ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.905.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 905/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. J . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4 To 75/2017-205, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 131/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 2. 2. 2017, č. j. 9 T 131/2016-176, byl obviněný P. J. uznán vinným přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným ve věci téhož soudu sp. zn. 10 T 120/2016, byl odsouzen podle §199 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení dotčeného výroku o trestu ve shora zmíněné věci, včetně rozhodnutí navazujících.
2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku jeho rozsudku, s nimiž se v podstatě ztotožnil i soud odvolací, dopustil tím, že
„nejpozději od počátku měsíce dubna roku 2016 do 13.07.2016, poté, co byl dne 03.02.2016 propuštěn z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého mj. pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., jehož se dopustil vůči své matce I. S., v K.-R., okres K., v bytě č. … domu čp. … na ul. P., který obýval společně se svou matkou I. S., nar. … a zletilým bratrem M. P., pod vlivem psychotropní látky svou matku trápil tím, že ji denně napadal vulgárními slovními útoky, že je piča, kurva, zmrd, ponižoval ji, tahal ji za vlasy, žduchal ji, na veřejnosti jí plivl do obličeje, schválně dělal v bytě hluk a nepořádek, často ji budil ze spánku nebo jí ve spánku bránil, bez jejího svolení z bytu odnesl do zastavárny vysavač i televizi, které musela vykoupit zpět, když jej v obavě z dalšího naléhání nechtěla do bytu vpustit nebo se před ním schovávala v bytě známého, prosil a vykřikoval před domem, do oken bytu házel kamínky a klacky, proti její vůli ji doprovázel i mimo bydliště na cestách do zaměstnání, do obchodu a po okolí domu, na veřejnosti a v zaměstnání matky se choval agresivně a nevhodně, matce opakovaně hrozil, že se postará o to, aby přišla o zaměstnání i o byt, a popsaným jednáním svoji matku vícekrát denně i v nočních hodinách, v uvedeném bytě, na ulici, před domem i v zaměstnání nutil k vydání drobných finančních částek od 50 do 250 Kč, kdy uvedené částky použil zejména na nákup drog, cigaret a k hraní na výherních hracích přístrojích, a v případě odmítnutí vydání peněz byl agresivní a na matku vyvíjel nátlak tak dlouho, a než tato podlehla a požadované finanční částky mu vždy vydala, často jí říkal, že se jej nezbaví, dokud mu peníze nedá, že si počká a že by pro peníze dokázal i zabít, kdy takto mu nedobrovolně, pod nátlakem a v obavě z dalšího jednání obžalovaného postupně vydala celkem nejméně 20.000 Kč, kdy část peněz si musela půjčit od sousedů a byla nucena zpeněžit i rodinné šperky, když sama již neměla dostatek finančních prostředků,
kdy v důsledku popsaného jednání obžalovaného byla I. S. dlouhodobě fyzicky vyčerpaná, měla z něj trvalý strach a jednání obžalovaného tak po celou dobu pociťovala jako hrubé a bezcitné příkoří, což u ní vedlo k rozvoji syndromu týrané osoby včetně silného stockholmského syndromu,“
3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě (odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 10. 4. 2017, č. j. 4To 75/2017-205, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný P. J. dovolání , v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací posuzovaného jednání rovněž jako trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že poškozená vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného, a to v průběhu hlavního líčení, za účasti mnoha nestranných osob. Soudy dospěly podle obviněného k nesprávnému závěru, že k tomuto zpětvzetí nelze přihlížet jakožto k učiněnému v tísni. Ve skutečnosti bylo toto zpětvzetí učiněno zcela svobodně, bez jakéhokoli nátlaku. Poškozená skutek dobrovolně popisovala v přítomnosti obviněného, v jednací síni zůstala i po skončení jejího výslechu a neměla z obviněného žádné obavy. Pokud měl soud pochybnosti o účinnosti zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním, mělo být vyhověno návrhu obviněného na její opětovný výslech, a to v jeho nepřítomnosti.
5. Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a ve smyslu ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zmínil, že je třeba dovodit, že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně dovolatel napadnout z důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Připomněl, že text dovolání je téměř doslova shodný s bodem II. 1) předchozího odvolání odvolatele. Uvedl, že obviněný neučinil námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahově se domáhá nepřípustnosti svého trestního stíhání pro přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku z důvodu absence souhlasu poškozené, což je námitka, která by mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil a text dovolání neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by snad dovolatel považoval své trestní stíhání za nepřípustné. Nabízí se tak úvaha o odmítnutí dovolání jako podaného z jiného než v §265b tr. ř. uvedeného dovolacího důvodu.
7. S ohledem na to, že dovolání je třeba posuzovat podle jeho obsahu, a s přihlédnutím k tomu, že snad jistý nepatrný náznak toho, že dovolatel považuje své trestní stíhání za nepřípustné, v jeho dovolací argumentaci obsažen je, když pro nepřípustnost trestního stíhání by bylo nutno předmětnou kvalifikaci vypustit, zabýval se státní zástupce i otázkou přípustnosti trestního stíhání pro trestný čin vydírání, přičemž se zcela ztotožnil s argumentací soudů, že a proč v předmětné věci nebylo souhlasu poškozené třeba. Poukázal mimo jiné na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. 3 Tdo 1730/2016, v němž se (ve skutkově obdobné věci týkající se submisivní poškozené neschopné vzdorovat obviněnému) uvádí: „ Při posouzení otázky, zda poškozená jednala v tísni vyvolané nátlakem či závislostí na obviněném, jak emocionální či existenční, přestože se jedná o posouzení stavu, jež je zcela individuální a emocionální, na další osoby obecně nepřenositelný, takže nelze tento stav příliš efektivně objektivizovat, je třeba pohlížet na danou věc v její celistvosti a vzhledem ke všem okolnostem“.
8. Státní zástupce uzavřel, že v prvé řadě je otázkou, jaký dovolací důvod vlastně obviněný uplatnil. Pokud by uplatnil pouze důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo by jeho dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pokud by snad bylo možno dovodit, že text dovolání obsahuje i jistý náznak dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., takové dovolání by bylo zjevně neopodstatněné. V tomto smyslu učinil státní zástupce také alternativní návrh, tj. aby Nejvyšší soud dovolání odmítl buď podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného než v zákoně uvedeného důvodu, anebo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
10. K tomu nutno dodat, že z hlediska náležitostí obsahu dovolání vzal Nejvyšší soud v úvahu, že dovolání je formálně založeno na dovolacím důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z obsahu dovolání je patrné, že obviněný jím zamýšlel uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je založena na tom, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí dovolání, přestože byl v předcházejícím řízení dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v tomto případě tedy jde o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedená vada je považována za nepodstatnou a dovolání za vyhovující obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., proto nebylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Jiná je však otázka, že aby byl určitý dovolací důvod relevantně uplatněn, musí mu také odpovídat konkrétní dovolací námitky (viz níže).
11. K samotné podstatě dovolání jako mimořádného opravného prostředku je namístě připomenout, že právo na dovolání není ústavně zaručeno v Ústavě, v Listině základních práv a svobod ani v závazných mezinárodních smlouvách. V čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotveno pouze právo na odvolání v některých trestních věcech. Právo na dovolání jako na mimořádný opravný prostředek jde tedy nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění. S tím souvisí, že dovolání nemůže nahrazovat řádné opravné prostředky, jeho podání není přípustné ve stejně širokém rozsahu (mimo jiné co do důvodů), jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky, a požadavky na jeho obsahové náležitosti a formální preciznost (včetně specifikace dovolacích důvodů) tak logicky mohou být a jsou vyšší. Charakteristické je rovněž povinné zastoupení obviněného obhájcem jakožto kvalifikovanou osobou znalou práva. Dovolání neplní funkci jakéhosi „dalšího odvolání“, na čemž nic nemění fakt, že pokud český trestní řád institut dovolání zavedl, podléhá i dovolací řízení obecným principům spravedlivého procesu.
12. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Proto bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod (jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.). Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Obviněný jako dovolatel odkazem na zákonný dovolací důvod primárně určuje obsah a rozsah přezkumu Nejvyšším soudem. Ten se tudíž nezabývá jiným zákonným dovolacím důvodem než tím, na který odkázal dovolatel. Z toho také vyplývá, že pokud konkrétní uplatněné námitky svým obsahem neodpovídají tomu zákonnému dovolacímu důvodu, na který dovolatel odkázal, Nejvyšší soud nezkoumá, zda by tyto námitky případně nemohly být jiným dovolacím důvodem, na který dovolatel neodkázal (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1312/2013).
