ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1347.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1347/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněného K. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 13 To 81/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 183/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný K. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 2 T 183/2016, uznán vinným, že
ve dnech 27. 11. 2012, 30. 11. 2012, 3. 12. 2012, 10. 12. 2012, 17. 12. 2012 a přesně nezjištěného dne týden poté, nejpozději tedy 24. 12. 2012, vždy v P.-P., okres Ch.,
pod falešnou záminkou zajištění koupě osobního automobilu zn. Chevrolet Captiva ve Spolkové republice Německo, kterou však od počátku vůbec nemínil realizovat, postupně podvodně vylákal od P. O., po částkách 100 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč, 10 000 Kč a 30 000 Kč celkovou částku 220 000 Kč, kterou si ponechal pro sebe, aniž by pro poškozeného cokoliv opatřil a přes opakované sliby mu z ní dodnes nic nevrátil, když uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 2. 2012, č. j. 4 T 5/2009-421, pravomocným dne 23. 7. 2012, uznán vinným přečinem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, z něhož část vykonal, a z výkonu zbytku byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 6 Pp 125/2013, se stanovením zkušební doby v trvání 3 roky, která dosud běží.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a uložil mu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad ním.
3. Proti citovanému rozsudku obviněný odvolání nepodal. Učinil tak ovšem státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi v neprospěch obviněného, a to jen do výroku o uloženém trestu (vyslovil v něm názor, že obviněnému měl být uložen již nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť skutek, jenž spáchal, vykazuje znaky speciální recidivy). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o něm rozhodl rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 13 To 81/2017, tak, že z jeho podnětu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, a dále za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 7. 2013, č. j. 5 T 135/2010-150, uložil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Chomutově, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu se ale obviněný neztotožnil, a proto proti němu ( a rovněž proti rozsudku soudu prvního stupně) podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jaroslavy Moravcové dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V dalším textu dovolatel rozvedl, že s poškozeným nikdy nejednal s úmyslem jej podvést a vozidlo mu z Německa nezajistit a nepřivézt. Činil pro to všechny kroky, avšak poté, co byl těsně před Vánoci roku 2012 vzat do vazby, nestihl automobil přivézt; následně oslovil písemně poškozeného z věznice s tím, že mu peníze vrátí, a tyto mu pak i v plné výši vrátil. Vyslovil proto názor, že mezi ním a poškozeným se jednalo maximálně o občanskoprávní vztah a poškozený měl možnost domáhat se svého práva civilní cestou. V návaznosti na uvedené skutečnosti vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů se dopustily chybného právního hodnocení jeho jednání, když je podřadily pod trestný čin podvodu, přestože u tohoto nebyl dán úmysl poškozeného podvést, a tudíž měly trestní stíhání proti němu zastavit. Vzhledem k tomu, že částku 220 000 Kč poškozenému vrátil, bylo již nadbytečné jej odkazovat na občanskoprávní řízení. Dále zdůraznil, že po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2014 žije s manželkou a synem řádným životem, má stálou práci a splácí své závazky. Poukázal rovněž na to, že sám poškozený se o své vůli zajímal o to, jak v jeho věci bylo rozhodnuto, a když zjistil, že mu odvolací soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, sám mu přivezl prohlášení s ověřeným podpisem; podle jeho slov by na policii nešel a nepodal trestní oznámení, pokud by jej policie nepřesvědčovala a řekla mu možný výsledek celého řízení a též jej informovala o možnosti řešit věc civilní cestou; měl jen strach, že se jeho pohledávka promlčí.
6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil oba napadené rozsudky. Současně požádal o odklad nástupu do výkonu trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 6. 6. 2017 sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Následně se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (v druhém odstavci tohoto ustanovení je pak uveden výčet rozhodnutí, jimiž se rozumí „rozhodnutí ve věci samé“). V této souvislosti je velmi významný mimo jiné i rozsah, v jakém soud druhého stupně napadené rozhodnutí soudu nalézacího věcně přezkoumával. Této problematice je věnován §254 tr. ř. Jeho první odstavec uvádí, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání , i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou v odvolání vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání .
10. V posuzovaném případě (jak již bylo zmíněno výše) se proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu odvolal pouze státní zástupce, a to výhradně do výroku o trestu. Odvolací soud tedy napadený výrok ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, aniž bylo nutné, aby se věcně zabýval jakýmkoliv jiným výrokem (postupem podle §254 odst. 2 tr. ř.), a pouze o něm také svým rozsudkem rozhodl.
11. Podle konstantní judikatury totiž platí, že pokud odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
12. V dané věci je tudíž zřejmé, že dovolání obviněného sice bylo podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné , avšak mohlo směřovat jedině proti výroku o trestu . Dovolatel ovšem ve svém podání brojil výlučně proti výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, když namítal, že soudy obou stupňů daný skutek chybně právně posoudily, neboť nebyla dána jeho subjektivní stránka ve formě úmyslného zavinění (tvrdil, že nejednal s úmyslem poškozeného podvést, tj. vylákat od něj finanční prostředky s úmyslem mu je nikdy nevrátit a vozidlo mu z Německa nepřivézt), a že v posuzované věci se jednalo maximálně o vztah občanskoprávní s tím, že poškozený měl možnost domáhat se svého práva civilní cestou. Takto vymezené a odůvodněné dovolání obviněného není přípustné .
13. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
14. Zcela na závěr je pak třeba uvést, že pokud dovolatel v závěru svého podání rovněž navrhl, aby mu Nejvyšší soud povolil odklad nástupu do výkonu trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí o dovolání, předseda senátu Nejvyššího soudu pro takové rozhodnutí o odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal (již s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání) zákonný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu