ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.769.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 769/2017-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. června 2017 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné A. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 8 To 127/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 15/2016 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 8 To 127/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněná A. S. nebere do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. 6 T 15/2016-845, byla obviněná uznána vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a odsouzena podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že dne 24. 6. 2015 poté, co užila dne 20. 6. 2015 jednu tabletu obsahující přípravek Mifepriston a dne 22. 6. 2015 celkem deset tablet obsahujících přípravek Misoprostol, které si dne 27. 5. 2015 objednala v internetovém obchodě a dne 19. 6. 2015 vyzvedla s cílem ukončit předčasně těhotenství, porodila do igelitové tašky cca na konci sedmého lunárního měsíce těhotenství nezralé, ale mimoděložního života schopné dítě ženského pohlaví, jež po přerušení pupečníku, přesto, že dýchalo a plakalo, neošetřila a v úmyslu ho usmrtit zabalila igelitovou tašku s novorozencem do dvou pytlů na odpadky, tím způsobila jeho smrt udušením a následně tělo takto zabalené po vložení do pytle s domovním odpadem vhodila do kontejneru na odpadky.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním obviněná a též státní zástupce, který jej podal v její neprospěch. Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněné rozsudkem ze dne 18. 1. 2017, č. j. 8 To 127/2016-918 podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zločinem zabití podle §141 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a podle §141 odst. 2 tr. zákoníku jí uložil trest odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že pro kvalifikaci trestného činu zabití by muselo být zjištěno značné emoční vzrušení či neklid ovlivňující další jednání pachatele a projevující se v průběhu činu, přičemž toto nemusí nutně ovlivnit příčetnost pachatele, ale vždy u něj vede ke značnému zúžení vědomí a oslabení psychických zábran. Omluvitelné hnutí mysli však musí navazovat na podněty mimořádné intenzity a závažnosti, neboť musí vyvolat silné rozrušení (k tomuto poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1539/2011). V posuzovaném případě obviněná porodila živé a životaschopné dítě a následně ho usmrtila. Odvolací soud změnil výrok o vině a trestu kvůli odlišnému hodnocení okolností jednání obviněné po požití potratových pilulek, neboť akutní reakce na stres podle odvolacího soudu vyústila ve zmatek považovaný za jedno z omluvitelných hnutí mysli ve smyslu §141 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti namítl, že nikoli každé rozrušení odůvodňuje posouzení činu jako zabití, neboť se musí jednat o podněty mimořádné intenzity, a skutková zjištění v daném případě neumožňují učinit závěr o přítomnosti takového jednání.
Z provedených důkazů podle nejvyššího státního zástupce soud prvního stupně správně dovodil, že obviněná velmi dobře věděla, že se nachází v pokročilém stadiu těhotenství, a dítě chtěla vypudit. Skutečnost, že místo mrtvého dítěte vypudila živé a životaschopné, nemůže ospravedlnit její následné jednání, jímž v podstatě dokonala svůj záměr. Akutní reakce na stres představovala u obviněné podle znaleckých posudků lehkou formu poruchy neurotického spektra a nebyla forenzně významná. Rozpoznávací i ovládací schopnosti měla zachovány a její konání bylo znalci hodnoceno jako organizované, cílené, volní a vědomé. Obviněná se, aniž by ji cokoliv bránilo, neobrátila na lékaře, nesvěřila se blízké osobě a byla přinejmenším srozuměna s tím, že požití potratových pilulek může způsobit komplikace ohrožující její zdraví i život nascitura. Fyziologický proces vypuzování plodu je zpravidla provázen bolestí a psychickou nepohodou, stresem, rozrušením apod., avšak akutní bolest rychle odezní a obnoví se schopnost rodičky se o novorozeně postarat. Obviněná však k tomuto nedisponovala vůlí a v souladu se svým rozhodnutím zbavit se plodu porodila jej do igelitové tašky, zabalila do dalších dvou pytlů na odpadky, kde plod řádově minuty až desítky minut dýchal a plakal, než se udusil. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že provedené důkazy neprokazují iracionální jednání obviněné bezprostředně po činu, ani v následujících hodinách, neboť po vypuzení dítěte sama přerušila pupečník, odstranila stopy a novorozeně vynesla z domu do kontejneru na odpadky na vzdálenější místo, než se běžně odpadky vynášely. Jednalo se o racionální postup, který je v rozporu s předpokládaným vlivem silného rozrušení. Obviněná navíc popírala těhotenství i porod při následném vyšetření v nemocnici. Její stav, na rozdíl od závěru odvolacího soudu, nelze podle nejvyššího státního zástupce označit za omluvitelné hnutí mysli a čin nelze kvalifikovat jako zločin zabití podle §141 tr. zákoníku.
