ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.976.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 976/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2017 o dovolání obviněné L. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 6 To 19/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 11/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněná L. H. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. 28 T 11/2015, uznána vinnou, že
dne 4. 10. 2014 v přesně nezjištěnou dobu, nejpravděpodobněji v době od 5:30 hod. do 8:00 hod. v P., v Azylovém domě pro matky s dětmi na ulici ... k., na pokoji č. 001 v úmyslu usmrtit svého nezletilého syna XXXXX * ) (dále převážně jen „nezletilý“, případně „nezletilý poškozený“) , tomuto nezjištěným způsobem uzavřela dýchací cesty, v důsledku čehož nezletilý téhož dne zemřel a bezprostřední příčinou smrti bylo udušení.
2. Takto popsané jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako zločin vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a uložil jí podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 5. 2016, č. j. 4 T 262/2015-122, souhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 5. 2016, č. j. 4 T 262/2015-122, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, pobočka Olomouc a Ostrava, Olomouc, Jeremenkova 42A, škodu ve výši 2 336 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 6 To 19/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a prostřednictvím obhájce Mgr. Ivo Šotka proti němu podala dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že byla zkrácena ve svých právech na obhajobu a následně byla věc nesprávně hmotněprávně posouzena.
5. K porušení práva na obhajobu dovolatelka vyslovila názor (shodně jako již ve svém odvolání), že všechny její výslechy provedené před 2. 6. 2015, tj. do okamžiku vydání upozornění na změnu právní kvalifikace podle §160 odst. 6 tr. ř., nelze v řízení před soudem použít, ani je přečíst podle ustanovení §207 odst. 2 tr. ř., neboť došlo ke změně právní kvalifikace (původně byla trestně stíhána pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku), aniž bylo vydáno nové usnesení o zahájení trestního stíhání, které by v popisu skutku obsahovalo, z čeho je vyvozováno její úmyslné zavinění; popis skutku totiž neodpovídá nové právní kvalifikaci a pouhé konstatování, že s ohledem na doposud zjištěné skutečnosti z nashromážděného spisového materiálu se mění právní kvalifikace z přečinu usmrcení z nedbalosti na zločin vraždy, kdy se i zásadně zvyšuje trestní sazba odnětí svobody, se jeví jako nedostatečné. Vady v popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 18. 11. 2014 spatřovala v tom, že nevykazuje známky úmyslného zavinění, nýbrž minimálně nevědomou nedbalost podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a z toho důvodu bylo její jednání kvalifikováno jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznila, že nelze akceptovat situaci, kdy je tvrzeno, že je zachována totožnost skutku u nedbalostního přečinu a úmyslného zvlášť závažného zločinu, u něhož je možné uložit až výjimečný trest, a proto pouhé upozornění na změnu právní kvalifikace je naprosto nedostačujícím procesním úkonem; doplnila, že při akceptaci tohoto postupu by bylo možné, aby orgány činné v trestním řízení účelově zahajovaly trestní stíhání pro „méně závažnou právní kvalifikaci“, aby byl obviněný vyslechnut bez obhájce a nebyla šetřena jeho procesní práva, a následně by došlo k překvalifikaci skutku a všechny policií provedené úkony by byly procesně použitelné. Shrnula, že následkem výše popsaného nezákonného postupu by měly být i další konsekvence, především procesní nepoužitelnost prvotního výslechu obviněné a dalších procesních úkonů, až do okamžiku ustanovení obhájce, tedy do 11. 6. 2015.
6. V rámci tvrzené nesprávnosti hmotněprávního posouzení skutku obviněná namítla (též shodně jako ve svém odvolání a již i před soudem prvního stupně), že soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. V tomto směru uvedla, že provedenými důkazy nebyl prokázán její úmysl ve vztahu k zločinu vraždy, neboť pouhý fakt, že zůstala sama v místnosti s dítětem a toto bylo následně nalezeno mrtvé, nemůže nikdy vést k závěru o úmyslu, jak dovodily oba soudy. Poukázala na to, že znalci jednoznačně připustili její verzi, a pouze fakt, že se doposud s takovou situací nesetkali, nemůže jít k její tíži, když navíc každá situace musí být pozorována někdy poprvé a obdobný argument je zcela nelogický.
7. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a ve smyslu §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud přerušil výkon jejího trestu odnětí svobody do doby rozhodnutí o podaném dovolání ve smyslu §265o tr. ř.
8. Dovolání obviněné bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci před oběma soudy nižších instancí a obsahu dovolání obviněné zaměřila nejprve na její námitky k porušení práva na obhajobu, jež uplatnila s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. V obecné rovině předně zdůraznila, že ustanovení o nutné obhajobě není možné obcházet tím, že v evidentním rozporu se zákonem bude skutek po právní stránce formálně kvalifikován jako méně závažný trestný čin, aby řízení mohlo být konáno bez obhájce, který se připustí až později, kdy právní kvalifikace skutku je změněna na kvalifikaci zakládající nutnou obhajobu. Uvedla, že v posuzovaném případě je však jasné, že o žádné takové obcházení zákona nešlo, a policejní orgán postupoval podle §160 odst. 6 tr. ř. adekvátně tomu stadiu řízení, kdy se tato možnost stala s ohledem na výsledky vyšetřování reálnou. V dané věci nevznikly žádné procesní překážky, které by bránily přihlédnout k výpovědím obviněné, které učinila po sdělení obvinění, tedy ještě v době, kdy skutek byl právně kvalifikován mírněji, tudíž to, že soudy přihlédly k těmto výpovědím, nebylo porušením žádného ustanovení zákona o nutné přítomnosti obhájce, ale nemělo ani žádný reálný význam ve vztahu k možnostem celkového uplatnění práva obhajoby. Státní zástupkyně pro úplnost doplnila, že samotné upozornění na změnu právní kvalifikace je realizováno prostřednictvím pouhého písemného vyrozumění, případně záznamem do protokolu a není potřeba o něm vydávat žádné usnesení. Jestliže se obviněná vzdala stížnosti do usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., pak opravný prostředek, tedy stížnost podaná obhájcem proti tomuto usnesení, byla adekvátně zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána osobou, která se stížnosti již dříve výslovně vzdala; není přitom pochyb o tom, že v posuzované věci se jednalo o totožný skutek, neboť totožnost skutku byla určena totožným následkem spočívajícím v úmrtí nezletilého.
9. Ve vztahu k druhému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci obviněná zpochybnila správnost soudy užité právní kvalifikace jejího jednání s tím, že smrtelný následek nezpůsobila úmyslně, státní zástupkyně poukázala na to, že v dané věci se podařilo na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie jednoznačně prokázat, že příčinou smrti nezletilého bylo udušení na základě uzávěru zevních dýchacích cest; tento posudek totiž jednoznačně vyloučil, že by se na jeho smrti mohly spolupodílet jiné příčiny, jako například onemocnění nebo abnormality dýchacích cest, a bylo rovněž potvrzeno, že se nejednalo o syndrom náhlého úmrtí kojence nebo o udušení v důsledku zvracení. Uvedla, že pokud předmětného dne byl nezletilý v péči své matky – obviněné, je jednoznačně zřejmé, že k jeho udušení došlo v důsledku jejího jednání. Vzhledem k tomu, že dokazováním se nepodařilo přesně stanovit, jakým způsobem došlo k uzávěru zevních cest dýchacích nezletilého poškozeného, nabízely se dvě varianty možného průběhu skutkových okolností, které vedly k jeho úmrtí. První z nich, kterou nabídla sama obviněná ve své výpovědi, byla, že k takovému uzavření došlo v důsledku nešťastných souvislostí, kdy obviněná usnula vsedě při kojení a svým tělem dítěti zabránila v dýchání, druhou variantou pak bylo, že obviněná záměrně zabránila dýchání nezletilého poškozeného. Státní zástupkyně zdůraznila, že výsledky znaleckých zkoumání dovolily přiklonit se ke druhé variantě, neboť znalci poukázali na absenci posmrtných skvrn v obličeji nezletilého, které by musely být zjištěny, pokud by tlak těla obviněné, případně i prsu, na jeho tvář trval delší dobu; znalci rovněž vyvrátili možnost, že by obviněná v poloze, kterou demonstrovala, mohla vůbec usnout, a v případě, pokud by se tak stalo, musel by jí novorozenec vypadnout z rukou, neboť v důsledku spánku by její přirozenou reakcí bylo povolit sevření rukou. Dodala, že to, že obviněná způsobila úmyslně smrt nezletilého, odpovídá rovněž jejímu osobnostnímu nastavení, neboť ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychiatrie se specializací klinická psychologie vyplynulo, že jde o anetickou osobnost bez stopy empatie či autentických emocí a prožívání, u níž byly navíc zjištěny výrazné a zřetelné znaky agresivity. Pokud byl vztah obviněné k vlastnímu dítěti naprosto nulový, kdy nepočítala s jeho přítomností ve svém životě, je závěr soudů o úmyslném udušení nezletilého poškozeného závěrem adekvátním, který vyplývá z provedeného dokazování.
