ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.929.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 929/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 5 To 603/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 20 T 80/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 10. 2016, č. j. 20 T 80/2016-522, byl obviněný uznán vinným pod bodem 1) zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2) a 3) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených zločinů dopustil v podstatě tím, že
ad 1) dne 17. 9. 2015 v baru v Praze nabídl poškozenému P. S., který aktuálně trpěl nevolností, odvoz, s čímž poškozený souhlasil, a společně odjeli vozidlem obviněného směrem na Ch. Kolem 20:39 hod. během jízdy v přesně nezjištěném místě obviněný zastavil s tím, že potřebuje v zadním úložném prostoru najít léky proti bolesti, vystoupil z vozidla, otevřel zadní úložný prostor a řekl poškozenému, sedícímu na předním sedadle, aby mu podal mobilní telefon. Když se poškozený natočil směrem ke středovému panelu, obviněný přišel k pravým předním dveřím, které předtím poškozený otevřel a udeřil poškozeného zezadu do týlní části hlavy nezjištěným předmětem, pravděpodobně tupou stranou sekery, krátce nato ho udeřil ještě dvakrát do týlní oblasti hlavy, poté poškozený zdvihl ruce k úrovni tváře, čímž si chránil obličej, a otočil se směrem k němu. Obviněný mu poté dal další ránu do pravé spánkové oblasti a do pravé části čela a řekl mu, že to má za to, že nevyhodil jeho bývalou přítelkyni H. B. z bytu. Tímto způsobil obviněný poškozenému tři tržně zhmožděné rány v oblasti temene a týlu hlavy více v levé polovině, jednu řeznou ránu v pravé spánkové krajině, jednu tržně zhmožděnou ránu na čele vpravo, zlomeninu čelní kosti a stropu pravé očnice, otřes mozku, drobné pohmoždění mozku na pravém čelním laloku, pohmoždění vnitřní plochy pravé podpažní krajiny a pohmoždění měkkých tkání zad s krevními výronky nad levou lopatkou s dobou léčení od 17. 9. 2015 do 3. 2. 2016,
ad 2) po výše uvedeném jednání obviněný sedl zpět do vozidla na místo řidiče a řekl poškozenému, že jej varoval a může si za to sám, vše to má za to, že H. B. nevyhodil z bytu, a že je to teprve začátek. Dále poškozenému řekl, že má týden na to, aby ji vyhodil, jinak že ví, kde bydlí jeho děti, že má být rád, že nepoužil zbraň, a následně poškozenému vzal příruční tašku s doklady a mobilním telefonem, aby nemohl přivolat pomoc,
ad 3) ne dlouhou dobu nato před vjezdem do nemocnice v Kladně nutil poškozeného, aby uvedl jako příčinu vzniku výše uvedených zranění napadení ze strany neznámého útočníka, přičemž pro případ uvedení pravdivé verze mu vyhrožoval tím, že má známé a má i zbraň, což v poškozeném vzbudilo obavu, a při ošetření na chirurgické ambulanci poškozený jako prvotní verzi uvedl útok ze strany neznámého útočníka.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 5 To 603/2016-566, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a svoji argumentaci z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Zopakoval, že soud prvního stupně nedodržel svoji povinnost zjistit skutkový stav věci podle §2 odst. 5 tr. ř. O vině obviněného přetrvávají pochybnosti. Výpověď poškozeného je podle obviněného nevěrohodná a za situace, kdy odvolací soud nevyslechl poškozeného osobně, nemohl hodnotit jeho věrohodnost. Orgánům činným v trestním řízení vytkl, že ze zajištěných mobilních telefonů získaly záznamy pouze ze dvou SIM karet, ačkoli v telefonech byly čtyři. Poukázal též na špatné vztahy s poškozeným, kdy tento již předtím obviněného opakovaně nařkl z poškození jeho vozidla. Soudu prvního stupně vytkl, že nevyhověl návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru neurologie ke zjištění, zda si poškozený vůbec mohl pamatovat předmětné události, když jeho výpověď je stěžejním důkazem a ani soud nevyloučil možnost poúrazové amnézie, kterou znalec připustil u každého otřesu mozku.
Obviněný dále namítl, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Zdeněk Šňupárek se vyjadřoval k dynamice krevních stop, což mu vzhledem k jeho odbornosti nepřísluší. V tomto směru obviněný poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 77/01, podle kterého by měl znalecký posudek vycházet z odborných znalostí v příslušném oboru. Doplnit dokazování o znalecké posudky z odvětví neurologie a kriminalistiky odmítl i odvolací soud a porušil tak podle obviněného zásadu zakotvenou v §2 odst. 5, resp. odst. 6 tr. ř. a současně ani toto své stanovisko řádně neodůvodnil. Bez takto doplněného dokazování nelze podle obviněného učinit závěr, že místem útoku bylo jeho vozidlo a navíc nevylučuje jeho obhajobu, že se stopy krve dostaly do vozidla tím, že poškozený rozhazoval zakrvácenýma rukama. Při vyšetřovacím pokusu došlo k účelovému nasimulování a upravení celé situace a pozice poškozeného, aby bylo možné uznat obviněného vinným. Kromě toho obviněný zdůraznil, že znalec připustil, že ke zranění poškozeného mohlo dojít i v důsledku napadení jinými osobami, např. při rvačce.