Další námitku vznesl nejvyšší státní zástupce proti procesnímu postupu soudu druhého stupně, neboť ke změně výroku o vině přistoupil na základě odlišného skutkového stavu, než jak jej zjistil soud prvního stupně, a to aniž by sám provedl jediný důkaz. Tento postup je v rozporu s §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. a rozhodnutí soudu druhého stupně se dostalo do kolize se základními postuláty spravedlivého procesu. Své rozhodnutí soud druhého stupně zatížil znaky libovůle, jejímž důsledkem bylo nesprávné hmotně právní posouzení věci (k tomuto poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1203/2012).
Závěrem nejvyšší státní zástupce a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a rozhodnutí na něj obsahově navazující a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná se prostřednictvím svého obhájce vyjádřila k dovolání nejvyššího státního zástupce a uvedla, že námitky uvedené v dovolání považuje za nesprávné, neboť odvolací soud ve spojení se soudem prvního stupně zjistil skutkový stav zcela správně a na jeho základě rozhodl. Soud druhého stupně správně hodnotil taktéž okolnosti vlivu nečekaného porodu na jednání obviněné, neboť takto bolestivý porod nutně musel vést k silnému rozrušení, které vyústilo ve zmatek mající za následek zkratkovité jednání. Řídila se pokyny v příbalovém letáku léku k vyvolání potratu. Nemá lékařské vzdělání a nevěděla, že požitím potratových pilulek mohou nastat zdravotní komplikace ohrožující ji i nascitura. Potíže, které se dostavily po požití léku, připisovala vedlejším účinkům. Zdůraznila, že nechtěla úmyslně usmrtit jiného, neboť jejím jediným záměrem bylo přerušení těhotenství podle návodu u léku. Procesní postup odvolacího soudu považuje za správný a v souladu s trestním řádem.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné podle §265j tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Stěžejní námitkou dovolání je skutečnost, že podle nejvyššího státního zástupce nebyl naplněn znak silného rozrušení ze zmatku, tedy není přiléhavá kvalifikace skutku jako zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku. Východiskem právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná v daném případě soudem prvního stupně. Z těchto skutkových zjištění v širších souvislostech vyplynulo, že obviněná podstoupila v nemocnici interrupci v květnu 2013. Po tomto zákroku jí byla předepisována hormonální antikoncepce vždy na tři měsíce, kterou si naposledy nechala předepsat počátkem května 2014. Již v prosinci 2014 si na internetu zjišťovala léky určené k vyvolání potratu, v lednu 2015 zjišťovala jak vyvolat potrat bez lékaře, v únoru při facebookové komunikaci sdělila bývalému příteli P. Ž., že již jeden a půl měsíce nedostala menstruaci, a v květnu 2015 zjišťovala na internetu informace ohledně toho, že v pátém měsíci těhotenství necítí pohyby plodu. Ve své facebookové komunikaci s dalšími osobami si od března 2015 často stěžovala na ranní nevolnosti, že má neustále hlad, chutě na jídlo a různé nálady. Koncem května 2015 si přes internet objednala léky na ukončení těhotenství, které si vyzvedla necelý týden před projednávaným skutkem. Téma mateřství v rozhovorech se svými známými obviněná negovala a na takovou roli se nijak nepřipravovala. Věděla o negativním stanovisku bývalého přítele P. Ž. a současně otce dítěte, jakož i rodiny stávajícího