10. Státní zástupkyně proto přisvědčila závěru soudů obou stupňů, že obviněná se dopustila hostilního jednání vůči nezletilému poškozenému, čímž mu způsobila smrt, přičemž hodnocení důkazů ohledně otázky zavinění plně odpovídá metodě vyjádřené v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
11. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněné (bylo mu doručeno dne 9. 10. 2017). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
14. Jak již bylo výše uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opřela o dva dovolací důvody. Jedním z nich byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl . Jeho naplnění dovozovala z porušení svého práva na obhajobu, které mělo spočívat v tom, že ačkoli došlo ke změně právní kvalifikace jejího jednání z přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku na zločin vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, nebylo vydáno nové usnesení o zahájení trestního stíhání, které by v popisu skutku obsahovalo, z čeho je vyvozováno její úmyslné zavinění, a proto všechny její výslechy provedené přede dnem 2. 6. 2015, kdy bylo vydáno upozornění na změnu právní kvalifikace podle §160 odst. 6 tr. ř. a teprve následně jí byl ustanoven obhájce, nelze v řízení před soudem použít, ani je přečíst.
15. K tomu je zapotřebí uvést, že podle obsahu spisu bylo trestní stíhání obviněné zahájeno na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje, Odboru obecné kriminality Olomouc ze dne 18. 11. 2014 (č. l. 336 až 339 spisu), v němž bylo její jednání právně kvalifikováno jako přečin usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Upozorněním na změnu právní kvalifikace ze dne 2. 6. 2015 (č. l. 359 spisu), byla obviněná podle §160 odst. 6 tr. ř. upozorněna na to, že její jednání bude – s ohledem na doposud zjištěné skutečnosti z nashromážděného spisového materiálu – ode dne doručení tohoto upozornění dále posuzováno jako spáchání zločinu podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a současně byla poučena o tom, že v souladu s §36 odst. 3 tr. ř. musí mít obhájce již v přípravném řízení. Vzhledem k tomu, že obviněná si sama obhájce nezvolila, byl jí opatřením Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 0 Nt 1142/2015 (č. l. 360 spisu) ustanoven obhájce Mgr. Ivo Šotek. Již z těchto skutečností je zřejmé, že policejní orgán postupoval v souladu s ustanovením §160 odst. 6 tr. ř. a obviněná od okamžiku, kdy v dané trestní věci v důsledku změny právní kvalifikace jejího jednání nastal důvod nutné obhajoby, obhájce měla. Nejvyšší soud se tak v tomto směru ztotožnil se závěry jak odvolacího soudu, tak státní zástupkyně v jejím přiléhavém vyjádření, a shledal, že nedošlo k porušení práva obviněné na obhajobu, které by založilo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Současně zásadně odmítl její spekulace o tom, že by orgány činné v trestním řízení účelově zahajovaly trestní stíhání pro trestný čin méně závažného charakteru, kdy obviněný by byl vyslechnut bez obhájce, aby jej následně právně překvalifikovaly na trestný čin závažnější a veškeré procesní úkony před tím provedené by byly procesně použitelné, jejichž prostřednictvím naznačovala, že k takové situaci došlo v její trestní věci.
16. Nejvyšší soud k tomu považuje za potřebné uvést, že policejní orgán přistoupil ke změně právní kvalifikace jednání obviněné důvodně, a to poté, co zohlednil výsledky dosavadního vyšetřování, jež svědčily pro jiné (závažnější) právní posouzení jejího jednání. Ke dni 2. 6. 2015 již totiž měl k dispozici zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie, ze dne 29. 11. 2014 znalců MUDr. Petra Chromce, MUDr. Marka Vitovjáka a Ing. Ivo Války, protokol o výslechu znalce MUDr. Petra Chromce ze dne 24. 3. 2015 a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých, k duševnímu stavu obviněné ze dne 3. 5. 2015 zpracovaný znalci Mgr. Zdeňkem Kolaříkem a MUDr. Silvií Musilovou.
17. Ani další námitce procesního charakteru, kterou obviněná ve svém podání vznesla a která se týkala totožnosti skutku, Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. I touto výhradou se podrobně (a opakovaně) zabýval již odvolací soud a správně posoudil (opět shodně se státní zástupkyní v jejím vyjádření k dovolání), že v dané věci je totožnost skutku dána, neboť skutek tak, jak je popsán v usnesení o zahájení trestního stíhání a podané obžalobě vykazuje totožnost minimálně ve shodném následku, tj. usmrcení nezletilého v důsledku udušení (srov. usnesení o zahájení trestního stíhání, č. l. 336 spisu: „došlo k uzavření dýchacích cest tohoto kojence, který na následky udušení zemřel“ a obžalobu, č. l. 537 spisu: „nezjištěným způsobem uzavřela dýchací cesty, v důsledku čehož nezletilý téhož dne zemřel a bezprostřední příčinou smrti bylo udušení“ ), přestože skutkové okolnosti charakterizující zavinění obviněné jsou v citovaném usnesení a podané obžalobě popsány odlišně. V posuzovaném případě podstata skutku spočívala v účasti obviněné na udušení nezletilého uzavřením jeho dýchacích cest, jež mělo bezprostředně za následek jeho smrt. K otázce zavinění obviněné jakožto subjektivní stránce skutkové podstaty zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou, bude věnována pozornost níže, neboť tato problematika se týká právního posouzení skutku obviněnou zpochybněného prostřednictvím druhého uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
20. Nejvyšší soud shledal, že z tohoto pohledu citovanému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky obviněné k závěrům soudů obou stupňů o naplnění subjektivní stránky zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě úmyslného zavinění, byť tak učinil s jistou mírou tolerance vzhledem k tomu, že její výhrady v tomto směru zčásti mířily proti hodnocení provedených důkazů a na jejich podkladě soudy učiněným skutkovým zjištěním, přičemž předkládala svou verzi skutkového děje, na níž setrvává již od přípravného řízení a kterou podle jejího názoru připustili rovněž znalci. Ta spočívala na jejím tvrzení, že nezletilému nechtěla úmyslně ublížit, k jeho udušení došlo nešťastnou náhodou vahou jejího prsu při kojení, při němž usnula, a fakt, že zůstala sama v místnosti s dítětem a toto bylo následně nalezeno mrtvé, nemohlo nikdy vést k dovození úmyslu ve vztahu k zločinu vraždy, jak to učinily soudy obou stupňů.
21. Přestože výše uvedené výhrady obviněné tedy lze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za relevantně uplatněné, Nejvyšší soud současně shledal (zase ve shodě s výstižným vyjádřením státní zástupkyně), že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
22. Zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li tento čin na dítěti mladším patnácti let . Tento zločin je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl pachatele, byť eventuální, musí směřovat k usmrcení člověka.
23. Ze skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování, která soud druhého stupně shledal správnými, formulovaných v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněná dne 4. 10. 2014 v přesně nezjištěnou dobu, nejpravděpodobněji v době od 5:30 hod. do 8:00 hod. v P., v Azylovém domě pro matky s dětmi … na pokoji č. 001 v úmyslu usmrtit svého nezletilého syna XXXXX * ), tomuto nezjištěným způsobem uzavřela dýchací cesty, v důsledku čehož nezletilý téhož dne zemřel a bezprostřední příčinou smrti bylo udušení.
24. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. zejména jeho strany 8 až 11) vyplývá závěr, že obviněná naplnila po subjektivní stránce skutkovou podstatu daného zločinu, a to ve formě nejméně úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, zejména na podkladě listinných důkazů, a to protokolů o výslechu obviněné z přípravného řízení ze dne 18. 11. 2014 a ze dne 19. 11. 2014 (č. l. 342 až 346 spisu, č. l. 347 až 352 spisu), znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie ze dne 29. 11. 2014 vypracovaného znalci MUDr. Petrem Chromcem, MUDr. Markem Vitovjákem a Ing. Ivo Válkou (č. l. 397 až 422 spisu) a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých k duševnímu stavu obviněné ze dne 3. 5. 2015 zpracovaného znalci Mgr. Zdeňkem Kolaříkem a MUDr. Silvií Musilovou (č. l. 464 až 494 spisu), přičemž za skutečně zásadní důkaz označil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a výpovědi znalců, kteří jej zpracovali, u hlavních líčení. Zabýval se rovněž hodnocením výpovědí svědků MUDr. Aleny Lošťákové (č. l. 380 až 388 a č. l. 594 až 595), MUDr. Heleny Autratové (č. l. 746 až 747), E. M. (č. l. 737), M. N. (č. l. 736 až 737) a A. P. (č. l. 737 až 738).
25. Nalézací soud k výše uvedeným svědeckým výpovědím poukázal na to, že svědci se vyjadřovali pouze k reakcím obviněné poté, co k nezletilému poškozenému byla volána lékařská pomoc, a zdůraznil, že se navíc v tomto směru ani neshodují, když svědci M. N. (známý obviněné), A. P. (známý obviněné) a E. M. (pracovnice v sociálních službách v Azylovém domě pro matky s dětmi) vypověděli v tom smyslu, že obviněná byla v šoku a plakala, zatímco MUDr. Helena Autratová (lékařka Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje a Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje) popsala jednání obviněné jako naprosto chladné. K výpovědi jmenované lékařky současně poukázal na to, že její tvrzení je v souladu se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých, jak o tom bude pojednáno ještě níže.
26. Ze zmíněného a pro danou věc zásadního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie a z výpovědí znalců MUDr. Petra Chromce (č. l. 440, č. l. 748 až 749 spisu), MUDr. Marka Vitovjáka (č. l. 749 spisu) a Ing. Ivo Války (č. l. 593 až 594 spisu) vyplývá, že „bezprostřední příčinou smrti nezletilého bylo udušení. Provedenou soudní pitvou nebyla zjištěna žádná poranění, která by se na smrti kojence mohla příčinně spolupodílet. Pitvou nebylo zjištěno žádné onemocnění dýchacích cest, které by mohlo způsobit jejich náhlou neprůchodnost otokem, nebyly zjištěny ani žádné anatomické abnormality na horních, ani dolních dýchacích cestách. Rovně nebyly zjištěny známky zánětu plic, ani známky vdechnutí žaludečního obsahu do dýchacích cest. Nebyly tedy zjištěny žádné chorobné stavy, které by mohly vést k udušení z chorobných, přirozených příčin. Samotný pitevní nález, zvláště pak nález akutní rozedmy plic nezapadá do obrazu syndromu náhlé smrti kojence, známého pod zkratkou SIDS. Provedené toxikologické vyšetření biologického materiálu odebraného při pitvě kojence neprokázalo negativní ovlivnění toxikologicky významnou látkou. Nejpravděpodobněji tedy došlo k udušení XXXXX * ) uzávěrem zevních dýchacích cest z jiných příčin, eventuálně i hostilním jednáním druhé osoby proti tělu zemřelého. V předmětném případě tedy jde o smrt z příčin jiných než přirozených“ (na č. l. 418 spisu). V posudku je dále uvedeno, že „mechanizmus udušení uzávěrem zevních dýchacích cest nechtěným přítlakem matčina prsu na obličej kojence při jeho kojení a náhlém usnutí matky není v rozporu s mechanizmem udušení postiženého, stanoveným jako bezprostřední příčina smrti XXXXX * ). Problematická se však jeví výpověď matky, která uvádí, že kojila dítě v tzv. tureckém sedu, opřena o zeď pokoje. Podepsaní znalci jsou přesvědčeni, že v okamžiku nástupu spánku matky by přirozeně, jako u každého usínajícího, ochabl svalový tonus a dítě by jí vypadlo z rukou. Předpokládat lze okamžitý pláč dítěte v důsledku úlekové reakce … v této poloze těla dochází ke stlačení bránice, která je z dýchacích svalů nejdůležitější a nejvíce se podílí na nádechu. Omezení, případně znemožnění jejího plného pohybu by v krátké době vedlo k rozvoji dechové tísně matky. Usnout v tomto stavu se podepsaným jeví jako prakticky nemožné a i nebezpečné z důvodu přímého ohrožení jejího života“ (na č. l. 421 spisu).
