ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.793.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 793/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. července 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného JUDr. B. K., Ph. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 4 To 146/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 179/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. B. K., Ph. D., odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 1. 2017, č. j. 1 T 179/2016-77, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40 000 Kč (20 denních sazeb ve výši 2 000 Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 4 měsíce. Kromě toho byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 18 měsíců.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 6. 11. 2016 okolo 9:50 hod. a 11:15 hod. poté, co se předchozí noci přivedl požíváním alkoholu do stavu opilosti, řídil v J. H. po místních komunikacích z n. M. do ulice N. a R. a poté z N. ulice do ulice S. osobní automobil zn. Škoda Citigo, r. z. ..., přičemž po ukončení druhé z jízd bylo v jeho krvi zjištěno ještě okolo 1,20 g/kg alkoholu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 3. 2017, č. j. 4 To 146/2017-105, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V dovolání obviněný namítl, že popis skutku uvedený ve skutkové větě neodpovídá právní kvalifikaci přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Z vymezení skutku nevyplývá vzájemná časová souvislost a provázanost skutkových závěrů. Alkohol byl u obviněného zjišťován téměř až po hodině od ukončení jízdy, přičemž po tuto dobu se volně pohyboval bez dozoru, a není tedy možné vyloučit konzumaci alkoholu až po jízdě. Nelze rovněž uzavřít, že by zjištěná hodnota 1,20 g/kg alkoholu byla v časové souvislosti s přivedením se obviněného do stavu opilosti během předchozí noci. S vědomím toho, že Nejvyšší soud není v zásadě oprávněn přezkoumávat skutková zjištění, poukázal obviněný na výjimky z tohoto omezení vyplývající z judikatury, a to v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, a ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1284/2015, obviněný namítl, že za takový extrémní nesoulad lze považovat závěr soudu prvního stupně, že byl v jeho krvi zjištěn alkohol za situace, kdy odběr krve nebyl proveden, přestože to obviněný opakovaně požadoval.
Obviněný dále ve shodě s odvoláním zdůraznil zřejmou nespolehlivost přístroje Dräger, kterým byly prováděny dechové zkoušky na zjištění ovlivnění alkoholem. Předmětný přístroj zjišťuje hladinu alkoholu v dechu, nikoli v krvi, a takto zjištěné hodnoty nejsou ani dle odborné literatury spolehlivé. Při dechové zkoušce v 12:10 hod s výsledkem 1,28 g/kg a v 12:36 hod. s výsledkem 1,14 g/kg, činil rozdíl 0,14 g/kg během 26 minut, což by znamenalo rychlost odbourávání alkoholu 0,323 g/kg za hodinu. To je však lékařskou vědou vyloučeno, neboť alkohol se odbourává rychlostí 0,12 – 0,2 g/kg za hodinu. S touto námitkou obviněného se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly. Rozdíl naměřených hodnot činil 11,27 %, avšak udávaná maximální chyba po kalibraci má činit 5 %. Obviněný dále namítl, že v 12:36 hod. byla naměřena hodnota 1,14 g/kg, zatímco v 18:03 hod. hodnota 0,00 g/kg, což by znamenalo rychlost odbourávání nejméně 0,21 g/kg za hodinu, což dle obviněného opět odporuje lékařské vědě. Navíc je pravděpodobné, že nulová hodnota byla dosažena již dříve než ve chvíli druhého měření a je tedy zjevné, že chybná musela být výchozí hodnota, kterou přístroj naměřil. Skutkové závěry soudů tedy spočívaly výhradně na důkazním prostředku, který není způsobilým dokázat míru ovlivnění alkoholem a lze ho tedy považovat za nezákonný, resp. závěry z něj učiněné odporují základům logiky, což naplňuje výše uvedený extrémní nesoulad. Závěry o alkoholu v krvi soudy učinily bez znaleckého posudku a výpočty zjištěných hodnot mohou jen obtížně obstát.