přítele D. K., k případnému dítěti a přede všemi své těhotenství tajila a popírala jej. Rozhodnutí obviněné směřovalo k ukončení nechtěného těhotenství bez alternativy, že by dítě přežilo, a to i v tomto pokročilém stadiu, když na internetu si vyhledávala informace o ukončení těhotenství ve druhém (14. až 27. týden těhotenství) nebo třetím (28. týden až porod) trimestru. Termín porodu stanovila obviněná sama tím, kdy si vzala léky vyvolávající ukončení těhotenství, připravila si k tomu igelitovou tašku, do které dítě porodila, rovněž tak musela mít připravený předmět, kterým přerušila pupeční šňůru, neboť k tomu došlo kombinací tupého násilí a účinku ostrého předmětu. V úvahu by mohly přicházet nůžky na stříhání psa, které po projednávaném skutku svědkyně J. K. v bytě již nenašla. S ohledem na skvrny od krve a nezjištěné tekutiny v pokoji svědka D. K. a výpověď obviněné je zřejmé, že k porodu došlo právě v tomto pokoji. Přitom igelitové tašky jsou uloženy v jiné místnosti u balkonu v pouzdře k tomu určeném, zmiňované nůžky v koupelně a pytle na odpadky v kuchyni. Krátce po porodu trvajícím jen několik minut zabalila dítě do igelitové tašky a pytlů na odpadky. Ačkoli předtím nikdy odpadky nevynášela, tentokrát je včetně novorozence vynesla a hodila vše do kontejneru, který je ve větší vzdálenosti od domu, ve kterém došlo k projednávanému skutku. Bezprostředně poté obviněná nevykazovala žádné známky rozrušení nebo neobvyklého chování, měla pouze somatické zdravotní problémy spojené se stavem po porodu a ty obviněná omlouvala menstruací, což potvrdili shodně svědci D. K., J. K., I. K., MUDr. P. Ch. Z psychologického profilu obviněné vyplývá, že její intelekt se pohybuje v pásmu dobrého průměru a má zvýrazněné povahové rysy nevyzrálosti, nezodpovědnosti, emoční lability, egocentrismu, s rysy impulzivity v zátěži. Akutní reakce na stres se u obviněné dostavila až po porodu, přičemž se jednalo o přechodnou poruchu vznikající jako odpověď na výjimečný stres, který osoba není schopna v danou chvíli racionálně zvládnout. Projevuje se zúžením vědomí a pozornosti, narušením kontaktu s okolím, často dramatickými projevy zejména emočního charakteru, vegetativními obtížemi, panickou úzkostí a neúčelnou aktivitou. Typickým a obvyklým příznakem je částečná nebo úplná amnézie přítomná i v tomto případě. Šlo však o nezávažnou lehkou formu poruchy neurotického spektra, která bývá vyvolána traumatizujícími vnějšími událostmi. Jednání obviněné se znalcům jeví jako organizované, cílené, volní a vědomé, když nebyly zaznamenány žádné projevy narušení kontaktu s realitou ani chorobné markery. Z psychologického hlediska souvisí motivace činu obviněné s její psychickou nevyzrálostí, tendencemi jednat v zátěži egocentricky, zbrkle, impulzivně, se zjednodušením rozhodovacího procesu, s nedostatečným zvážením všech souvislostí a následků, s prvky zkratkovitého jednání. Primárním motivem bylo přerušit těhotenství a v tomto směru jednala vědomě, cíleně jak před, tak i po porodu. Na straně druhé byť nemusela vlivem akutní reakce na stres být schopna testovat životaschopnost dítěte, jeho pláč mohla ignorovat, či nevnímat, ale byla schopna přivolat pomoc během porodu i po něm a byla schopna poskytnout novorozenci základní péči. Sama obviněná uvedla, že se do tašky s novorozencem nedívala, ani ji nenapadlo se přesvědčit, zda je skutečně mrtvý.
Spáchání zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku je podmíněno silným rozrušením pachatele v době činu, které vyvolal strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli pachatele. Silné rozrušení je duševní stav, v němž pachatel jak vnitřně, tak zpravidla i navenek vykazuje značné emoční vzrušení či neklid, které ovlivňují jeho další jednání a projevují se v průběhu činu. K tomu, aby se mohlo jednat o stav silného rozrušení pachatele, musí být nějaký mimořádně intenzivní podnět, který by jej mohl vyvolat (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 793/2010). Takovýto stav sice nemusí nutně ovlivnit příčetnost pachatele, ale vždy u něj vede ke značnému zúžení vědomí a oslabení psychických zábran, neboť ovlivňuje schopnost racionálně uvažovat. Přitom však musí jít o lidsky pochopitelnou reakci na některý z výše uvedených stavů (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1539/2011). V inkriminovanou dobu byla obviněná zjevně rozrušená (akutní reakce na stres), ale tento stav si sama cíleně přivodila v úmyslu přerušit těhotenství v jeho pokročilém stadiu, a to i za cenu usmrcení dítěte. Silné rozrušení, do kterého se pachatel sám uvedl v důsledku vlastního předchozího protiprávního nebo morálně nepřijatelného jednání, je zde z hlediska použití skutkové podstaty zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku bez významu (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1063/2011). Obviněná byla schopna přivolat novorozenci pomoc, ale v tomto směru ani neměla v úmyslu činit žádné kroky a její jednání směřovalo výlučně ke zbavení se jej. Bezprostředně po porodu konala racionálně, přerušila pupeční šňůru, bez zájmu o to, zda novorozenec žije, jej zabalila do igelitové tašky a pytlů na odpadky a vyhodila do kontejneru. Přinejmenším ve formě nepravé lhostejnosti byla srozuměna s tím, že tímto způsobem usmrtí životaschopného novorozence. Krátce nato zcela klidně, bez známek rozrušení komunikovala se svým přítelem, jeho rodiči, jakož i několik hodin nato s lékařem. Podle Nejvyššího soudu nelze v jednání obviněné shledat silné rozrušení vyvolané zmatkem nebo jiným omluvitelným hnutím mysli, jak nesprávně dovodil soud druhého stupně. Je tedy namístě přisvědčit dovolací námitce nejvyššího státního zástupce o absenci naplnění znaku jednání obviněné v silném rozrušení, jak vyžaduje skutková podstata zločinu zabití podle §141 tr. zákoníku.
Odvolací soud, aniž by provedl jakékoli důkazy, dospěl k odlišným skutkovým závěrům stran vědomosti obviněné o pokročilém stadiu jejího těhotenství. V návaznosti na tento závěr dovodil, že úmysl obviněné směřoval toliko k potratu a vzhledem k neočekávané situaci, když porodila živé dítě, dostala se do stavu silného rozrušení v důsledku zmatku a jednala poté zkratkovitě a impulzivně. Na základě těchto úvah překvalifikoval soud druhého stupně jednání obviněné na zločin zabití podle §141 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Tyto závěry ale nemají oporu ve skutkových zjištěních, které učinil soud prvního stupně. Jak bylo zmiňováno již shora, obviněná mimo jiné již od prosince 2014 hledala na internetu informace týkající se přerušení těhotenství, v polovině února 2015 řešila s bývalým přítelem, že její menstruace má zpoždění již jeden a půl měsíce, stěžovala si na ranní nevolnosti a další průvodní jevy těhotenství a konečně v květnu 2015 hledala na internetu informace týkající se absence pocitu pohybů plodu v pátém měsíci těhotenství a také o přerušení těhotenství v jeho pokročilém stadiu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v rozsudku soudu prvního stupně správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. pak stanoví, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění může odvolací soud přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Je přitom zásadně nepřípustné, aby odvolací soud sám rozhodl rozsudkem, pokud by neprovedl žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně v hlavním líčení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 2 Tzn 187/96). Postup soudu druhého stupně v projednávaném případě je v rozporu s §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. a také této námitce nejvyššího státního zástupce je namístě přisvědčit.
Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnými. Proto zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud druhého stupně znovu rozhodne o odvoláních podaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Obviněná od 16. 3. 2017 vykonává trest odnětí svobody uložený jí napadeným rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o vině i trestu zrušil. Podle §265l odst. 4 tr. ř. v takovém případě rozhodne Nejvyšší soud zároveň o vazbě. Ze spisového materiálu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly některý z důvodů vazby podle §67 tr. ř., a proto Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněná do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.