13. Jinak řečeno, vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, neboť limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Dovolání je procesní úkon, pro nějž v zásadě platí, že se posuzuje podle obsahu, proto je třeba zdůraznit, že obsah v dovolání uplatněných námitek musí odpovídat důvodu dovolání, který stěžovatel uplatní. Z obsahu trestního řádu neplyne povinnost Nejvyššího soudu zkoumat, zda použitou argumentací neměl stěžovatel na mysli jiný (další) dovolací důvod (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 554/03). Šlo by v takovém případě o nepřípustné konstruování dalšího dovolacího důvodu Nejvyšším soudem a tudíž postup v rozporu se zásadou nestrannosti soudního řízení (viz například nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3749/13). To souvisí i s obligatorním zastoupením obviněného v dovolacím řízení obhájcem právě za účelem zajištění kvalifikovaného koncipování dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku.
14. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nespadá sem posuzování nepřípustnosti trestního stíhání, jehož se týká jiný, samostatný dovolací důvod.
15. Dovolací námitka obviněného P. J. nastoluje otázku, zda jednání obviněného „mělo být kvalifikováno rovněž jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. ř.“, avšak tato námitka není nijak blíže právně odůvodněna. Především nezpochybňuje závěr soudů, že jimi zjištěné jednání obviněného vyjádřené ve výroku odsuzujícího rozsudku (ve spojení s jeho odůvodněním a se závěry odvolacího soudu) naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Dovolací námitky směřují výlučně do oblasti procesní, neboť obviněný tvrdí, že ohledně trestného činu vydírání vzala poškozená účinně zpět svůj souhlas s jeho trestním stíháním. Podané dovolání tak obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení. Tyto námitky mají vyloženě procesní povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., potažmo i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento prvně uvedený zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
17. Nad rámec obligatorního přezkumu Nejvyšší soud dodává, že v posuzovaném případě by nepřicházela v úvahu ani nepřípustnost trestního stíhání obviněného pro trestný čin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však obviněný neuplatnil – jasným deklarováním a uvedením zákonného označení tohoto dovolacího důvodu, ale ani slovně).
18. Podle §11 odst. 1 písm. k) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. V §163 odst. 1 tr. ř. jsou uvedeny trestné činy, u nichž platí, že trestní stíhání pro tyto trestné činy proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 tr. ř.), lze zahájit a v trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. V případech jednočinného souběhu více trestných činů, z nichž jen na některý se vztahuje ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., se ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání použije jen z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu uvedeného v §163 odst. 1 tr. ř. V §163a tr. ř. jsou vyjmenovány situace, kdy tohoto souhlasu není třeba. Podle §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním není třeba, pokud z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný zde výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti v rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Nátlak je slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána (ať již materiálně, citově nebo jinak) na osobu vyvolávající v ní tíseň, čímž je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2125).
19. V projednávané věci je mezi obviněným a poškozenou - jeho matkou - nepochybně vztah předpokládaný v ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. Z ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se vztahuje na trestný čin vydírání podle §175 odst. 1 tr. ř. Je nepochybné, že při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu z hlediska §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., nelze vycházet pouze ze sdělení poškozené, ale i z ostatních rozhodných skutečností. Soudy správně dovodily a náležitě odůvodnily, že poškozená svůj souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět v tísni. Nejvyšší soud proto odkazuje na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (str. 10 rozsudku), které dále rozvedl a upřesnil odvolací soud na str. 4-8 napadeného rozhodnutí, kde bylo přesvědčivě v návaznosti na zjištěné okolnosti vysvětleno, že poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět v tísni vyvolané závislostí a nátlakem. Jejího souhlasu tudíž není třeba, a proto je zpětvzetí souhlasu právně neúčinné. Výstižně v této souvislosti poukázal státní zástupce ve svém vyjádření také na obsah usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. 3 Tdo 1730/2016 (viz výše).
20. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud věc meritorně nepřezkoumával podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák