ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1495.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1495/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. prosince 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 14 To 37/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 113/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 13. 12. 2016, č. j. 2 T 113/2016-267, byl obviněný B. M. uznán vinným v bodě 1) pokusem přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §146 odst. 1 tr. zákoníku, pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž skutek v tomto bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání, tudíž nepodléhal přezkumu v rámci dovolacího řízení. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestných činů uvedených v bodě 1) v podstatě tím, že dne 26. 6. 2016 okolo 03:30 hod. v nočním klubu Canal La Manche v P. v době provozu a za přítomnosti hostů a obsluhy nejprve udeřil rukou do obličeje P. B. a poté, co se jí zastali poškození P. M. a P. H., tak nožem s délkou čepele cca 15 cm v úmyslu ublížit na zdraví bodl poškozeného P. M. do oblasti okraje levé kyčelní kosti a způsobil mu bodnořeznou ránu, přičemž při tomto bodnutí mohlo dojít k zasažení hýžďového svalstva, při kterém by byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života nejméně po dobu jednoho týdne. Následně stejným nožem bodl i poškozeného P. H. do oblasti levého podbřišku, čímž mu způsobil bodnořeznou ránu, přičemž při tomto bodnutí mohlo dojít k proniknutí čepele nože do dutiny břišní a poškození břišní stěny jako důležitého orgánu, a tohoto jednání se dopustil, přestože byl dne 27. 3. 2013 rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14 To 52/2013 odsouzen mimo jiné za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný i státní zástupce. Z podnětu odvolání státního zástupce zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu odnětí svobody včetně výroku o způsobu jeho výkonu a nově obviněného při nezměněném výroku o vině, trestu propadnutí věci a náhradě škody odsoudil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Obviněný vytkl soudům, že neprovedly některé z jím navrhovaných důkazů a jejich odmítnutí nedostatečně zdůvodnily. Následně rozvedl své výhrady vůči rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně a zopakoval svoji obhajobu, kterou uplatnil před soudem prvního stupně i ve svém odvolání, a nabídl vlastní způsob hodnocení důkazů. Na základě tohoto postupu dospěl k závěru, že jeho jednání nebylo správně posouzeno, neboť skutkové okolnosti neodpovídají znakům trestných činů kladených mu za vinu a skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s důkazy. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítl, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a soud druhého stupně v odvolání vytýkané vady neodstranil. Obviněný dále namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a pokud sám ve věci nerozhodne, aby přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný fakticky nevznesl jedinou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění a zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, za které byl odsouzen. Obviněný toliko polemizuje s hodnocením důkazů soudy a prosazuje vlastní, odlišnou verzi skutkového děje. Až na základě této vlastní verze obviněný zpochybňuje, že by jeho útok byl způsobilý přivodit zranění poškozeným. Podle státního zástupce námitky obviněného směřují mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitce extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy státní zástupce uvedl, že obviněný se toliko domáhá jeho představám odpovídajícího hodnocení provedených důkazů, když zpochybňuje věrohodnost výpovědi poškozeného P. M. a závěry znaleckého posudku. Podle názoru státního zástupce není dokazování zatíženo namítanými vadami a se zamítnutím navržených důkazů se soudy dostatečně vypořádaly. Dovolací námitky obviněného jsou v podstatě opakováním jeho odvolání a dovolání pokládá spíše za druhé odvolání. Státní zástupce uzavřel, že obviněný v rámci obou jím uplatněných dovolacích důvodů uvedl toliko skutkové námitky, které neodpovídají ani těmto dovolacím důvodům, ani jiným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek uvedený ve výroku odsuzujícího rozsudku nevykazoval znaky trestných činů, pro které byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku a výpovědí poškozených. V dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu ve svůj prospěch. Přes formálně namítnuté nesprávné právní posouzení skutku obviněný svojí obhajobou pouze konstruuje vlastní verzi skutkového děje tvrzením, že nůž držel za špičku a délka nože byla pouze 6 cm. Totožná tvrzení však uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně i v odvolání. Soudy obou stupňů se s těmito námitkami správně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (str. 5-6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 9-10 rozsudku odvolacího soudu), když s poukazem na závěry znaleckého posudku i svědecké výpovědi bylo vyvráceno tvrzení obviněného stran délky a způsobu držení nože, a na tam uvedené lze pro stručnost odkázat.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., když se současně řádně vypořádaly s obhajobou obviněného, věrohodností svědků i správností závěrů znaleckého posudku.
Námitky obviněného proti rozsahu dokazování a hodnocení důkazů provedenému soudy obou stupňů nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Rovněž tak ani námitku obviněného stran nesprávnosti a nepřiměřenosti výše trestu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu ve vztahu ke stanovení druhu či výměry trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky přiměřenosti trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, že měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že obviněnému byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na pět let, přičemž trestní sazba podle §145 odst. 1 tr. zákoníku je tři až deset let. Trest uložený obviněnému je tedy v dolní polovině zákonné sazby a nelze ho pokládat za trest nepřiměřený, či dokonce nezákonný.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.