27. Znalec MUDr. Marek Vitovják pak v rámci svého výslechu u hlavního líčení dne 23. 3. 2016 (na č. l. 593 spisu) ohledně mechanismu uzávěru dýchacích cest nezletilého oproti závěrům vtěleným do písemně podaného znaleckého posudku obou znalců uvedl, že „pokud … matka změnila výpověď v tom smyslu, že došlo k udušení nebo překrytí zevních dýchacích cest při kojení v pozici tureckém sedu, kdy konstatujeme, že v této pozici za situace, kdy by došlo k hlubokému předklonu matky v úhlu 90 stupňů by toto bylo nemožné s tím, že by došlo k tlaku na bránici a sama by pociťovala známky dušení. V tomto bodu bych to chtěl rozvinout natolik, že jsme uvažovali o extrémním předklonu, tzn. úplném spadnutí přední části těla do pozice do 90ti stupňů, pokud by došlo k nějaké menší úhlové odchylce a došlo by ke zmáčknutí eventuelně kojeného kojence mezi přední plochu hrudníku a třeba dolní končetinu ne v tom extrémním pohybu, je možno připustit, že v tomto případě by mohlo dojít k uzávěru dýchacích cest tím prsem, ze kterého matka kojila …“ K době úmrtí nezletilého se vyjádřil tak, že „se přikláním k tomu, že je pravděpodobná doba úmrtí kolem 7.00 hod. a 8:00 hod. Nemůžeme vyloučit ani ten včasnější interval, třeba hodinu, hodinu a půl, protože stanovení doby smrti u kojenců je velice problematické …“.
28. Vzhledem k výše popsaným závěrům MUDr. Marka Vitovjáka pak byli oba znalci vyslechnuti (MUDr. Marek Vitovják opětovně, MUDr. Petr Chromec poprvé) u hlavního líčení dne 27. 1. 2017 (č. l. 748 až 749 spisu). Znalec MUDr. Petr Chromec vypověděl, že „co se týče mechanismu uzávěru dýchacích cest a následného udušení prsem v tom předklonu, teoreticky je to samozřejmě možnost, kterou připustit lze. Já osobně z praxe nevím o nikom, kdo by v této poloze usnul, neslyšel jsem o tom, nečetl jsem o tom, nesetkal jsem se s tím v praxi … kdy přesně došlo k úmrtí XXXXX * ), konkrétně je to uvedeno v posudku, MUDr. Vitovják připustil tu hodinu víc, což já s tím nemám problém nesouhlasit. Já to akceptuji v tom smyslu, že je tam určitá neznámá, jak se měnila ta teplota v místnosti, a jak s tím tělem bylo manipulováno …“. MUDr. Marek Vitovják pak následně uvedl, že „pokud jde o mechanismus možného připuštění uzávěru dýchacích cest, na kolik to lze připustit, dělám v soudním lékařství 23 roků a takový případ jsem ještě nezažil. Nicméně je možné tuto možnost připustit, protože patří to do kategorie uzávěru zevních dýchacích cest tento mechanismus … je to obvykle zcela zalehnutí kojícího dítěte opilou matkou, to jsou takové případy, které jsou popisované v odborné literatuře, ale já jsem se s tím v praxi nesetkal.“ MUDr. Petr Chromec v reakci na toto konstatování poukázal na to, že „setkáváme se při pitvě v případě, kdy to dítě je skutečně zalehnuto, tam ten interval časový pro zalehnutí je delší, čili my už tam vidíme třeba i v obličeji takové klasické vytlačeniny těch skvrn, protože v okolí u toho dušení vzniká cyanóza, v místě kde je vyšší tlak, tyto cyanotické změny v podkoží nejsou, což tady u XXXXX * ) nebylo. Ten tlak, pokud působil, tak musel být mnohem kratší“. Oba znalci setrvali na předpokladu, že k úmrtí nezletilého došlo mechanismem uzávěru zevních dýchacích cest a dále na tvrzení, že v okamžiku nástupu spánku by u obviněné, jako u každého usínajícího, ochabl svalový tonus, dítě by jí vypadlo z rukou a lze předpokládat okamžitý pláč dítěte v důsledku úlekové reakce.
