ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.810.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 810/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2017 o dovolání obviněné P. K., roz. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 9 To 559/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 141/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněná P. K. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 2 T 141/2016, uznána vinnou, že
1) spolu s obviněným M. Š.
dne 20. 5. 2016 v době od 6:45 do 7:50 hodin v obci V. P., okres K., v ulici D., po vzájemné dohodě a společně i s dalším dosud neztotožněným pachatelem poté, co společně na místo přijeli dodávkovým vozidlem tov. zn. Renault Trafic, vnikli na pozemek z části obývaného domu v majetku J. B. tak, že obviněný M. Š. s dalším neztotožněným pachatelem přelezl oplocení domu o výšce 230 cm a otevřel vstupní vrata do dvora domu, kam následně všichni vešli, a zatímco obviněná sledovala okolí a hlídala, obviněný Š. s dalším spolupachatelem vypáčil vstupní dveře do skladových prostor, ze kterých následně odcizili kufr červené barvy s laserovým měřičem bagru zn. Berlau BME 200 v hodnotě 7 500 Kč, šedý kufr s laserovou vodováhou zn. Poverfix Plw 670 v hodnotě 500 Kč, černý plastový kufr s gola sadou v hodnotě 1 600 Kč, motorovou řetězovou pilu zn. Talon v hodnotě 1 000 Kč, elektrickou svářečku zn. Fronius v hodnotě 7 000 Kč, černý plastový kufr Einhell s přímočarou pilou typ BPS 520E s příslušenstvím v hodnotě 500 Kč, černý plastový kufr se sbíjecím kladivem typu Einhell se 2 ks sekáčů a náhradním sklíčidlem v hodnotě 1 000 Kč, plastovou repliku samopalu zn. Yika Novak 47 se zásobníkem v hodnotě 30 Kč, kbelík s hydroizolační stěrkou zn. Mapei Mapelastic v hodnotě 1 000 Kč, 2 ks nepromokavého oděvu z PVC v hodnotě 20 Kč, laserovou vodováhu zn. Extol Craft v hodnotě 800 Kč, okružní pilu zn. Narex v hodnotě 1 300 Kč, vrtačku s nasazeným míchadlem v hodnotě 750 Kč, kufr zn. Bosch s příklepovou vrtačkou se sedmi vrtáky, sekáči a náhradním sklíčidlem v hodnotě 7 500 Kč, ruční elektrický hoblík zn. Black and Decker v hodnotě 700 Kč, stolní úhlovou brusku zn. Einhell v hodnotě 700 Kč, černý kufr zn. Parkside se vzduchovým oklepávačem nečistot v hodnotě 1 000 Kč, černé pouzdro s 8 ks vrtáků v hodnotě 600 Kč, stojanovou vrtačku zn. Wúrth v hodnotě 15 000 Kč, plechový kufr se svářečkou na plastové trubky zn. Faloun-Tech v hodnotě 1 000 Kč, zelený kufr zn. Bosch s bouracím kladivem s 10 ks sekáčů v hodnotě 3 000 Kč, šedý kufr s pneumatickou utahovací pistolí zn. Parkside v hodnotě 1000 Kč, čtyřdílné hliníkové štafle v hodnotě 2 200 Kč, plastový kanystr o obsahu 50 l v hodnotě 300 Kč, úhlovou brusku zn. Einhell v hodnotě 600 Kč, pásovou brusku zn. Amitech v hodnotě 1 000 Kč, motorovou úhlovou brusku zn. Stihl TS 420 s příslušenstvím v hodnotě 16 000 Kč, pouzdro zn. Powerfix s gola sadou v hodnotě 100 Kč, vodárnu zn. Alko v hodnotě 2 200 Kč, natahovací hadici na vodu v hodnotě 200 Kč, 2 ks stranového klíče v hodnotě 50 Kč, 2 ks diamantového vrtáku v hodnotě 1 000 Kč, úhlovou brusku zn. Parkside v hodnotě 1 200 Kč, úhlovou brusku zn. OK v hodnotě 1 300 Kč, drátěnou cívku se svařovacím drátem v hodnotě 150 Kč, plastový kanystr v hodnotě 100 Kč, 1 ks polyuretanové pěny zn. Würth v hodnotě 90 Kč, věci následně naložili do shora uvedeného vozidla typu Renault Trafic, a svým jednáním tak poškozenému J. B. způsobili odcizením věcí škodu v celkové výši 79 890 Kč a poškozením vchodových dveří škodu ve výši 500 Kč,
přičemž obviněná se tohoto jednání dopustila přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 26 T 25/2016-168, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2016, byla odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků,
2) dne 8. 10. 2015 v době od 10:15 hodin do 12:20 hodin v K., v budově okresního soudu, jako svědek při výslechu před soudcem okresního soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 134/2015 proti P. H., obviněnému ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, lživě vypovídala, když tvrdila, že obviněný P. H. jí drogu pervitin ani jinou drogu nikdy neposkytl, ačkoliv v přípravném řízení v této trestní věci vedeném policejním orgánem Policie ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování Kladno, pod sp. zn. KRPS-66333/TČ-2015-010371, v rámci svého výslechu dne 13. 7. 2015 uvedla do protokolu o výslechu svědka, že pervitin jí obviněný H. poskytl v jednom případě, přičemž tato okolnost byla stěžejní k vyvození trestní odpovědnosti P. H. za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, a za spáchání tohoto přečinu byl P. H. rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 2 T 134/2015, pravomocně odsouzen, a obviněná takto jednala, přestože předtím byla řádně poučena podle příslušných ustanovení trestního řádu o tom, že je vyslýchána jako svědek a je proto její povinností vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, a současně byla poučena i o následcích nepravdivé výpovědi.
2. Takto popsané jednání obviněné soud právně kvalifikoval pod bodem 1) jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pod bodem 2) jako přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za přečiny pod bodem 1) jí podle §178 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Za přečin pod bodem 2) a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168, jí pak podle §346 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců a pro jeho výkon ji rovněž podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem; současně zrušil výrok o trestu vyslovený rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. B., bytem D., V. P., okres K., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. K tomu lze dodat, že uvedeným rozsudkem byl uznán vinným i spoluobviněný M. Š. a byl mu uložen trest.
4. Proti citovanému rozsudku podali obviněná a spoluobviněný M. Š. odvolání. Krajský soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 28. 12. 2016, sp. zn. 9 To 559/2016, tak, že
I. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněné napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o souhrnném trestu pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně. Při nezměněném celém výroku o vině a výroku o trestu pod bodem I. s použitím §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněné za přečin pod bodem 2) výroku o vině a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 10 To 357/2016-139, podle §346 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku jí dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168, a z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 10 To 357/2016-139, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
II. podle §256 tr. ř. odvolání obviněného M. Š. zamítl.
5. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Kozáka proti němu podala dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V podrobnostech dovolatelka předně namítla (shodně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že skutek pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně právně kvalifikovaný soudy obou stupňů podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku tak, jak je zde popsán, nevykazuje znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 3 tr. zákoníku, a to z důvodu absence užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí. Vyslovila totiž názor, že pojem násilí ve zmíněném ustanovení trestního zákoníku nelze chápat jako užití fyzické síly proti věci při vypáčení dveří, jak to učinil nalézací soud a následně potvrdil i soud odvolací, v čemž jí měl dát za pravdu komentář k trestnímu zákoníku od Jiřího Jelínka a kol., když u předmětného ustanovení v souvislosti s vysvětlením pojmů „násilí a pohrůžka bezprostředního násilí“ je odkazováno na vysvětlení tohoto pojmu u §173 tr. zákoníku, kde jsou tyto pojmy chápány pouze ve vztahu k osobám.
7. Další výhrady obviněná uplatnila (též tyto byly opakováním odvolacích námitek) k právnímu posouzení skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž vyjádřila přesvědčení, že jejím jednáním nedošlo k naplnění veškerých znaků skutkové podstaty citovaného přečinu tak, jak je jejich naplnění vyžadováno judikaturou Nejvyššího soudu; v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 4 Tdo 406/2013, dle kterého „z hlediska naplnění znaků zmíněného přečinu má význam zjištění, jaký konkrétní dopad mělo nepravdivé tvrzení obviněného v procesním postavení svědka pro trestní řízení (např. zda došlo k zastavení trestního stíhání)“. Uvedla, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (s nímž se ztotožnil i soud odvolací) je zřetelné, že soud v trestním řízení, při kterém došlo k jejímu jednání, hodnotil jako věrohodnou její svědeckou výpověď z přípravného řízení a na základě tohoto hodnocení následně odsoudil obviněného P. H., a tudíž je zcela nesporné, že dopad jejího nepravdivého tvrzení byl pro dané trestní řízení nulový a nikterak neovlivnil konečné rozhodnutí soudu.
8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatelka konstatovala, že soudy obou stupňů provedly rozporné a neúplné hodnocení důkazů a zjištěný skutkový stav kvalifikovaly v rozporu s provedenými důkazy, čímž došlo k porušení jejích základních práv. Porušení těchto zásad již na úrovni trestněprocesních pravidel obsažených v trestním řádu vedlo v posuzovaném případě k dotčení ústavně chráněného práva na spravedlivý soudní proces.
9. Obviněná konečně zopakovala i svou námitku ze svého odvolání ohledně jí uloženého trestu, když vyslovila názor, že za přečiny spáchané dne 20. 5. 2016 jí měl být v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán trest souhrnný, a to společně s trestem, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, vyhlášeným poté, co mělo dojít k jednání, které je předmětem tohoto řízení. Odvolacímu soudu vytkla ještě další pochybení stran uloženého trestu, jež mělo spočívat v tom, že v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. rozhodl v její neprospěch a uložil jí přísnější trest, než jí byl uložen původním rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž podala odvolání.
10. Z výše uvedených důvodů dovolatelka v závěru svého podání navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2016, č. j. 9 To 559/2016-492, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 10. 2016, č. j. 2 T 141/2016-450, a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně k novému rozhodnutí, nebo aby sám ve věci rozhodl. Současně požádala předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby jí v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon uloženého trestu.
11. Dovolání obviněné bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci před oběma soudy nižších instancí a obsahu dovolání obviněné předně uvedla, že pokud v rámci stěžejního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že v případě skutku pod bodem I. nemělo být přihlédnuto k tomu, že při činu bylo užito násilí, neboť toto je možné vztahovat pouze k osobám, a nikoli věcem, nelze jí přisvědčit. Zdůraznila, že úmysl vykonat násilí v domě nebo v bytě jiného ve smyslu §178 odst. 2, 3 tr. zákoníku se může vztahovat nejen na násilí vůči osobě, ale i na násilí vůči věci, přičemž typickým násilím užitým proti věci v posuzovaném případě bylo vypáčení dveří. Pro úplnost doplnila, že uvedený znak je naplněn i tehdy, směřuje-li proti věci, která není překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí do domu nebo bytu jiného, neboť může jít o kteroukoli věc, která je v domě nebo v bytě jiného umístěna. Uzavřela, že pokud tedy soudy obou stupňů přihlédly v rámci právní kvalifikace ke znaku násilí, postupovaly správně.
12. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani dalším výhradám obviněné směřujícím proti právní kvalifikaci jejího trestního jednání popsaného pod bodem II., kdy byla uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Vyslovila názor, že soudy si správně vyřešily jako předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., která výpověď obviněné, již učinila v rámci trestního řízení vedeného proti obviněnému P. H., je nepravdivá. Poukázala na to, že sama obviněná se doznala k tomu, že svojí výpovědí učiněnou v hlavním líčení nechtěla P. H. přitížit, a proto uvedla, že s přesností nemůže označit osobu, od které si koupila pervitin, když předtím v přípravném řízení potvrdila, že si od obviněného P. H. pervitin nezjištěné hmotnosti za nezjištěnou finanční částku koupila. V takovém případě se jednalo o základní rozpor v obsahu výpovědi obviněné, neboť nejprve s jistotou vypověděla o tom, že pervitin od obviněného P. H. koupila, a ve druhém případě tuto výpověď nejednoznačným tvrzením zpochybnila. K otázce závažnosti její výpovědi, resp. tvrzení, která se vzájemně vylučovala, státní zástupkyně odkázala na to, že skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku naplní pachatel prodejem jakéhokoli množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu. V tomto ohledu je možné výpověď obviněné ve vztahu k trestnímu stíhání obviněného P. H. označit za výpověď, která měla pro otázku vyvození trestní odpovědnosti obviněného zásadní vliv, a to i tehdy, pokud bylo případně rozhodováno o tom, že pervitin poskytoval i jiným osobám, neboť svědectví obviněné svědčilo minimálně o rozsahu jím páchané trestné činnosti.
