ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1151.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1151/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. září 2017 v neveřejném zasedání o dovolání M. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 6 To 247/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 33/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2015, č. j. 18 T 33/2012-1290, byl obviněný M. D. uznán vinným třemi zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že spolu s obviněným D. D. po vzájemné dohodě
ad 1) ve Z. dne 14. 1. 2010 v úmyslu neoprávněně se obohatit pod nepravdivou záminkou pokračování již uhrazeného exekučního titulu přiměli poškozeného K. K. k uzavření kupní smlouvy na byt v tržní hodnotě 1 050 000 Kč, kdy tímto postupem mělo být údajně znemožněno uplatnění exekučního nároku vůči tomuto bytu, ale v rozporu s tím byla majetková práva vyplývající z této kupní smlouvy mezi prodávajícím K. K. a kupujícím M. D. uplatněna, k předání hotovosti na prodaný byt nikdy nedošlo a poškozenému byla způsobena škoda ve výši 975 000 Kč, když M. D. byla uhrazena pouze exekuce vedená proti povinné B. K. v celkové výši 75 554 Kč,
ad 2) ve Z. dne 29. 1. 2008 v úmyslu neoprávněně se obohatit pod nepravdivou záminkou poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč nechali poškozeného F. B. podepsat podstrčenou kupní smlouvu mezi ním jako prodávajícím a kupujícím M. D. na rodinný dům poškozeného F. B. v tržní hodnotě 800 000 Kč, přičemž poškozený v domnění, že podepsal a uzavřel smlouvu o půjčce, obdržel částku 8 000 Kč a k předání žádné další finanční hotovosti za prodávaný dům nedošlo, čímž mu byla způsobena škoda 792 000 Kč,
ad 3) ve Z. dne 2. 6. 2009 v úmyslu neoprávněně se obohatit v průběhu jednání ohledně prodeje bytu ve Z. za částku 1 500 000 Kč pod nepravdivou záminkou ověření pravosti podpisu nechali poškozeného Z. L. podepsat podstrčenou kupní smlouvu mezi ním jako prodávajícím a kupujícím M. D. na byt poškozeného Z. L. v tržní hodnotě 1 280 000 Kč, avšak k předání hotovosti za prodaný byt nedošlo, čímž byla poškozenému způsobena škoda 1 280 000 Kč.
Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také ohledně obviněného D. D.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný M. D. a státní zástupce v neprospěch obviněného M. D. Z podnětu odvolání obviněného M. D. soud druhého stupně usnesením ze dne 25. 10. 2016, č. j. 6 To 247/2015-1639, zrušil výroky o náhradě škody, nově rozhodl výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. a odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl, že v popisu skutků absentuje popis subjektivní stránky trestného činu podvodu a popis skutkových okolností vyjadřujících spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Dále není podle obviněného ve skutcích vyjádřeno jednání, jež charakterizuje objektivní stránku trestného činu. Skutky, jak je ustálil soud prvního stupně, neumožňují právní závěr, že uvedl poškozené v omyl, ani v čem je tento omyl spatřován. V tomto směru obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 7 Tdo 236/2002, podle kterého „neobsahuje-li popis skutku v odsuzujícím rozsudku žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím byl naplněn zákonný znak spočívající v násilí nebo v pohrůžce bezprostředního násilí u trestného činu znásilnění podle §241 tr. zákona, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, jde o nesprávné právní posouzení skutku, které může být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a shledal námitky obviněného neopodstatněnými. Obviněný pouze „výběrovým způsobem“ citoval části skutkových vět a z takto vytržených citací dovodil nepřiléhavost popisu skutku. Ze skutkových vět přitom jasně vyplývá uvedení poškozených v omyl i zjevně podvodné jednání obviněných. K vyjádření subjektivní stránky trestného činu podvodu nejvyšší státní zástupce připustil, že formulace „v úmyslu neoprávněně se obohatit“ obsahuje spíše právní pojmy nežli vymezení skutkových okolností zakládajících subjektivní stránku trestného činu, avšak ze skutkových vět vyplývá, že obvinění předstírali takové okolnosti, o kterých vzhledem k jejich charakteru nepochybně museli vědět, že neodpovídají skutečnosti. Na úmyslné zavinění ukazují též skutečnosti, které nastaly po dokonání trestného činu, např. že z částek sjednaných ve smlouvách jako kupní ceny, s výjimkou částek, jejichž poskytnutí bylo fakticky součástí podvodného jednání, nic nezaplatili. Ani námitky ohledně nedostatečného vyjádření spolupachatelství nemohou podle státního zástupce obstát, neboť se obvinění podvodného jednání dopouštěli společně a byli vedeni úmyslem páchat trestnou činnost ve vzájemné součinnosti. Kroky činěné jednotlivými obviněnými byly konkretizovány v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (str. 4-5 rozsudku odvolacího soudu), kdy z těchto vyplynulo, že jednání obviněného bylo součástí společného jednání obou pachatelů minimálně ve smyslu článku řetězu činností směřujících ke spáchání trestného činu. Státní zástupce uzavřel, že skutkové okolnosti uvedené ve výroku rozsudku, společně s okolnostmi uvedenými v jeho odůvodnění odpovídají všem znakům trestného činu podvodu, kterého se obvinění dopustili ve spolupachatelství.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněným uplatněné námitky, že v popisu skutkové věty nejsou vyjádřeny znaky zločinu podvodu, a to subjektivní stránka, spolupachatelství a popis charakteru podvodného jednání, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z popisu skutkových vět vyplývá, že obvinění společně v bodě 1) vylákali od poškozeného K. K. podpis kupní smlouvy na jeho byt v hodnotě cca 1 mil. Kč pod falešnou záminkou pokračujícího exekučního řízení, ačkoli dlužná částka cca 50 000 Kč byla již uhrazena, aniž by poškozenému zaplatili částku představující hodnotu bytu po odečtení dlužné částky, která byla předmětem exekuce. V bodě 2) obvinění společně vylákali od poškozeného F. B. podpis na podstrčenou kupní smlouvu na jeho rodinný dům v hodnotě 800 000 Kč pod falešnou záminkou poskytnutí půjčky 8 000 Kč, kterou poškozenému poskytli, aniž by mu zaplatili i rozdíl sjednané kupní ceny a poskytnuté půjčky. V bodě 3) obvinění společně v průběhu jednání ohledně prodeje bytu poškozeného Z. L. v hodnotě cca 1,3 mil. Kč vylákali od něj podpis na podstrčenou kupní smlouvu pod falešnou záminkou ověření pravosti jeho podpisu, aniž by mu zaplatili kupní cenu. Současně je v popisech skutkových vět vyjádřen i konkrétní podíl toho kterého z obviněných na jednotlivých skutcích a že tak činili v úmyslu se obohatit na úkor poškozených. Lze tedy konstatovat, že popis skutků zahrnuje všechny znaky zločinu podvodu a obviněný své námitky opírá pouze o fragmenty popisu skutků, které vytrhává z kontextu. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.