29. V návaznosti na uvedené skutečnosti byly významné i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 446 až 449 spisu), podle nichž v krvi a moči obviněné nebyl zjištěn žádný ethanol ani další těkavé toxikologicky významné látky (byla prokázána přítomnost diazepamu a jeho metabolitu nordiazepamu v hodnotách odpovídajících subterapeutickým koncentracím), přítomnost nikotinamidu a kofeinu s jeho metabolity.
30. Za účelem vyšetření duševního stavu obviněné byl ve věci vypracován již shora zmíněný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie dětí a dospělých. Znalci Mgr. Zdeněk Kolařík a MUDr. Silvia Musilová v něm (č. l. 464 až 494 spisu) a ve svých výpovědích u hlavního líčení dne 23. 3. 2016 (č. l. 595 až 596 spisu) uvedli, že obviněná „netrpí a ani v inkriminované době netrpěla duševní poruchou ve smyslu psychotického onemocnění ani jinou duševní poruchou forenzně významnou … ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovalé. Charakter činu nejeví známky impulzivity či krajní nouze. Naopak jeví známky poměrně pečlivého a dobrého naplánování … má sklon ke konzumaci alkoholu i ve zvýšené míře, ale syndrom závislosti zjištěn nebyl … osobnostně jde o ženu výrazně anetickou, bez náznaku, bez stopy empatie či autentických emocí či prožívání. Navzdory nepříliš kvalitnímu intelektu je schopna poměrně chladného kalkulu, zatvrzele a vytrvale lže … neuhne ze svého tvrzení ani pod vlivem konfrontace s fakty. Z celého spisu je zjevná její opakovaná snaha získávat informace ze spisu tak, aby mohla své lži přizpůsobit aktuálnímu stavu vyšetřování. V osobnosti jsou výrazné a zřetelné znaky agresivity … její vztah k zemřelému dítěti XXXXX * ) je zcela anetický, vyšetřovaná naprosto nepočítala s jeho přítomností ve svém životě … má výrazné sklony k agresivitě a to k agresivitě velmi rafinované … prognóza jejího dalšího vývoje je zcela nepříznivá … možnost resocializace znalci vylučují …“. U hlavního líčení pak znalec Mgr. Zdeněk Kolařík doplnil, že „podle výpovědi MUDr. Lošťákové se tři měsíce poté chovala obviněná emotivně u ní v ordinaci, tak právě to, že to bylo tři měsíce poté, tak tím spíš to bylo s jistotou zahrané, protože my víme, že 31. 10., tedy 27 dní po ztrátě dítěte je v psychiatrické léčebně spokojená, dobře spí a nepotřebuje medikaci … když jsem uváděl, že obviněná lže, zda jsem vycházel z klinického vyšetření nebo z obsahu spisu, k tomu uvádím, je to celek, je to mozaika, která se skládá … jak na základě toho spisu, ale pokud to mám rozdělit, to hlavní a to gró je klinické vyšetření a v tom klinickém vyšetření to bylo zcela zjevné …“.
31. Nelze přehlédnout, že s uvedeným hodnocením osobnosti obviněné jmenovanými znalci plně koresponduje výpověď svědkyně MUDr. Heleny Autratové, lékařky Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje a Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje, u hlavního líčení dne 10. 1. 2017 (č. l. 746 až 747 spisu). Tato vypověděla, že u obviněné byla na výjezdu třikrát, přičemž dvakrát u ní byla v den úmrtí nezletilého a potřetí koncem shodného měsíce. Uvedla, že „pokud jde o den 4. 10. 2014, kdy zemřel XXXXX * ) … pamatuji se na to přesně, ona se chovala naprosto ledově klidně … jsem bohužel jeden z mála doktorů, který slouží na třech záchrankách … mě potkávají děti, největší dopravní nehody, takže vím, jak se ty rodiče vesměs standardně chovají. Jsou v šoku, brečí, myslím si, že normální reakce by byla, že sedím někde v koutku a jsem úplně vyřízená a ona prostě se chovala naprosto chladně, úplně bez jakéhokoliv projevu emoce, pláče či čehokoliv … pak, když jsme tam jeli podruhé, bylo to ten samý den, že je psychicky špatná, že ji chtějí vyšetřit … ona tam stála … zase žádný pláč, vůbec nic, prostě naprosto chladně bezcitně, úplně že to tak musím říct, opravdu bezcitně … pak to bylo ještě na konci toho samého měsíce, kdy vyhrožovala sebevraždou, že skočí do řeky. To si pamatuji, že byla opilá a demonstrovala tam stresovou reakci po úmrtí dítěte, kdy dělala totální hypoventilaci … jsem jí řekla, ať na mě přestane hrát divadlo a zklidní se … policie mi tehdy řekla, že je proti ní zahájeno nějaké vyšetřování, takže já jsem to brala, že je to reakce tady na toto. Protože my jsme tam jeli, ona říkala, že jí umřelo dítě a vyváděla, ale v momentě, kdy jsem jí řekla, ať přestane hyperventilovat a hrát tyto divadla, tak se v té sanitce úplně zklidnila a už ani nemukla …“. Dále vypověděla, že „dítě bylo v poloze na zádech. Posmrtné skvrny nebyly, měl modrý obličej …“.