Obviněný zopakoval svou obhajobu v té části, že alkoholický nápoj požil v mezidobí od skončení druhé jízdy do provedení dechové zkoušky, což soudy považovaly za účelovou obhajobu s odkazem na nelogičnost takového jednání. K tomuto závěru soudu obviněný namítl, že není povinností každého jednat pouze logicky a případná nelogičnost chování neimplikuje jeho nezákonnost. Obviněný měl dle svého tvrzení dost času na to, aby alkohol požil v tomto mezidobí, a s ohledem na zdravotní stav, doložený i osvědčením klinického psychologa, se mohl chovat i nelogicky. Přestože tyto námitky směřují spíše k hodnocení důkazů, je dle obviněného Nejvyšší soud povolán zjednat nápravu, pokud by procesní pochybení soudů měla znamenat zásah do základních práv, zejména presumpce neviny a práva na spravedlivý proces.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a zprostil jej obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Do skutkových zjištění soudu prvního stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy. O takovouto situaci se ale v posuzované věci nejedná, byť tuto námitku obviněný vznesl. Skutková zjištění, o která opřel soud prvního stupně výrok o vině, mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Dovolání obviněného je v případě námitek stran neprůkaznosti měření přístrojem Dräger založeno na totožných námitkách, které byly součástí jeho odvolání. S touto námitkou se přitom spolehlivě a správně vypořádal soud druhého stupně v odůvodnění napadeného usnesení (str. 3-4) a pro stručnost lze na tam uvedené odkázat.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že obviněný ve večerních a nočních hodinách z 5. na 6. 11. 2016 ve značné míře požíval alkoholické nápoje, což prokazují nejen účtenky z restaurace, ale i záznam policejního orgánu šetřícího v nočních hodinách oznámení obviněného o vyhrožování, kdy v 02:36 hod. podle dechové zkoušky měl 2,4 ‰ alkoholu. Vzhledem ke stavu ovlivnění alkoholem bylo s obviněným dohodnuto, že se dostaví k podání vysvětlení na služebnu policie v dopoledních hodinách dne 6. 11. 2016. Obviněný přijel osobním automobilem zn. Škoda Citigo k policejní budově krátce před 10:00 hod., a jelikož službu konající policista byl zaneprázdněn jiným úkonem, domluvili se, že obviněný se vrátí cca za hodinu. Nato obviněný odjel a opět se vrátil k policejní budově v 11:15 hod. Na základě pokynu komisařky provádějící výslech obviněného byla v 12:10 hod. učiněna první dechová zkouška přístrojem Dräger s výsledkem 1,28 ‰ alkoholu a druhá zkouška v čase 12:36 hod. s výsledkem 1,14 ‰ alkoholu. Požití alkoholu až po druhém příjezdu obviněného k policejní budově vylučuje kamerový záznam z parkoviště. Tyto dechové zkoušky provedené kalibrovanými přístroji Dräger vyhodnotily soudy obou stupňů jako odborné měření prokazující ovlivnění obviněného alkoholem. Nelze též přehlédnout vyjádření obviněného v přípravném řízení v tom smyslu, že si ráno neuvědomil, že může mít ještě v krvi zbytkový alkohol, byť u hlavního líčení svou obhajobu v tomto směru poněkud změnil. Soudy obou stupňů přitom vyhodnotily tuto změnu obhajoby obviněného jako účelovou a v hodnocení provedených důkazů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní. Nelze přijmout námitku obviněného, že by tímto extrémním rozporem byla skutečnost, že podle odsuzujícího rozsudku měl mít v krvi alkohol, ačkoli odběr krve nebyl proveden, ale prováděla se jen dechová zkouška. Účelem dechové zkoušky je orientačně zjistit množství alkoholu v dechu, a pokud je výsledek takové zkoušky pozitivní, znamená to, že i krev takové osoby obsahuje přibližně tomuto odpovídající množství alkoholu, které lze upřesnit odběrem a vyšetřením krve. Je pravdou, že ve věci nebyla provedena krevní zkouška, ale zkouška obsahu alkoholu v krvi dechovým analyzátorem není jediným důkazem o ovlivnění obviněného alkoholem, neboť tento závěr je podporován i kamerovým záznamem, postupem policistů, proč k dechové zkoušce přistoupili, a záznamy o šetření události v nočních hodinách, která předcházela projednávanému skutku.
Byly provedeny veškeré důkazy v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. potřebné k meritornímu rozhodnutí a následně je soudy obou stupňů hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácená a z časových souvislostí spolehlivě vyplynulo, že obviněný v inkriminovanou dobu byl ještě natolik ovlivněn alkoholem, že tento stav vylučoval jeho schopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo. Spolehlivě to prokazuje skutečnost, že cca jednu hodinu po druhé jízdě automobilem byla dechovou zkouškou u obviněného prokázána přítomnost alkoholu ve výši cca 1,2 ‰. Jednalo se o kalibrovaný přístroj Dräger a podstatné je, že byla provedena dvě měření, v rámci nichž byly zjištěny hodnoty přesahující hranici 1,00 ‰ alkoholu, při které ani nadprůměrně disponovaný řidič není schopen vozidlo bezpečně ovládat. Není možné bez dalšího odmítnout důkazní význam výsledku dechové zkoušky na alkohol. I když je dechová zkouška považována pouze za orientační a dosavadní soudní praxe její výsledek pokládá za spíše jen podpůrný důkaz, nelze její výsledek zcela ignorovat. To platí především za situace, kdy byla dechová zkouška provedena přístrojem, který umožňuje určitou kvantifikaci zkonzumovaného alkoholu a zaznamenání tohoto údaje a jehož míra nepřesnosti neznehodnocuje výsledek zkoušky natolik, aby po jeho srovnání se skutečnostmi vyplývajícími z ostatních důkazů nebylo možné učinit spolehlivý závěr o stupni ovlivnění alkoholem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 509/2009).
Pod dovolací námitku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného, že projednávaný skutek není trestným činem, neboť z jeho popisu neplyne vzájemná časová souvislost a provázanost tří skutkových závěrů, a sice že se měl předchozí noci přivézt do stavu opilosti, že měl následující den okolo 9:50 hod. a 11:15 hod. řídit motorové vozidlo a po ukončení druhé z jízd bylo v jeho krvi zjištěno ještě 1,2 ‰ alkoholu. Této námitce nelze přisvědčit, neboť popis skutku vyjadřuje časové souvislosti mezi přivedením se obviněného do stavu opilosti předchozí noci, poté řízení motorového vozidla v dopoledních hodinách ve stavu vylučujícím způsobilost k takovéto činnosti, jakož i následné zjištění přibližné míry ovlivnění obviněného alkoholem dechovou zkouškou.
Ostatní námitky stran způsobu hodnocení důkazů a obhajoby obviněného nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, neboť se nejedná o hmotně právní námitky.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu dovolání nevyplývá, ve které variantě obviněný tento dovolací důvod uplatnil, ale z obsahu dovolání lze dovodit, že měl na mysli jeho druhou variantu. Jelikož ale námitky obviněného uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly shledány zjevně neopodstatněnými, je dovolání zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.