ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.654.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 654/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. května 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, č. j. 67 To 244/2016-378, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 30/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2016, č. j. 8 T 30/2015-329 byl obviněný P. S. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený V. K. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu tím, že:
1) dne 10. 2. 2011 na blíže neurčeném místě v P. převzal od poškozeného V. K., vratný rezervační poplatek na obstarání kupní smlouvy na nemovitost – bytová jednotka č. …, 4. patro, P., N. …, ve výši 100 000 Kč, a to na základě předchozí dohody a podpisu dohody o složení zálohy, která měla být vrácena v případě nedodržení termínu podepsání platné kupní smlouvy na předmětnou nemovitost do 30. 4. 2011. Obviněný uzavření kupní smlouvy neobstaral, a ačkoliv ze strany poškozeného nedošlo k porušení vzájemné dohody, finanční prostředky z rezervačního poplatku si ponechal pro vlastní potřebu, ani přes opakované urgence ze strany poškozeného mu tyto nevrátil, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 100 000 Kč,
2) dne 10. 2. 2011 na blíže neurčeném místě v P. převzal od poškozeného V. K., vratný rezervační poplatek na obstarání kupní smlouvy na nemovitost – bytová jednotka č. …, 5. patro, P., N. …, ve výši 100 000 Kč, a to na základě předchozí dohody a podpisu dohody o složení zálohy, která měla být vrácena v případě nedodržení termínu podepsání platné kupní smlouvy na předmětnou nemovitost do 30. 4. 2011. Obviněný uzavření kupní smlouvy neobstaral, a ačkoliv ze strany poškozeného nedošlo k porušení vzájemné dohody, finanční prostředky z rezervačního poplatku si ponechal pro vlastní potřebu, ani přes opakované urgence ze strany poškozeného mu tyto nevrátil, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 100 000 Kč,
3) dne 28. 2. 2011 na blíže neurčeném místě v P. převzal od poškozeného V. K., vratný rezervační poplatek na obstarání kupní smlouvy na nemovitost – bytová jednotka na adrese P., P. …, ve výši 190 000 Kč, a to na základě předchozí dohody a podpisu dohody o složení zálohy, která měla být vrácena v případě nedodržení termínu podepsání platné kupní smlouvy na předmětnou nemovitost do 30. 4. 2011. Obviněný uzavření kupní smlouvy neobstaral, a ačkoliv ze strany poškozeného nedošlo k porušení vzájemné dohody, finanční prostředky z rezervačního poplatku si ponechal pro vlastní potřebu, ani přes opakované urgence ze strany poškozeného mu tyto nevrátil, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 190 000 Kč,
4) dne 26. 5. 2011 na blíže neurčeném místě v P. převzal jako zprostředkovatel zastupující společnost Mogami, s.r.o., se sídlem Praha 6, nám. Bořislavka 394/8, IČ: 284 73 370, od poškozeného V. K., zálohu na průběžné úkony, vedoucí k uzavření kupní smlouvy na byt č. …, 1. podlaží, P., S. M., M. …, ve výši 200 000 Kč, a to na základě předchozí dohody a podpisu dohody o složení zálohy, která měla být vrácena v případě nedodržení termínu podepsání platné nájemní smlouvy a vyrovnání doplatku na předmětnou nemovitost do 30. 9. 2011. Obviněný uzavření kupní smlouvy neobstaral, a ačkoliv ze strany poškozeného nedošlo k porušení vzájemné dohody, finanční prostředky ze zálohy si ponechal pro vlastní potřebu, ani přes opakované urgence ze strany poškozeného mu tyto nevrátil, a tímto jednáním způsobil poškozenému škodu ve výši 200 000 Kč,
kdy shora uvedeným úmyslným pokračujícím jednáním obviněný poškozenému způsobil celkovou škodu ve výši 590 000 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný P. S. i poškozený V. K. odvoláními. Na základě odvolání poškozeného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 8. 2016, č. j. 67 To 244/2016-378, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně uložil obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozenému majetkovou škodu 590 000 Kč. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dovolání obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutku, nesprávné hodnocení otázky zavinění, porušení práva na spravedlivý proces zakládající nezákonnost rozhodnutí a extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. V případě výroku o náhradě škody namítl duplicitu rozhodnutí o nároku poškozeného. Podle obviněného hodnotily soudy provedené důkazy jednostranně a nesprávně. Konkrétně obviněný namítl, že mezi ním a poškozeným se jednalo o občanskoprávní vztah a trestním řízením byla porušena zásada ultima ratio. Soud druhého stupně se omezil toliko na znevěrohodnění osoby obviněného a svědků, kteří svědčili v jeho prospěch, a naopak nekriticky přijal výpovědi poškozeného. Ve svém rozhodnutí neuvedl, na základě čeho dovodil naplnění subjektivní stránky zločinu, a tedy nedostatečně prokázal úmysl obviněného. V této souvislosti obviněný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (5 Tdo 1240/2012, 5 Tdo 1524/2010-32, 5 Tdo 761/2014), podle které se při hodnocení subjektivní stránky musí vycházet ze všech okolností dané věci a v rozsudku o trestném činu, který vyžaduje úmysl pachatele, musí být obsaženy i skutkové okolnosti, z nichž vyplývá úmyslné zavinění. Pokud existují v konkrétní věci pochybnosti o míře a formě zavinění, je třeba postupovat ve prospěch pachatele a subjektivní stránku nelze pouze předpokládat nebo ji dovozovat ze škodlivého následku. Podle názoru obviněného v tomto případě nebyl naplněn ani úmysl eventuální. Porušení práva na spravedlivý proces obviněný spatřuje také v tom, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně v jeho neprospěch a navíc některé důkazy vykládal k jeho tíži, ač měly působit v jeho prospěch. K výroku o náhradě škody obviněný namítl, že jsou proti němu vedeny exekuce i pro předmětný dluh, přesto podle soudu druhého stupně exekutorský zápis netvoří překážku věci rozhodnuté a nebrání uplatnění nároku v adhezním řízení. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 7 Tdo 677/2013, podle kterého rozhodnutí, vydané v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení, ať je či není pravomocné, zabraňuje uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení. Podle názoru obviněného by tedy v tomto případě, kdy zde již existuje exekutorský zápis s přímou doložkou vykonatelnosti, šlo o duplicitní nárok ve vztahu k vykonatelnému exekučnímu titulu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k dovolání věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a v další části, kde se již opírá o námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, je z pohledu těchto námitek zjevně neopodstatněné.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný ve stručnosti řečeno ve čtyřech případech v období od 10. 2. 2011 do 26. 5. 2011 převzal od poškozeného V. K. celkově zálohově částku 590 000 Kč, jako vratný rezervační poplatek na obstarání kupních/nájemních smluv na čtyři různé nemovitosti, uzavření smluv do sjednaných termínů neobstaral a přestože poškozený neporušil smluvní ujednání, obviněný si zálohy ponechal pro svou potřebu a nevrátil je.
V hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena, a to především výpovědí poškozeného V. K., dohodami o složení záloh na obstarání kupních/nájemních smluv a exekutorským zápisem. Kromě toho je s těmito důkazy v podstatě v souladu i první verze obhajoby obviněného z přípravného řízení, kdy doznal, že se jednalo o zálohy v souvislosti s obstaráním kupních nebo nájemních smluv na předmětné byty. Soudy vysvětlily, na základě jakých úvah dospěly k závěru, že skutkový děj je možné ustálit na základě těchto důkazů a proč nelze akceptovat obhajobu obviněného. Pro stručnost lze odkázat na příslušné části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 13 – 15) a rozsudku soudu druhého stupně (str. 7 – 9), neboť s tam uvedeným se ztotožnil i Nejvyšší soud. Výhrady obviněného ke způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky ohledně subjektivní stránky zločinu zpronevěry a jejího vyjádření v popise skutkového děje, nedostatku protiprávního jednání a duplicitního rozhodnutí o nároku na náhradu škody. V tomto směru je třeba poukázat na správné závěry soudů obou stupňů, že obviněnému nebylo prokázané, že by měl v úmyslu vylákat od poškozeného jednotlivé částky pod falešnou záminkou zprostředkování koupě či nájmu bytů, aniž by měl v úmyslu vykonat slíbenou činnost. Proto soudy obou stupňů v souladu se zásadou in dubio pro reo dospěly k závěru, že se nejedná o zločin