ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.753.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 753/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání obviněného T. Ž. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 7 To 64/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 175/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 3 T 175/2016, byl obviněný T. Ž. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
dne 15. 12. 2016 v době od 15:40 hodin do 16:00 hodin, v prodejně dm drogerie na adrese P. – V., M., odcizil z volného prodeje 1 ks holící sady zn. Gillette v hodnotě 849 Kč, 1 ks holící sady zn. Gillette v hodnotě 299 Kč a 1 ks parfému zn. James Bond 007 v hodnotě 399 Kč, a to tím způsobem, že uvedené zboží si uložil do připravené tašky, prošel pokladní zónou bez zaplacení ven z prodejny a následně byl zadržen pracovníkem ostrahy, faktická škoda poškozené společnosti dm drogerie markt, s. r. o., IČ: 472 39 581, se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 1485/19 nevznikla, neboť zboží v celkové hodnotě 1 547 Kč bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 3. 2016, vydaným pod sp. zn. 38 T 33/2016, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2016 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 9 To 187/2016, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 4. 9. 2016.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a za to mu uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti výroku o trestu rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 7 To 64/2017, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kláry Tomaierové proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř., tedy rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, a přitom nebyly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
5. Z obsahu dovolací argumentace obviněného je patrné, že opět směřovala výhradně do výroku o trestu uloženého rozsudkem nalézacího soudu. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřoval ve skutečnosti, že soud druhého stupně se odvoláním věcně nezabýval, když je zamítl, aniž by provedl obhajobou navrhované důkazy. Šlo v prvé řadě o potvrzení z Úřadu práce v Českém Brodě dokládající, že mu (obviněnému) nebyly vinou poskytovatele poštovních služeb vyplaceny dávky v hmotné nouzi za listopad a prosinec 2016. To mohla dále potvrdit i sociální pracovnice Bc. P. S., DiS. Smyslem provedení navrhovaných důkazů mělo být doložení skutečného motivu jeho jednání, kterým neměla být snaha o získání finančních prostředků na zakoupení drog (jak tvrdil u hlavního líčení), nýbrž to, že neměl peníze na jídlo. Tuto záležitost se ovšem před soudem prvního stupně styděl přiznat. Navíc se domníval, že to ani nebude potřeba, jelikož v jeho prospěch svědčila celá řada polehčujících okolností, které měly nalézací soud motivovat k uložení mírnějšího trestu. Vyjádřil proto přesvědčení, že jeho skutek nedosahuje takové společenské nebezpečnosti, aby byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou .
6. V návaznosti na to dovolatel vyčetl soudům nižších instancí, že ke shora zmíněným polehčujícím okolnostem nepřihlédly. V jeho prospěch měly svědčit především tyto skutečnosti snižující společenskou nebezpečnost jeho činu:
§k trestné činnosti se doznal,
§svým jednáním způsobil pouze nižší škodu,
§faktická škoda nevznikla,
§trestný čin spáchal odvraceje nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze, neboť měl hlad a neměl dostatek prostředků na své základní životní potřeby,
§při svém výslechu uvedl jméno osoby, od níž si kupoval drogy, a nebránil se tedy napomoci s odhalováním této trestné činnosti,
§svého jednání upřímně lituje, nehodlá v trestné činnosti pokračovat, jelikož se chce plně věnovat své sedmileté dceři,
§má zájem se léčit ze závislosti na drogách.
7. S odkazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 7 To 64/2017, a dále výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 3 T 175/2016, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci rozsudkem tak, že uloží obviněnému trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby a pro výkon trestu jej zařadí do věznice s dohledem.
8. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný písemně sdělil, že nepovažuje za nezbytné se k podanému dovolání věcně vyjadřovat. Současně udělil souhlas s rozhodnutím o dovolání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání směřující do výroku o trestu je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Je třeba zdůraznit, že první z právě citovaných alternativ se vztahuje pouze na rozhodnutí odvolacího soudu učiněná bez věcného přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem. Jde tedy výhradně o případy zamítnutí nebo odmítnutí odvolání podle některého z odstavců §253 tr. ř., resp. stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. Smyslem prvé varianty tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě domoci se řádného přezkoumání věci odvolacím, resp. stížnostním soudem, jež by mělo být podle zákona provedeno. Pokud naopak soud druhého stupně k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně přistoupí (podle §254 tr. ř. nebo §147 tr. ř.), lze uvedený dovolací důvod uplatnit toliko v jeho druhé variantě, tedy ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů .
12. Dovolatel ve svém podání využil první alternativu citovaného dovolacího důvodu. Je však nutno připomenout, že Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal na základě §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného oddělitelného výroku rozsudku soudu prvního stupně i správnost řízení, které tomuto výroku předcházelo. Jinak řečeno – odvolací soud věcně přezkoumal výrok o trestu napadeného rozhodnutí , což ve svém důsledku zcela vylučuje možnost uplatnění prvé varianty daného dovolacího důvodu. Přípustná naopak byla druhá alternativa, které však dovolatel nevyužil, když žádný další dovolací důvod nezvolil. To ve svém důsledku znamená, že obviněným uplatněný dovolací důvod naplněn nebyl, a Nejvyššímu soudu proto nevyvstala jakákoliv zákonná povinnost a koneckonců ani oprávnění věcně se obsahem dovolatelova podání zabývat.
13. Pouze nad rámec uvedeného lze stručně poznamenat, že konkrétní výhrady obviněného by nebylo možno podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Není povinností soudu provést veškeré stranami navrhované důkazy, ale jedině ty, které jsou nezbytné pro jeho rozhodnutí v určité projednávané věci. V tomto případě měl soud dostatek podkladů pro úvahy o tom, jaký trest a v jaké výši dovolateli uložit. Navíc odvolací soud jeho nově uplatněné obhajobě, podle které kradl z hladu a nikoliv z potřeby získat finanční prostředky na nákup drog, vcelku rozumně neuvěřil, přičemž navrhované důkazy by změnu jeho postoje zcela jistě nepřinesly.
14. Účelem navržení nových důkazů a zároveň jediným cílem tohoto mimořádného opravného prostředku je snaha dovolatele o snížení uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, jehož výměru a způsob výkonu považoval za nepřiměřeně přísný. Rovněž takto formulovaná námitka ale žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů nezakládá, a to dokonce ani v případě, kdyby soud nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložil nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný trest (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V posuzované trestní věci navíc obviněnému nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným, tedy pochybení, jež lze relevantně namítat v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto lze jen (opětovně) shrnout, že Nejvyšší soud nebyl příslušný věcně tuto problematiku posuzovat a do rozhodnutí soudů nižších instancí jakkoliv zasahovat.
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu