ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.737.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 737/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. června 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 4 To 12/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 175/2011 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 11. 2016, č. j. 13 T 175/2011-692, byl obviněný J. Z. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení s použitím §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 150 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 400 Kč, což celkem představuje 60 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že jako statutární orgán – jednatel společnosti TIGERS, s. r. o., uplatnil u Finančního úřadu v J. za zdaňovací období roku 2007 na dani z příjmů právnických osob jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů 88 ks účtenek za fiktivní nákup pohonných hmot na celkovou částku 682 815,55 Kč, čímž o částku 163 920 Kč snížil svoji daňovou povinnost na této dani, a v souvislosti s těmito účetními doklady došlo i ke zkrácení daně z přidané hodnoty, kdy obžalovaný jako jednatel společnosti podal daňová přiznání za
- I. čtvrtletí roku 2007, jehož výsledkem byla daňová povinnost ve výši 67 452 Kč, kdy v rámci daňového přiznání uplatnil na dani z přidané hodnoty celkem 5 účtenek na nákup pohonných hmot na celkovou částku 39 875 Kč a z těchto dokladů si nárokoval na vstupu daň z přidané hodnoty ve výši 6 367 Kč, o tuto částku snížil svoji daňovou povinnost k této dani,
- II. čtvrtletí roku 2007, jehož výsledkem byla daňová povinnost ve výši 84 467 Kč, kdy v rámci daňového přiznání uplatnil na dani z přidané hodnoty celkem 28 účtenek na nákup pohonných hmot na celkovou částku 246 546,50 Kč a z těchto dokladů si nárokoval na vstupu daň z přidané hodnoty ve výši 39 365 Kč, o tuto částku snížil svoji daňovou povinnost k této dani,
- III. čtvrtletí roku 2007, jehož výsledkem byl nadměrný odpočet ve výši 110 277 Kč, kdy v rámci tohoto daňového přiznání uplatnil na dani z přidané hodnoty celkem 25 účtenek za nákup pohonných hmot na celkovou částku 229 717 Kč a z těchto dokladů si nárokoval na vstupu daň z přidané hodnoty ve výši 36 678 Kč, čímž vylákal výhodu ve stejné výši,
- IV. čtvrtletí roku 2007, jehož výsledkem byla daňová povinnost ve výši 12 290 Kč, kdy v rámci daňového přiznání uplatnil na dani z přidané hodnoty celkem 31 účtenek na nákup pohonných hmot na celkovou částku 296 412 Kč a z těchto dokladů si nárokoval na vstupu daň z přidané hodnoty ve výši 47 327 Kč, o tuto částku snížil svoji daňovou povinnost k této dani a dále vylákal daňovou výhodu ve výši 12 290 Kč,
a to i přesto, že věděl, že ke zdanitelnému plnění dle výše uvedených účetních dokladů vůbec nedošlo, tedy v celkové částce 256 979 Kč zkrátil daň (daň z příjmu právnických osob ve výši 163 920 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 93 059 Kč) a dále v částce 48 968 Kč vylákal daňovou výhodu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2017, č. j. 4 To 12/2017-705, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zopakoval argumentaci ze svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že v této věci rozhodoval soud prvního stupně již pětkrát, z toho třikrát byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby a jednou bylo trestní stíhání zastaveno. Na základě odvolání státního zástupce však odvolací soud opakovaně rozhodnutí soudu prvního stupně rušil a věc vracel k novému projednání. Posledním zrušujícím rozhodnutím odvolací soud mj. přikázal věc projednat jiným samosoudcem soudu prvního stupně. Po této změně došlo k odsuzujícímu rozhodnutí, a to přesto, že podle názoru obviněného nový samosoudce neměl jiné důkazy než samosoudce, který ve věci předtím rozhodoval čtyřikrát. Obviněný má za to, že poslední rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vedeno snahou vyhnout se opakovaným výtkám odvolacího soudu, aniž by byl k rozhodnutí o vině reálný podklad, a že na rozdíl od předchozích rozhodnutí soudy obou stupňů nectily v posledních rozhodnutích zásadu in dubio pro reo. Důkazy byly dle obviněného hodnoceny postupně zcela odlišně, a to od opakovaného hodnocení v jeho prospěch, až po závěry opačné, aniž by k hodnocení důkazů v neprospěch obviněného měly soudy obou stupňů ve svých posledních rozhodnutích jakýkoliv podklad.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a aby ho zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., ale bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je v podstatě založeno na totožných námitkách, které uplatnil ve svém odvolání, přičemž těmito se zabýval a správně vypořádal soud druhého stupně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z nich přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný ve stručnosti použil 88 kusů účtenek za nákup pohonných hmot ke snížení své daňové povinnosti k dani z příjmů právnických osob o částku 163 920 Kč a za všechna čtyři čtvrtletí roku 2007 podal řádná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, v nichž uplatnil předmětné účtenky a zkrátil tak daň z přidané hodnoty ve výši 93 059 Kč a v částce 48 968 Kč vylákal daňovou výhodu, ačkoliv ke zdanitelnému plnění fakticky nedošlo.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky obviněného spočívají ve zcela shodných skutečnostech, které uváděl již ve svém odvolání, a s těmi se vypořádal odvolací soud v odůvodnění svého usnesení (str. 7-9). Obviněný nesouhlasí se způsobem, jak soudy v posledním meritorním rozhodnutí hodnotily provedené důkazy, neboť podle jeho názoru přetrvávají ve věci pochybnosti a je namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Námitka obviněného týkající se porušení uvedené zásady nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ale ani jiný, neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Do skutkových zjištění soudu prvního stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy. O takovouto situaci se ale v posuzované věci nejedná a taková námitka ani nebyla v dovolání vznesena. Skutková zjištění, o která opřel soud prvního stupně výrok o vině, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí.
Obhajoba obviněného byla soudem prvního stupně spolehlivě vyvrácena. Soud při svých skutkových zjištěních vycházel z výpovědí svědků a z listinných důkazů. Obviněný v rámci své obhajoby tvrdil, že naftu s pokladními lístky mu dodávala osoba jménem J. Neuvedl k ní ale žádné další skutečnosti, na základě kterých by bylo možné ji identifikovat. Z výpovědí ostatních svědků, kteří měli poznatky o odběru nafty, existence této osoby nevyplývá. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a soud druhého stupně se ztotožnil s jeho skutkovými závěry. Své úvahy soudy obou stupňů ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. řádně rozvedly v odůvodněních rozhodnutí (str. 5-7 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7-9 odůvodnění usnesení soudu druhého stupně) a pro stručnost lze na tam uvedené odkázat, neboť se s uvedenými závěry ztotožnil i Nejvyšší soud. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní, rozpor a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nijak tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.