ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.860.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 860/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 61 To 103/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 65/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 2. 2016, č. j. 2 T 65/2015-272, byl obviněný L. S. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož zákonného ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 2. 11. 2014 okolo 18:20 hod. v P., ul. Č. ..., přiběhl z přilehlého parku k poškozené K. L., zastoupil jí cestu a začal se s ní přetahovat o kabelku, kterou měla pověšenou na předloktí levé ruky, a opakoval jí, aby „držela hubu“. Když se mu nepodařilo poškozené kabelku vytrhnout, snažil se jí prohledat kapsy. Poškozená se aktivně bránila kopáním, načež ji obviněný strčením do pravého ramene srazil na zem. V leže na zemi jej kopla do rozkroku, využila chvíle jeho nepozornosti, postavila se na nohy, přičemž se dále bránila mácháním klíči, které držela v ruce. Když poblíž zastavilo osobní motorové vozidlo, obviněný z místa utekl.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 61 To 103/2016-313, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání. Přestože výslovně neuvedl zákonné označení dovolacího důvodu, který uplatnil, v textu doslovně citoval znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a lze tedy konstatovat, že dovolání bylo podáno z uvedeného důvodu.
Obviněný namítl, že se v řízení před soudy obou stupňů opakovaně neúspěšně dožadoval, aby byly provedeny důkazy, které by prokázaly, že na místě činu v době jeho spáchání nebyl, že v důsledku zdravotní indispozice nemohl běhat a že se mu poškozená pouze mstí. Jednalo se zejména o návrhy na výslechy svědkyň a vyšetření zdravotního stavu poškozené. Podle obviněného soud druhého stupně zcela opominul jeho vysvětlení o tom, jak se dostaly jeho pachové stopy na kabelku poškozené. Soud druhého stupně odmítl vyslechnout svědkyni M. N. kvůli zadržené písemnosti, ve které jí měl obviněný údajně instruovat, jak má postupovat. Obhájce obviněného se však s touto písemností nemohl ke dni podání dovolání seznámit, protože nebyla založena do spisu, ani nebyla obviněnému na jeho výzvu dodána a soud neobjasnil, jak by měl tento dopis ovlivnit výpověď svědkyně. Postup odvolacího soudu pokládá obviněný za porušení práva vyjádřit se k prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný v průběhu řízení rovněž namítal nejasnosti ve výpovědi poškozené ohledně směru útěku pachatele a jeho výšky, avšak soud se s tímto nevypořádal.
Postup soudů, kdy tyto odmítly vyslechnout jím navrhnuté svědky, shledává obviněný v rozporu s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudy podle obviněného nezjistily skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, porušily zásadu kontradiktornosti, zásadu in dubio pro reo a právo obviněného na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V souvislosti s neprovedením navrhovaných důkazů obviněný odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, podle kterého může mít i jednotlivý důkazní prostředek a způsob jeho opatření, či jeho opomenutí, podstatný vliv na rozhodnutí ve věci samé a jeho protiústavní povaha může porušovat právo na spravedlivý proces.
V doplnění dovolání obviněný předložil kopii dopisu psaného svědkyni M. N., který se mu podařilo zajistit. Podotkl, že z obsahu písemnosti vyplývá, že svědkyni neinstruoval, jak má vypovídat, a není tudíž zřejmé, jak mohl být tento dopis důvodem k neprovedení výslechu uvedené svědkyně. Tímto podle obviněného došlo k nesprávnému rozhodnutí odvolacího soudu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a připomněl, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad, nikoli nesprávnosti nebo neúplnosti skutkových zjištění. Podle státního zástupce obviněný nevznáší jedinou námitku, ve které by vytýkal nesoulad skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu loupeže, ale pouze polemizuje s hodnocením důkazů. Obviněný zejména namítá nevěrohodnost výpovědi poškozené a vytýká soudům, že nebyly vyslechnuty svědkyně potvrzující jeho obhajobu. Tyto námitky ale vytýkají porušení procesních, nikoli hmotně právních zásad. Obviněný prakticky odmítá veškerá skutková zjištění a jeho výtky směřují výlučně do oblasti skutkové a neodpovídají tedy žádnému dovolacímu důvodu. Dovolání obviněného se tímto prakticky stává druhým odvoláním. Nadto státní zástupce doplnil, že soud prvního stupně na str. 8 svého rozhodnutí obsáhle vyložil, z jakých důvodů nevyhověl důkazním návrhům obviněného, a tudíž nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech, které by zakládaly extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, odůvodňující zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného směřují výhradně do dokazování provedeného soudy prvního a druhého stupně. Soudům vytkl, že neprovedly všechny jím navrhované důkazy, především pak výpovědi dvou svědkyň a vyšetření zdravotního stavu poškozené. Výslechy svědkyň měly prokázat, že se obviněný v předmětné době nacházel jinde než na místě činu a že měl zraněnou nohu a proto nemohl z místa činu utéct. Vyšetřením zdravotního stavu poškozené chtěl obviněný prokázat její drogovou minulost. Dovolací argumentace obviněného tedy směřovala čistě do skutkových zjištění soudů a obsahově neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné kompetence soudů. Podle ustálené judikatury navíc soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). V daném případě se u navrhovaných výslechů svědkyň jednalo o nadbytečný důkaz, tedy o třetí důvod, neboť z ostatních důkazů, především pak z výpovědi poškozené, nalezených pachových stop na její kabelce a provedené rekognice, byla jeho vina spolehlivě prokázaná. U navrhovaného vyšetření zdravotního stavu poškozené se pak jednalo o důvod první, neboť zjištění, zda poškozená někdy užívala drogy, nemělo relevantní souvislost s předmětem řízení a soud navíc lékařské zprávy týkající se poškozené provedl k důkazu.
Obviněný ve svém dovolání rovněž namítl, že neměl možnost se seznámit s listinou, na základě které odvolací soud odmítl vyslechnout svědkyni M. N. Soud druhého stupně měl tuto listinu zařadit do spisu a umožnit obhajobě seznámit se s jejím obsahem. Toto pochybení odvolacího soudu je pouze formálního charakteru, neboť s odmítnutím tohoto důkazu se již spolehlivě vypořádal soud prvního stupně (str. 8 rozsudku soudu prvního stupně). Provedení tohoto výslechu označil za nadbytečný důkaz, neboť ostatními důkazy byla vina obviněného spolehlivě prokázaná. S tímto závěrem soudu prvního stupně se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Jak již bylo uvedeno výše, skutková zjištění, o která soud prvního stupně opřel výrok o vině, měla odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, které byly provedeny v hlavním líčení, a to v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je adekvátní obsahová a logická souvislost, která vylučuje úvahu o tom, že by tu byl nějaký, natož extrémní, rozpor a soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Nijak tedy nebylo dotčeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivý proces.
Skutečnost, že obviněný uplatňuje námitky proti dokazování provedenému soudy obou stupňů, resp. proti jeho rozsahu, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.