13. Ve vztahu k poslední námitce obviněné směřující proti trestu ukládanému za jednání pod bodem I. rozsudku, jíž se domáhala uložení souhrnného trestu namísto uloženého trestu samostatného, státní zástupkyně uvedla, že ji sice lze podřadit pod jí tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se však o námitku důvodnou. Ztotožnila se totiž v tomto směru s názorem Okresního soudu v Kladně, jenž dospěl k závěru, že obviněné je za předmětné jednání třeba uložit samostatný trest, neboť se jej dopustila dne 8. 10. 2015, tedy ještě předtím, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 58/2016, ale až poté, co byla dne 25. 9. 2015 odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Kladně sp. zn. 27 T 43/2015, jehož výrok o trestu byl zrušen, takže jde o recidivu. Souhrnný trest se totiž neukládá v případě, kdy pachatel spáchal další trestný čin po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nebo doručení trestního příkazu a současně před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku nebo doručením dalšího trestního příkazu, kterým byl důvodně uložen souhrnný trest k prvnímu odsuzujícímu rozhodnutí. V takovém případě je nutné uložit pachateli další trest, protože vztah souběhu ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku je dán pouze mezi trestnými činy spáchanými v době před vynesením prvního z těchto dvou odsuzujících rozsudků, příp. před doručením prvního z trestních příkazů.
14. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupkyně dodala, že pokud obviněnou uplatněná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byla vázána na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a její dovolání je z hlediska tohoto důvodu zjevně neopodstatněné, pak obdobně je třeba hodnotit její podání i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil v souladu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
15. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněné (bylo mu doručeno dne 29. 6. 2017). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
18. Jak již bylo uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) .
20. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněné napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o souhrnném trestu pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně a při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu pod bodem 1) s použitím §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněné za přečin pod bodem 2) výroku o vině a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168) a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 10 To 357/2016-139) podle §346 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku nový souhrnný trest odnětí svobody a dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti (jak bylo podrobně specifikováno výše), tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
21. Jak již bylo výše uvedeno, obviněná uplatnila dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
22. Z tohoto pohledu některé námitky, jež obviněná ve svém podání uplatnila, nejsou pod uvedený dovolací důvod podřaditelné. Jednalo se o výhrady, kterými soudům obou stupňů vytkla, že provedly rozporné a neúplné hodnocení důkazů a zjištěný skutkový stav kvalifikovaly v rozporu s provedenými důkazy, čímž došlo k porušení jejích základních práv, resp. trestněprocesních pravidel obsažených v trestním řádu, jež vedlo až k dotčení ústavně chráněného práva na spravedlivý proces. Takové námitky nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly proti způsobu a rozsahu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, a je tudíž zřejmé, že obviněná v této části svého podání v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po stránce věcné uplatnila námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho i změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutků a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
23. Dovolatelka však k citovanému dovolacímu důvodu rozvedla i další argumentaci, spočívající předně na námitce, že skutek tak, jak je popsán pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje všechny znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, konkrétně znak užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, neboť pojem násilí nelze chápat jako užití fyzické síly proti věci (vypáčení dveří), nýbrž pouze ve vztahu k osobám.
24. Takovou výhradu obviněné sice lze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za relevantně uplatněnou, Nejvyšší soud však současně shledal (ve shodě s přiléhavým vyjádřením státní zástupkyně), že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
25. K právní problematice posuzovaného jednání obviněné je třeba (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného nebo tam neoprávněně setrvá, užije-li při tomto činu násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami. Objektem tohoto trestného činu je domovní svoboda, přičemž chráněna je domovní svoboda jak vlastníka, tak uživatele domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející (obydlí). Obydlím se ve smyslu §133 tr. zákoníku rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Neoprávněným vniknutím do obydlí jiného je nežádoucí, bez souhlasu nebo proti vůli oprávněného uživatele uskutečněné vejití do domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, jakož i do příslušenství k nim náležejícího, jímž se zasahuje do domovní svobody jiného. Po subjektivní stránce jde o úmyslný trestný čin. Násilím se rozumí použití fyzické síly, přičemž může směřovat jak proti osobě, např. proti oprávněnému uživateli domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, tak i proti věci, např. vypáčení dveří, rozbití okna, usmrcení hlídacího psa, případně vytržení sítě proti hmyzu u pootevřeného okna komory. Uvedený znak je totiž naplněn i tehdy, směřuje-li proti věci, která není překážkou, jejímž účelem je zabránit vniknutí do domu nebo bytu jiného (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až §421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1775 až 1777, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 1992, sp. zn. 6 To 49/92, publikovaný pod č. 16/1993 Sb. rozh. tr.).
26. Při aplikaci těchto zákonných a teoretických východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně použitá tímto soudem, jíž přisvědčil i soud odvolací, je správná a zákonná. Jednání obviněné, která po vzájemné dohodě a společně s dalšími dvěma osobami (spoluobviněným M. Š. a dalším dosud neztotožněným pachatelem) přijela na předmětné místo v obci V. P., ověřovala, zda se v daném domě nikdo nenachází, a poté, co jmenovaný spoluobviněný s dalším pachatelem přelezl oplocení domu a otevřel vstupní vrata do dvora domu, vnikla na pozemek a sledovala okolí a hlídala, když uvedený spoluobviněný s dalším pachatelem vypáčil vstupní dveře od skladových prostor domu, z nichž pak odcizili věci specifikované výše, naplnilo všechny znaky skutkové podstaty daného přečinu, včetně znaku užití násilí. To v posuzovaném případě směřovalo vůči věci, neboť spočívalo ve vypáčení dveří od skladových prostor domu, přičemž současně tímto jednáním obvinění překonali překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí (uvedené dveře byly přitom již druhou takovou překážkou, kterou překonali, když první byla vstupní brána vedoucí k pozemku náležejícímu k domu).
27. Jen pro úplnost v této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že v rámci své činnosti v dovolacím řízení neposuzoval, zda obviněná se dopustila zmiňovaného přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku [spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku] jako spolupachatelka podle §23 tr. zákoníku, jak dovodily oba soudy nižších stupňů, nebo jako účastnice [nejspíš jako pomocnice ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. Nejvyšší soud byl totiž při svém rozhodování vázán důvody a rozsahem podaného dovolání (srov. §265f odst. 1 tr. ř.), přičemž dovolatelka takovou výhradu ve svém podání neuplatnila a ani její případné zjištění jednak nemohlo mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání (srov. §265i odst. 3 tr. ř.), a jednak se nejednalo o problematiku, kterou by bylo možno považovat po právní stránce za otázku zásadního významu [srov. přiměřeně §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.].
28. Další námitkou podřaditelnou pod dovolatelkou tvrzený důvod dovolání byla pak i její výhrada k právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spočívající na tvrzení, že dopad její nepravdivé výpovědi před soudem v trestním řízení vedeném proti obviněnému P. H., byl pro toto trestní řízení nulový a nikterak neovlivnil konečné rozhodnutí soudu. Avšak ani této námitce Nejvyšší soud (shodně jako státní zástupkyně ve svém vyjádření) nemohl přisvědčit.
29. Nejvyšší soud považuje za potřebné předně připomenout, že podle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně ve vztahu k tomuto jednání obviněné (s nimiž se ztotožnil též soud odvolací), obviněná (stručně shrnuto) jako svědek při výslechu před soudem v hlavním líčení v trestní věci vedené proti P. H., obviněnému ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, lživě vypovídala, když tvrdila, že obviněný P. H. jí drogu pervitin ani jinou drogu nikdy neposkytl, ačkoliv v přípravném řízení v této trestní věci vedeném policejním orgánem Policie ČR, v rámci svého výslechu uvedla do protokolu o výslechu svědka, že pervitin jí obviněný H. poskytl v jednom případě, přičemž tato okolnost byla stěžejní k vyvození trestní odpovědnosti P. H. za citovaný přečin, a za spáchání tohoto přečinu byl jmenovaný pravomocně odsouzen, a obviněná takto jednala, přestože předtím byla řádně poučena podle příslušných ustanovení trestního řádu o tom, že je vyslýchána jako svědek a je proto její povinností vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, a současně byla poučena i o následcích nepravdivé výpovědi. V dané souvislosti je vhodné zmínit, že sama obviněná se k tomuto jednání doznala a uvedla, že před soudem nepravdivě vypovídala v úmyslu jmenovanému obviněnému v jeho trestní věci neublížit či nepřitížit.
30. Z uvedených skutečností je zřejmé, že obě svědecké výpovědi obviněné vykazují zásadní rozpor, a to o skutečnosti, zda jí P. H. drogu pervitin či jinou drogu poskytl, či neposkytl, resp. prodal, či neprodal (v přípravném řízení uvedla, že za pervitin jmenovanému zaplatila), přičemž tato skutečnost měla zásadní význam pro rozhodnutí soudu o vině jmenovaného [jak přiléhavě upozornila i státní zástupkyně ve svém vyjádření, pro naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku stačí, jestliže pachatel (mimo jiné) prodá jinému jakékoli množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu]. Tvrzení obviněné o uvedené skutečnosti tudíž mělo pro trestní řízení vedené proti P. H. zásadní dopad, a jestliže soud v tomto trestním řízení vyhodnotil jako věrohodnou její svědeckou výpověď učiněnou v přípravném řízení, a jako nepravdivou tu, kterou učinila jako svědek před soudem v hlavním líčení (přestože předtím byla řádně poučena podle příslušných ustanovení trestního řádu o tom, že je vyslýchána jako svědek a je proto její povinností vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, a současně byla poučena i o následcích nepravdivé výpovědi), což ostatně ona sama i doznala, je pak nepochybné, že se svou vědomě nepravdivou výpovědí dopustila jednání, které soudy obou nižších stupňů správně právně posoudily jako přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
31. Konečně dovolatelka z hlediska uplatněného dovolacího důvodu relevantně namítla, že za přečiny spáchané dne 20. 5. 2016 jí měl být v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán trest souhrnný, a to společně s trestem, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, vyhlášeným poté, co mělo dojít k jednání, které je předmětem tohoto řízení. Odvolacímu soudu vytkla ještě další pochybení stran uloženého trestu, jež mělo spočívat v tom, že v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. rozhodl v její neprospěch a uložil jí přísnější trest, než jí byl uložen původním rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž podala odvolání. Nejvyšší soud shledal (i v tomto případě v zásadním souladu s vyjádřením státní zástupkyně), že ani právě uvedené výhrady obviněné nejsou opodstatněné.
32. Nejvyšší soud se přitom zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (jemuž přisvědčil rovněž soud odvolací), že za skutek popsaný pod bodem 1) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, který obviněná spáchala dne 20. 5. 2016, je jí třeba uložit samostatný trest. Obviněná se totiž tohoto jednání dopustila sice ještě předtím, než byl Okresním soudem v Kladně vyhlášen rozsudek ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 58/2016, ale až poté, co byl Okresním soudem v Kladně vyhlášen rozsudek ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 26 T 25/2016 ; v daném případě se tak nejednalo o souběh trestných činů (v případě rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 58/2016, se jednalo o trestnou činnost obviněné, jíž se dopustila předtím, než byl Okresním soudem v Kladně vyhlášen rozsudek ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 26 T 25/2016), nýbrž o recidivu . Lze doplnit, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 58/2016, byl tedy obviněné důvodně uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 26 T 25/2016.
33. K další námitce dovolatelky stran jí uloženého trestu, kterou vytkla odvolacímu soudu, že v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. ř. rozhodl v její neprospěch a uložil jí přísnější trest, než jí byl uložen původním rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž podala odvolání, Nejvyšší soud poukazuje na to, že soud druhého stupně sice za přečin pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně [a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, č. j. 26 T 25/2016-168, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 1 T 58/2016-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 10 To 357/2016-139] uložil obviněné souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců (oproti osmi měsícům uloženým rozsudkem soudu prvního stupně), ovšem při ukládání tohoto souhrnného trestu pouze zohlednil a přičetl k oněm osmi měsícům výměru pěti měsíců souhrnného trestu odnětí svobody, jenž byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 1 T 58/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 10 To 357/2016 (což soud prvního stupně přehlédl), a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 26 T 25/2016, čili v dané věci uložil tzv. souhrnný trest k souhrnnému trestu v celkové výměře nikoliv vyšší, než v jaké byly obviněné uloženy tresty dřívějšími rozsudky .
34. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněné je (a vyplývá to ostatně již z textu shora) pouze opakováním její obhajoby uplatněné v rámci odvolání, a soud druhého stupně se s ní dostatečně a přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. jeho strany 7 a 8).
35. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
36. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněná ve svém podání současně požádala předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon jí uloženého trestu. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně však takový návrh při předložení věci a spisu neučinila, a proto o něm Nejvyšší soud nerozhodoval. Jen pro úplnost lze dodat, že předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky pro takové rozhodnutí – už s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání – ani neshledal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu