimkou stavu, kdy by toto hodnocení vykazovalo znaky zjevné libovůle. O takovou situaci se ve věci posuzované nejedná. Pouze nad rámec nezbytného a v reakci na námitky obviněného nezakládající přezkumnou povinnost dovolacího soudu, jež nastává pouze v případě, kdy deklarovaný důvod dovolání je po obsahové stránce konkrétními dovolacími námitkami skutečně naplněn, proto Nejvyšší soud uvádí následující.
20. Poškozená v procesním postavení svědkyně po řádném poučení opakovaně vypovídala v přípravném řízení a byla slyšena také při hlavním líčení. Ve svých výpovědích obviněného z jednání jednoznačně usvědčuje. Obsah jejích výpovědí zůstával v podstatě neměnný v průběhu celého trestního řízení, s výjimkou výpovědi v přípravném řízení dne 24. 9. 2013, kdy vypověděla, že si celou věc vymyslela. Při své následující výpovědi dne 16. 1. 2014 a také při výpovědi během hlavního líčení však vypovídala opět ve shodě se svou první výpovědí ze dne 23. 8. 2013. K tomuto dovolatelem namítanému rozporu jí sdělených údajů se vyjádřil již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, v němž poukázal na opakované snahy obviněného domoci se změny postoje poškozené. Jeho snaha o ovlivnění důkazního řízení dosahovala i na některé svědky, jejichž názor na osobu poškozené se rapidně změnil po zahájení trestního řízení. Znalec ve znaleckém posudku vypracovaném na osobu poškozené upozornil na její tendenci při znaleckém zkoumání přebírat odpovědnost za konflikty v partnerském soužití, přičemž ve chvílích, kdy poškozená připustila verbální agresivitu ze strany obviněného, měla tendenci devalvovat ji na trest a výčitky za půjčky. Podle odborných závěrů znalců byla u poškozené shledána idealizace aktuální rodinné situace, kdy postoje vůči obviněnému byly zcela loajální. Prioritou poškozené byla potřeba zachování základních jistot, nepřikláněla se proto v tu chvíli již k řešení konfliktů soudní cestou. Návrat k původní výpovědi lze u poškozené shledat v důsledku pokračujícího jednání obviněného, jak poškozená následně vypověděla.
21. K dovolacím výhradám obviněného je třeba dodat, že usvědčující výpověď poškozené není osamocena, nestojí v řízení jako důkaz o vině dovolatele samostatně, nýbrž je podporována dalšími důkazy, mj. výpověďmi svědků V. Š., P. O., V. Ch., A. Š., J. B., G. D., E. F. a L. K. Podporována je však především odbornými závěry znaleckého posudku, kdy znalci u poškozené nezjistili přítomnost žádné duševní choroby nebo poruchy či lhavost, jež by měly svědčit o možnosti její snížené obecné i specifické věrohodnosti, naopak u ní shledali přítomnost projevů syndromu týrané osoby, jež i podle názoru dovolacího soudu musí mít podklad v reálných negativních projevech dovolatele vůči její osobě. Soud prvního stupně tedy neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi poškozené, což potvrdil také soud druhého stupně.
22. Vůči znaleckým posudkům vznesl obviněný námitky taktéž již během řízení před soudem prvního stupně. Jak nalézací soud uvedl, všichni znalci přibraní k vypracování znaleckého posudku v této trestní věci se soudem dlouhodobě spolupracují. Jedná se o znalce, kteří byli řádně jmenováni a jsou zapsáni v seznamu vedeném u příslušného krajského soudu. Při vypracování znaleckých posudků postupovali zcela v souladu se zákonem, především zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a jeho prováděcími vyhláškami, a k písemnému vyhotovení svých znaleckých posudků přiložili svoji znaleckou doložku, jíž ručí za kvalitu jeho zpracování. Nalézacím ani odvolacím soudem proto nebyly shledány žádné objektivní důvody k pochybnosti o kvalitě těchto posudků. Nedošlo-li ke zpochybnění úplnosti a správnosti podaného znaleckého posudku, nenastal zákonný důvod k vypracování revizního znaleckého posudku (srov. podmínky upravené v §110 tr. ř.). Třeba dodat, že splnění těchto zákonných podmínek nezakládají ani výhrady dovolatele uplatněné vůči znaleckému posudku v jeho mimořádném opravném prostředku.
23. Jednání pod bodem 3) výroku o vině podle názoru dovolatele nemělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže, neboť podle jeho tvrzení předmětný telefon nebyl vlastnictvím poškozené. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku náležitě uvedl důvody, na základě nichž shledal, že jednáním obviněného došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže dle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že uživatelkou mobilního telefonu byla v dané době poškozená, což bylo potvrzeno také zprávou společnosti T-Mobile. Objektem trestného činu krádeže je nejen vlastnictví věci, ale také držba nebo jen faktické držení věci. Poškozeným tak krom vlastníka věci může být též nájemce, vypůjčitel, schovatel, dopravce, zástavní věřitel, ale i předchozí zloděj atd. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 626/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 193/2014). Soud prvního stupně tedy jednání obviněného správně kvalifikoval, neboť skutkovou podstatu daného trestného činu zcela naplnil. Skutková námitka obviněného proto není způsobilá správnost napadených rozhodnutí zvrátit. Nad rámec dosud uvedeného lze dodat, že nepřípadným je tvrzení dovolatele, že pro jím uváděné skutečnosti stran vlastnictví předmětného telefonu, nemohlo jeho jednáním dojít k naplnění objektivní stránky trestného činu, neboť si tento nemohl přivlastnit ( „… mohlo být posuzováno jako přivlastnění si cizí věci ), neboť uvedený pojem (přivlastnění) zákon z pochopitelných důvodů (nemožnost nabytí vlastnictví skrze spáchání trestného činu) neužívá. Skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku zcela odůvodňují učiněný právní závěr, že si obviněný, pro něj cizí věc - předmětný telefon, přisvojil.
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že obviněný ve svém dovolání v rozhodující míře uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Protože jeho námitky nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.