ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1125.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1125/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 5 To 119/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 218/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2017, č. j. 3 T 218/2016-151, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dvacet šest měsíců. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 17. 2. 2016 v 13:55 hod. řídil nákladní vůz v B. po ulici N. s. ve směru od křižovatky s ulicí P. do centra města v levém jízdním pruhu a u nástupního ostrůvku zastávky městské hromadné dopravy K. porušil §5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť přední částí vozidla zachytil chodkyni R. L., která přecházela vozovku ulice N. S. po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru zleva doprava z pohledu obviněného a která při střetu a následném pádu na vozovku utrpěla zranění, a to vykloubení levého kyčelního kloubu, přičemž toto zranění bylo lékaři hodnoceno jako těžké a citelně ji omezovalo v obvyklém způsobu života nejméně do 1. 6. 2016, tedy po dobu výrazně delší než šest týdnů, došlo k celkovému omezení obvyklé aktivity poškozené, zejména v oblasti její motoriky, stability, dodržování osobní hygieny, oblékání.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které soud druhého stupně usnesením ze dne 19. 4. 2017, č. j. 5 To 119/2017-172, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř.
Obviněný namítl, že v rozsudku soudu prvního stupně zcela absentuje výrok o spoluúčasti poškozené na dopravní nehodě, přestože v průběhu řízení bylo prokázáno, že nerespektovala §54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého nesmí chodec vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Odvolací soud přitom tuto námitku obviněného v odvolání odmítl s tím, že spoluzavinění poškozené je naprosto bezvýznamné a nemění nic na jeho vině. Podle obviněného má poškozená na dopravní nehodě stejný podíl jako on, a to bez ohledu na následek. Obviněný zdůraznil, že svoji vinu nepopíral a přiznal svůj podíl na dopravní nehodě, avšak před soudy obou stupňů se domáhal toho, aby ve výrokové části zhodnotily i podíl poškozené na vzniku dopravní nehody. Soudy ale místo toho jednání poškozené bagatelizovaly. Obviněný se domáhá toho, aby ve výroku rozsudku bylo uvedeno, že obviněná porušila §54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a tím se spolupodílela na vzniku dopravní nehody. Obviněný dále zdůraznil, že do poškozené na přechodu pro chodce pouze „drcnul“, čímž ztratila rovnováhu, upadla a došlo k vykloubení levé kyčle, které s ohledem na léčenou artrózu způsobilo těžkou újmu na zdraví.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k novému projednání s tím, aby soud prvního stupně doplnil výrok o vině v namítaném směru.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k jeho dovolací argumentaci uvedl, že ji nelze po formální stránce přiřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tř. ř., a to ani ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tř. ř. Soudy obou stupňů předmět řízení zcela vyčerpaly, resp. učinily veškeré výroky, které učinit měly. Hodnocení spoluzavinění přitom nelze učinit v rámci výroku, ale lze jej pouze zohlednit. Po formální stránce proto nelze dovolací argumentaci obviněného podřadit pod uplatněný dovolací důvod. K materiálnímu hledisku námitky nejvyšší státní zástupce uvedl, že by bylo možné tuto podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani tento dovolací důvod však nebyl podle nejvyššího státního zástupce naplněn. Jednání obviněného naplňuje znaky přečinu, za který byl odsouzen, a odkazem na spoluzavinění poškozené se obviněný zřejmě snaží docílit zmírnění právní kvalifikace z kvalifikované na základní skutkovou podstatu. V tomto směru státní zástupce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, a dodal, že nikoliv každé spoluzavinění poškozeného může vést k závěru o tom, že nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata. Soudy přitom podle nejvyššího státního zástupce správně vyhodnotily, že poškozená do jisté míry nehodu spoluzavinila, avšak její spoluzavinění není natolik významné, aby vyloučilo naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu obviněným, neboť obviněný porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Nejvyšší státní zástupce se proto plně ztotožnil se soudy obou stupňů a jejich rozhodnutí považuje za správná.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3174 a 3175). K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. přitom nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků napadeného rozhodnutí je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku. Tuto vadu nelze namítnout ani v rámci jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř., lze ji však napravit prostřednictvím stížnosti pro porušení zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1620/2005).
Obviněný ve svém dovolání namítl, že v rozhodnutí soudů zcela absentuje výrok o spoluúčasti poškozené na dopravní nehodě s odkazem na příslušné zákonné ustanovení. Takový výrok ale nepřichází v úvahu, neboť soudy se mohly spoluúčastí poškozené zabývat pouze v rámci úvah uvedených v odůvodnění rozsudku, resp. napadeného usnesení ohledně míry zavinění obviněného, případně při posuzování naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty. Soudy obou stupňů se podmínkami nehody i spoluzaviněním poškozené dostatečně vypořádaly (str. 4-5 rozsudku soudu prvního stupně a str. 2-3 usnesení soudu druhého stupně), Nejvyšší soud se s tam uvedeným plně ztotožňuje a pro stručnost lze na příslušné části odůvodnění odkázat. Námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.
Obiter dictum lze dodat, že z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný se patrně domáhá posouzení svého jednání podle mírnější právní kvalifikace podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, tedy že s ohledem na tvrzené spoluzavinění poškozené nenaplnil znak porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona, což zakládá kvalifikaci podle §147 odst. 2 tr. zákoníku. Tato námitka obviněného by spíše mohla být podřazena pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem vzhledem ke shora konstatovanému a závěrům soudů obou stupňů bylo spoluzavinění poškozené natolik bezvýznamné, že není s to ovlivnit zavinění obviněného a tudíž ani právní kvalifikaci jeho jednání.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud připomíná, že obviněný totožnou námitku uplatnil již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a rovněž ve svém odvolání, a jak již bylo rozvedeno výše, soudy obou stupňů se s ní dostatečně vypořádaly. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitku uplatněnou pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, pak je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.