ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1536.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1536/2017-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. prosince 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 5 To 10/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 7/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 11. 2016, č. j. 5 T 7/2016-661, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. a), c), d) tr. zákoníku a zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že v době od 7. 1. 2014 do 19. 8. 2015 v Č. T. a v K. ve čtyřech různých bytech, které postupně obýval se svou družkou M. J. a jejími dvěma nezletilými dětmi XXXXX * ) a YYYYY * ), vyjma období od 9. 1. 2015 do 17. 6. 2015, bezdůvodně, pod vlivem alkoholických nápojů, ale i ve střízlivém stavu, tyto nejméně jedenkrát týdně, ke konci období již téměř denně, sužoval křikem a tresty z malicherných důvodů, které sám vyhledával, opakovanými a velmi častými bezdůvodnými fyzickými útoky, při kterých dětem zakazoval křičet a plakat, častoval je vulgárními výrazy, odpíral jim stravu. Poškozenou M. J. rovněž opakovaně fyzicky napadal, zejména když se snažila bránit děti vlastním tělem, zakazoval jí kontakt s rodiči a snažil se ji takto izolovat. Fyzickými útoky opakovaně způsobil všem třem poškozeným rozsáhlé hematomy, tržné rány a oděrky na všech částech těla, včetně obličeje, přičemž jeho násilné jednání se stupňovalo v průběhu měsíce srpna roku 2015, kdy již ve velké míře konzumoval alkoholické nápoje. Jednání obviněného vyvrcholilo dne 18. 8. 2015, kdy obě nezletilé děti opakovaně udeřil do různých částí trupu dutou kovovou tyčí a hrozil jim napadením dřevěným kulečníkovým tágem, jehož použití proti dětem odvrátila poškozená M. J., a když ji dne 19. 8. 2015 začal znovu vulgárně napadat, tato v obavě z vyhrocení konfliktu přivolala policejní hlídku, která obviněného zadržela. Poškození pociťovali jednání obviněného jako hrubé, bezcitné a působilo jim těžké příkoří, s ohledem na stupňování násilí měli strach a žili v neustálém očekávání dalšího konfliktu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupkyně odvoláními. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 2. 2017, č. j. 5 To 10/2017-719, z podnětu odvolání obviněného zrušil výrok o trestu a nově rozhodl tak, že obviněného podle §198 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání státní zástupkyně podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný od počátku trestního stíhání popírá, že by se dopustil projednávaného skutku. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je podle obviněného extrémní rozpor a z toho důvodu nejsou naplněny všechny zákonné znaky trestných činů kladených mu za vinu. Následně obviněný rozvedl výpovědi svědků, zpochybnil jejich věrohodnost a na základě vlastního způsobu hodnocení důkazů uzavřel, že v souladu se zásadou in dubio pro reo měl být v celém rozsahu zproštěn obžaloby. Obdobným způsobem přistoupil k hodnocení znaleckého posudku znalce MUDr. Igora Dvořáčka, Ph. D. a poukázal na to, že znalec užil při formulaci svých závěrů podmiňovací způsob, ale přesto soud dospěl k jednoznačnému závěru o naplnění znaku mučivých útrap. Dále znalec uvedl, že zranění byla způsobena údery malé intenzity a současně soud uzavřel, že obviněný se tohoto jednání dopustil většinou pod vlivem opilosti. Tento závěr soudu je podle obviněného nepřiléhavý, neboť v opilosti není schopen korigovat intenzitu své síly a tudíž nemohl poškozeným způsobit konstatovaná zranění.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného v podstatné části neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a závěr o vině obviněného se opírá o pečlivé vyhodnocení důkazů, které se navzájem podporují. Není tedy namístě uplatnit zásadu in dubio pro reo, na kterou obviněný poukazuje. Jeho dovolání je pouhou polemikou s hodnocením provedených důkazů a předkládáním vlastní skutkové verze. Státní zástupce neshledává žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Námitku obviněného ohledně nižší intenzity násilí, nelze podle státního zástupce pokládat za hmotněprávně relevantní, když navíc obhajoba obviněného, že násilí páchala matka dětí, byla vyvrácena. S jistou mírou benevolence by podle státního zástupce bylo možné uvažovat o podřazení námitky obviněného směřující proti naplnění znaku zvlášť trýznivého způsobu týrání pod uplatněný dovolací důvod, avšak tato námitka je neopodstatněná, když se navíc zčásti opírá o vlastní interpretaci znaleckého posudku. Státní zástupce zdůraznil, že znak „zvlášť trýznivý způsob“ je pojem právní, znalec se tedy k němu nemůže vyjadřovat a ze samotného použití kondicionálu znalcem nelze činit hmotněprávní závěry. Znalecký posudek považuje státní zástupce zcela logicky za podmíněně formulovaný, neboť v době jeho zpracování nebyl rozsudek ještě pravomocný. S touto výtkou nelze souhlasit ani z věcného pohledu. Obviněný vystavoval nezletilé poškozené fyzickým útokům s postupně vzrůstající intenzitou a frekvencí. Četnost útoků, nízký věk poškozených, a to že se tak dělo v jádru rodiny, zcela opodstatňuje závěr o tom, že jeho jednání poškozeným způsobilo obzvláštní trýzeň. Namítaná intenzita násilí by měla vliv spíše pro právní kvalifikaci jednání obviněného jako zvlášť surového, avšak tento znak obviněnému nebyl přisouzen.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Přestože obviněný ve svém dovolání formálně namítl, že nebyly naplněny všechny znaky skutkových podstat předmětných trestných činů, tuto námitku vznesl výlučně v souvislosti s námitkami zpochybňujícími skutková zjištění soudů nižších stupňů. Takto koncipované námitky však obsahově nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s žádným jiným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného obsahově směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především ke zpochybnění hodnocení výpovědí svědků před soudem prvního stupně, a z jejich charakteru je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu ve svůj prospěch. Totožné námitky obviněný uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně i ve svém odvolání. Soudy obou stupňů se s těmito otázkami vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozsudků (str. 19-25 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5-7 rozsudku odvolacího soudu) a Nejvyšší soud na odůvodnění těchto rozsudků pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný podklad pro svoje rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., přičemž nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou stran hodnocení závěrů znaleckého posudku soudního znalce MUDr. Igora Dvořáčka, Ph. D. Obviněný především namítl, že soudní znalec v posudku používal podmiňovací způsob, a proto nebylo možné, aby soud dospěl ke kategorickému závěru o naplnění znaku mučivých útrap. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že soudní znalec v závěrech znaleckého posudku používal kondicionál, neboť tyto závěry činil pro případ, že bude prokázáno, že obviněný je pachatelem skutku. Nelze přisvědčit ani výtce obviněného ohledně pochybností o osobě pachatele vzhledem k úderům s malou intenzitou síly. Obviněný se vlastní interpretací závěrů znaleckého posudku snaží vyvrátit, že spáchal projednávaný skutek, neboť opilý by podle svého tvrzení nebyl schopen regulovat intenzitu úderů. Na právní kvalifikaci projednávaného skutku se intenzita úderů neodrazila, neboť obviněnému není kladeno za vinu naplnění znaku zvlášť surového způsobu týrání. Námitky obviněného opírající se výlučně o vlastní verzi skutkového stavu neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.