ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1425.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1425/2017-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. M. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 7 To 8/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 6/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2016, č. j. 4 T 6/2016-786, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2017, č. j. 7 To 8/2017-866, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v dalších dvou bodech přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na deset let a podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku ústavní ochranné protialkoholní léčení. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudů obou stupňů se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že
ad 1) v průběhu dne 15. 7. 2015, kdy od ranních hodin popíjel víno v městském parku na ul. J. B. v J., okres S., střídavě i společně s místními bezdomovci R. H., M. M., Z. P. a D. R., se vzrůstající podnapilostí začal tyto nejprve slovně a poté i fyzicky napadat. Nejprve poškozenému D. R. vyhrožoval, a když se poškozený pokusil odejít, začal ho honit a poté ho dvakrát udeřil do obličeje, přehodil mu batoh přes hlavu, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde ho obviněný čtyřikrát kopl do hlavy a šlapal mu na ni, čímž poškozenému způsobil četná poranění. Poté poškozeného pod pohrůžkou násilí donutil, aby si klekl před lavičku, na níž seděl M. M., a tomuto se omluvil, že mu vypil víno. V době, kdy zůstal u laviček sám s poškozeným Z. P., tohoto bez uvedení důvodu fyzicky napadl opakovanými údery pěstí do obličeje, a když v době okolo 15:45 hod., kdy na místo přišel i L. B. a obviněný měl v krvi min. 3.52 g/kg alkoholu, po předchozí slovní potyčce s poškozeným R. H. a blíže nespecifikovaných pohrůžkách vůči přítomným vytáhl nůž a z podřepu bodl poškozeného R. H. do boty, čímž mu nezpůsobil žádná zranění, poté nožem zaútočil proti hlavě poškozeného R. H., který v době útoku seděl na lavičce, čímž mu způsobil tržnou ránu délky 5 cm a silné krvácení, které si vyžádalo ambulantní ošetření, a v útoku poté pokračoval vůči poškozenému L. B., kdy po výhrůžce smrtí zaútočil nožem směrem na jeho hlavu a prsa, přičemž ten se útoku vyhnul a obviněnému bránil v pokračování útoku až do příjezdu hlídky policie,
ad 2) dne 17. 8. 2014 okolo 17:30 hod. v městském parku na ul. J. B. v J., okres S., fyzicky napadl opakovanými údery a kopy do oblasti hlavy a obličeje poškozeného J. R. V pokračování mu zabránila H. B., kterou obviněný chytil za oděv pod krkem s výhrůžkami, že ji zmlátí, strčil ji do křoví a odešel. Poškozenému J. R. způsobil zranění, která si vyžádala ošetření zdravotnickou záchrannou službou a hospitalizaci,
ad 3) dne 15. 6. 2015 okolo 13:00 hod. v S. na R. n. poté, co byl hlídkou Městské policie Semily ve složení David Farský a Otakar Hradecký vyzván k prokázání totožnosti vzhledem k jeho předchozímu jednání, kdy odmítl prokázat svoji totožnost, v důsledku čehož byl strážníky předváděn, nejprve začal klást pasivní odpor spočívající v nespolupráci, poté začal strážníky slovně napadat, sprostě urážet a vyhrožovat, že je zabije, přičemž svůj slovní útok směřoval i proti podpraporčíku Policie ČR Jindřichu Novotnému, který přišel strážníkům poskytnout pomoc, následně obviněný mimo jiné začal smýkat rukama a strážníka Otakara Hradeckého se úmyslně pokusil udeřit čelem do obličeje, čemuž se tento vyhnul, a úder dopadl na jeho levé rameno. Obviněnému bylo v 14:17 hod. naměřeno 3,13g/kg alkoholu v dechu.
Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 106/2013, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2013, odsouzen za trestný čin výtržnictví a ve spojení s usnesením téhož soudu téže spisové značky ze dne 20. 5. 2015, jež nabylo právní moci dne 4. 6. 2015, mu byla zkušební doba podmíněného odsouzení prodloužena o jeden rok s omezením spočívajícím v zákazu požívání alkoholických nápojů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna odvoláními. Na základě odvolání obviněného soud druhého stupně rozsudkem ze dne 7. 3. 2017, č. j. 7 To 8/2017-866, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o vině, v celém výroku o trestu, ve výroku o uloženém ochranném opatření a ve výroku o náhradě škody a znovu rozhodl tak, jak je uvedeno výše. Odvolání poškozené bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný má za to, že pokud soud odmítl provedení obhajobou navrhovaných důkazů, došlo k porušení jeho ústavních práv, neboť nebylo možné posoudit významné skutkové okolnosti. Výpovědi svědků si podle obviněného vzájemně odporují, neboť rozdílně popisují jeho jednání. Obviněný namítl, že byl odsouzen na základě rozporuplných výpovědí svědků, ze kterých vyplývá toliko, jaké následky poškození utrpěli a že byl obviněný na místě činu. Současně obviněný připustil, že jeho dovolací argumentace lze obtížně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak podle jeho názoru se ze strany soudu jednalo o nesprávné právní posouzení způsobené nedůvodným odmítnutím návrhů na provedení dalších důkazů.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný v dovolání zopakoval svou obhajobu i odvolací námitky. Provedeným dokazováním byl průběh skutkového děje spolehlivě zjištěn a není pochyb o tom, že to byl obviněný, kdo předmětné jednání spáchal. Státní zástupce zdůraznil, že s totožnými námitkami obviněného se již dostatečně vypořádal odvolací soud. Obviněný má výlučně skutkové námitky a vytýká soudům nesprávné hodnocení provedených důkazů. Domáhá se odlišného způsobu hodnocení důkazů a konstruuje odchylné skutkové okolnosti, než k jakým dospěly soudy. Takto pojaté námitky však nesměřují proti právnímu posouzení skutku a jako takové nevyhovují žádnému dovolacímu důvodu.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky trestných činů, za které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když obviněný pouze zpochybňuje výpovědi svědků a vytýká soudům neprovedení dalších jím navržených důkazů. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Přestože soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil některé skutkové okolnosti týkající se bodu 1) – 3) výroku rozsudku soudu prvního stupně, resp. bodu 1) výroku rozsudku soudu druhého stupně, tato pochybení byla napravena odvolacím soudem, který si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., původně tři samostatně posouzené skutky posoudil jako jeden skutek a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Co se týče obviněným namítaného neprovedení důkazů, které obhajoba v řízení před soudy obou stupňů navrhovala, Nejvyšší soud připomíná, že podle ustálené judikatury nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Soudy v případě odmítnutí důkazních návrhů obviněného dostatečně objasnily, proč je považují za nadbytečné, příp. z jakého důvodu tyto nedisponují vypovídací potencí (str. 24 rozsudku soudu prvního stupně a str. 10 rozsudku odvolacího soudu).
Skutečnost, že obviněný uplatňuje výlučně námitky proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.