ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1111.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1111/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 8 To 131/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 133/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 2. 2017, č. j. 14 T 133/2016-241, byl obviněný V. M. uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 1, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu (60 denních sazeb ve výši 500 Kč) v celkové výměře 30 000 Kč a pro případ jeho nevykonání mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil pokusu přečinu pojistného podvodu tím, že dne 12. 11. 2015 v 18:55 hod. v obci B., okres B., na parkovišti restaurace Špitálka jako provozovatel osobního motorového vozidla Audi A4 telefonicky oznámil Policii ČR dopravní nehodu v úmyslu tohoto hlášení využít při uplatnění pojistné události u pojišťovny Generali Pojišťovna, a. s. Tvrdil, že dopravní nehoda se stala v době od 18:00 hod. dne 11. 11. 2015, kdy vozidlo zaparkoval nepoškozené na uvedeném místě, do 18:40 hod. dne 12. 11. 2015, a to pro něj neznámým způsobem. Uvedl nepravdivé údaje o příčině poškození vozidla, ačkoli popsaným způsobem vzhledem k místním podmínkám k dopravní nehodě na tomto místě dojít nemohlo. Místo, které označil, neodpovídalo poškození uvedeného vozidla, a to z důvodu absence tak nízké pevné překážky na místě, např. vyvýšeného betonového obrubníku, kamene či zídky, dále že se na místě nenacházely stopy po poškození, zejména opadaný lak, a bylo zjištěno, že poškození vozidla ve skutečnosti odpovídá kontaktu jedoucího, nikoli zaparkovaného vozidla s nízkou pevnou překážkou (kámen, patník apod.). V době hlášení si musel být vědom toho, že k poškození vozidla došlo již před jeho zaparkováním na místě. Následně prostřednictvím Ing. K. L., specialistky korporátního pojištění u společnosti OK Group, a. s., pojistnou událost spočívající v poškození předních pravých dveří, zadních pravých dveří a pravého prahu uplatnil dne 19. 11. 2015 u společnosti Generali Pojišťovna, a. s., a dokladoval to potvrzením o účasti na dopravní nehodě vystaveným dne 12. 11. 2015 inspektorem Policie ČR podle obviněným tvrzených skutečností odpovídajících jeho verzi události, a to z důvodu sjednaného havarijního pojištění, čímž společnosti Generali Pojišťovna, a. s., jako pojistiteli mohla být způsobena škoda ve výši 38 324 Kč. K jejímu vzniku nedošlo z důvodu šetření příčin nehody policejním orgánem.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 4. 2017, č. j. 8 To 131/2017-259, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný vytkl především extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Má za to, že postupem soudu byla porušena zásada zakotvená v §2 odst. 5 tr. ř., tedy zjištění skutkového stavu mimo rozumnou pochybnost. Poté rozvedl své výhrady vůči způsobu hodnocení jednotlivých důkazů soudem prvního stupně a nabídl jiný způsob jejich hodnocení, z čehož podle obviněného vyplývá, že nelze jednoznačně určit příčinu nehody. Postupem soudů bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Provedeným dokazováním nedošlo k jednoznačnému vyloučení jiného skutkového děje, tedy že se skutek stal jinak, vina nebyla prokázána nade vší pochybnost a soud měl postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně do provedeného dokazování. Obviněný soudům i vyšetřovacím orgánům vytkl, že nedostatečně přihlédly k výpovědi svědka J. M., odborné vyjádření znalce hodnotily příliš nekriticky a vyšetřování nebylo provedeno zcela důkladně. Pokud by soudy postupovaly způsobem, kterého se domáhal obviněný, musely by dojít k závěru, že nelze jednoznačně určit příčinu poškození vozidla. Dovolací argumentace obviněného tedy směřovala čistě do hodnocení důkazů a skutkových závěrů soudů a proto obsahově neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud by to odůvodnil extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Obviněný sice extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy namítl, avšak v posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný rozpor, natož extrémní, neshledal. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Námitka obviněného, že nelze jednoznačně určit, jak k poškození vozidla skutečně došlo, navíc není v daném případě relevantní. Podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se pojistného podvodu dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s likvidací pojistné události. K naplnění znaků skutkové podstaty je tedy dostatečné, aby bylo prokázáno, že pojistná událost (poškození motorového vozidla) nevznikla tak, jak tvrdil obviněný, a není potřeba, aby bylo dále zjišťováno, jak skutečně k jeho poškození došlo. Provedeným dokazováním soudy spolehlivě vyvrátily verzi obviněného, že by k poškození motorového vozidla došlo, když bylo zaparkované na uvedeném místě. Soud přitom vycházel z výpovědi svědka prap. D. K. i z odborného vyjádření Ing. Bc. Marka Semely, Ph.D. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost lze na příslušnou část odůvodnění odkázat (str. 7 a 8 rozsudku soudu prvního stupně).
Jak již bylo uvedeno výše, skutková zjištění, o která soud prvního stupně opřel výrok o vině, měla odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, a to v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní, rozpor, a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nijak tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces.
Skutečnost, že obviněný uplatňuje námitky proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitku v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. M. odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.