K rozsahu dokazování obviněný namítl, že se vedlo v podstatě jen ke skutku pod bodem 1), avšak ke skutkům pod body 2) a 3) nebylo prokázáno zavinění. Tyto skutky stojí pouze na výpovědi poškozeného, který vypovídal poté, co utrpěl vážné poranění hlavy a otřes mozku. Na takové výpovědi podle obviněného nelze postavit závěr o vině a není možné ani hovořit o prokázání subjektivní stránky trestného činu vydírání.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Chomutově k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že ve stručnosti shrnuto za situace, kdy obviněný zjevně těžce nesl skutečnost, že jeho bývalá přítelkyně H. B. navázala bližší vztah s poškozeným P. S., v bodě 1) dne 17. 9. 2015 v baru v P. ve večerních hodinách nabídl odvoz poškozenému, kterému bylo nevolno, cestou zastavil a nezjištěným předmětem, pravděpodobně sekerou, celkem pětkrát udeřil poškozeného nejprve zezadu, poté do pravé a přední části hlavy. Současně poškozenému sdělil, že to má za to, že nevyhodil H. B. z bytu. Tímto jednáním způsobil poškozenému závažná poranění specifikovaná ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s dobou léčení do 3. 2. 2016. V bodě 2) bezprostředně po útoku v bodě 1) opakoval poškozenému, že to má za to, že nevyhodil H. B. z bytu, že to je jen začátek, a dal poškozenému týden na to, aby ji z bytu vyhodil a zdůrazňoval, že ví, kde bydlí děti poškozeného, a má být rád, že obviněný nepoužil zbraň, načež vzal poškozenému tašku s doklady a mobilním telefonem, aby nemohl přivolat pomoc. V bodě 3) ne dlouhou dobu po útoku v bodě 1) poté, co se obviněný nechal přesvědčit poškozeným, aby jej odvezl na ošetření do nemocnice pod legendou, že poškozený bude uvádět, že jej napadl neznámý útočník, před vjezdem do nemocnice v K. nutil poškozeného, aby tuto verzi napadení uvedl při ošetření, jinak v případě, že by uvedl pravdivou verzi, mu vyhrožoval, že má známé, že má zbraň. Poškozený z obav z obžalovaného uvedl při ošetření v nemocnici jako prvotní verzi, že jej napadl neznámý útočník.
Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu předpokládaném §2 odst. 5 tr. ř. tak, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro meritorní rozhodnutí. Současně vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč zamítl další důkazní návrhy obviněného (str. 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak se s dalšími důkazními návrhy obviněného spolehlivě vypořádal i soud druhého stupně (str. 6-7 odůvodnění napadeného usnesení). Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke správným skutkovým závěrům, s čímž se ztotožnil i soud druhého stupně. Při logickém hodnocení důkazů nelze ani dojít k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinily soudy obou stupňů. Správně uzavřely, že skutková zjištění ve všech třech bodech lze postavit na věrohodné výpovědi poškozeného P. S., která je potvrzována i vyšetřovacím pokusem a kterou podporují i další důkazy listinného charakteru a svědecké výpovědi svědků H. B., J. B., V. G. a MUDr. L. R. Dovolací námitky obviněného jsou v převážné části opakováním jeho obhajoby, se kterou se již spolehlivě vypořádaly soudy obou stupňů (str. 30-31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 odůvodnění napadeného usnesení). Navíc se jedná o námitky, kdy obviněný se snaží jednotlivé důkazy hodnotit jiným způsobem než soudy, přičemž své úvahy a závěry staví na obhajobě, která ale byla spolehlivě vyvrácena. Námitky obviněného proti rozsahu dokazování, skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze námitku obviněného ohledně absence subjektivní stránky zločinu vydírání v bodech 2) a 3). Soudy obou stupňů správně uzavřely, že výpověď poškozeného P. S. je věrohodná a lze z ní vycházet při konstrukci skutkového děje i v bodech 2) a 3). Logicky je výpověď poškozeného ve vztahu k těmto bodům začleněna do celkové důkazní situace a do rámce vyhrocených vztahů mezi obviněným, poškozeným a svědkyní H. B. Rovněž tak správně dovodily soudy, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (str. 31-32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 7-9 odůvodnění napadeného usnesení), přičemž s tam uvedeným se ztotožnil i Nejvyšší soud, takže pro stručnost lze odkázat na příslušné části odůvodnění obou rozhodnutí. Obviněný se snaží zpochybnit existenci subjektivní stránky zločinu vydírání zpochybňováním věrohodnosti poškozeného, ale s touto otázkou se již spolehlivě vypořádaly soudy obou stupňů. Tím, že obviněný poškozenému krátce po jeho napadení a vážném poranění vyhrožoval, že ví, kde bydlí jeho děti, má zbraň a nutil jej k tomu, aby do týdne vystěhoval z bytu H. B. a při ošetření v nemocnici uvedl nepravdivou verzi o svém napadení, v přímém úmyslu naplnil znaky zločinu vydírání svědka podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Námitka obviněného o absenci subjektivní stránky uvedeného zločinu je zjevně neopodstatněná.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.