podvodu podle §209 tr. zákoníku, ale zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Na straně druhé sám obviněný potvrdil, že finanční prostředky získané od poškozeného použil na úhradu svých dřívějších dluhů a své další jiné výdaje. Z toho vyplývá, že tyto specifické zálohy nepoužil v souladu s jejich charakterem rezervačního poplatku, který jednak bývá součástí kupní ceny za nemovitost, ale především představuje pro prodávajícího závazek, že po sjednanou dobu rezervační lhůty nebude nabízet předmětnou nemovitost k prodeji dalším zájemcům a že bude vyvíjet činnost směřující k uzavření kupní (nájemní) smlouvy mezi označenými subjekty. V případě, že zájemce neporuší dohodu a nedojde k uzavření kupní (nájemní) smlouvy ve sjednaném termínu, pak mu musí být rezervační poplatek vrácen. Obviněný se předpokládaným způsobem nechoval a rezervační poplatky nevrátil, přestože poškozený neporušil dohodu o složení zálohy a nedošlo ani v jednom případě ve sjednané rezervační lhůtě k uzavření kupní (nájemní) smlouvy. Svou obhajobu obviněný postavil na tom, že se jednalo o půjčky, což bylo spolehlivě vyvrácené provedenými důkazy. V popise skutkového děje jsou vyjádřeny všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry, a byť soudy obou stupňů v odůvodněních svých rozhodnutí výslovně neodkazují na zákonné ustanovení formy zavinění, z odůvodnění rozsudků soudů prvního (str. 15 – 16) a druhého stupně (str. 9 – 10) vyplývá, že obviněný jednal v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na tam uvedené lze pro stručnost odkázat, neboť i Nejvyšší soud se s argumentací soudů obou stupňů ztotožnil.
Nelze přijmout námitku obviněného, že by se jednalo o ryze občanskoprávní vztah a s ohledem na zásadu ultima ratio nelze uplatňovat trestní represi. Obviněný zpronevěřil postupně v průběhu několika měsíců čtyřmi dílčími útoky celkovou částku 590 000 Kč. Z hlediska spodní hranice trestnosti se tento skutek nijak nevymyká z běžně se vyskytujících trestných činů dané skutkové podstaty. Naopak je nutné zdůraznit, že výši záloh v jednotlivých případech stanovoval obviněný a naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty co do způsobení značné škody na cizím majetku. V daném případě nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, neboť společenská škodlivost dosahuje úrovně, kdy je již nezbytné použít trestní právo.
Rozhodnutí soudu druhého stupně ohledně náhrady škody není duplicitním rozhodnutím. Sice poškozený již má exekuční titul na základě exekutorského zápisu (č. l. 53 – 54), ale správně uzavřel soud druhého stupně, že tento nemá povahu rozhodnutí v občanskoprávním nebo jiném příslušném řízení a netvoří překážku věci rozhodnuté. Nebrání tedy přiznání uplatněného nároku poškozeného v rámci adhezního řízení. Exekutorský zápis o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle §78 písm. a) zák. č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, není rozhodnutím, není výsledkem řízení a nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Jedná se o veřejnou listinu, která není vybavena účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány ve smyslu §159a o. s. ř. Nepředstavuje tedy překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před soudem nebo jiným orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. Pokud k takovému projednání dojde, pak v případě, že oprávněný s žalobou nebude úspěšný a dojde k zamítnutí žaloby, exekuce bude podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena. Za situace, kdy by oprávněný byl úspěšný a budou zde dva exekuční tituly na totéž plnění, oprávněný nemůže obdržet plnění dvakrát. Rozhodnutím není ani nařízení exekuce na základě exekutorského zápisu. Poškozený tedy má právo v trestním řízení uplatňovat i v takovémto případě nárok na náhradu škody ve smyslu §43 odst. 3 tr. ř. a soudu nebrání zákonná překážka rozhodnout podle §228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozeného na náhradu škody. Ty námitky obviněného, které jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou podle Nejvyššího soudu evidentně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě. Jelikož ale jeho námitky uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými, je dovolání zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.