32. Soud prvního stupně po zhodnocení provedených důkazů konstatoval, že v průběhu dokazování se nepodařilo stanovit, jakým způsobem došlo k uzávěru zevních dýchacích cest nezletilého. Na základě stanoviska znalců MUDr. Petra Chromce a MUDr. Marka Vitovjáka, kteří verzi obviněné o nechtěném udušení nezletilého v důsledku usnutí při kojení vahou jejího prsu připustili jako ryze teoretickou, s níž se během své dlouholeté znalecké praxe nesetkali, a tuto vyloučili s poukazem na absenci klasických vytlačenin skvrn v obličeji nezletilého, které by musely být zjištěny, pokud by tlak prsu na jeho tvář trval delší dobu, však dospěl k závěru, že možnost uzávěru dýchacích cest nezletilého prezentovaná obviněnou je vyloučena; zohlednil rovněž jejich závěr, že v okamžiku nástupu spánku v poloze, kterou obviněná demonstrovala, by u této ochabl svalový tonus a dítě by jí vypadlo z rukou a bylo by možné očekávat okamžitý pláč dítěte. Zdůraznil, že s ohledem na závěry znalců, kteří vyloučili rovněž jiné mechanismy udušení nezletilého, které by mohly být důsledkem přirozené choroby nezletilého, případně nešťastné náhody, nebo nedbalostního jednání obviněné, je uzávěr zevních dýchacích cest nezletilého úmyslným hostilním jednáním druhé osoby proti tělu nezletilého jedinou zůstávající variantou, a obviněná tedy musela úmyslným a aktivním jednáním, které se však nepodařilo přesně popsat, uzavřít zevní dýchací cesty nezletilého; v tomto jednání obviněné dovodil přitom úmysl nejméně nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
33. S uvedenými skutkovými zjištěními popsanými v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a rozvedenými v jeho odůvodnění, učiněnými na podkladě hodnocení výše konkretizovaných provedených důkazů, a rovněž s právní kvalifikací takto ustáleného skutku se plně ztotožnil rovněž soud odvolací (srov. strany 12 až 15 odůvodnění jeho usnesení). Poukázal ještě na další moment vyvracející verzi obviněné o průběhu skutkového děje, a to na „její chování bezprostředně poté, co zjistila, že nezletilý XXXXX * ) zemřel. Jak sama vypověděla, poté, co se nezletilého pokusila laicky oživit, což se jí nepodařilo, jeho mrtvolu uložila do dětské postýlky a sama šla znovu spát. Podle přesvědčení odvolacího soudu takováto reakce v žádném případě není normální reakcí matky, které nešťastnou náhodou zemře dítě. Je zcela jasné, že adekvátní reakcí by bylo okamžité přivolání lékařské pomoci. K tomu však došlo … teprve až těsně před osmou hodinou ranní kritického dne. Zmíněné chování obviněné H. navíc zcela zjevně zapadá do psychologického profilu její osobnosti … jde osobnostně o ženu výrazně anetickou, bez stopy empatie či autentických emocí a prožívání. V její osobnosti byly zjištěny výrazné a zřetelné znaky agresivity … posledně zmíněné skutečnosti … jsou rovněž dalšími důkazy dávajícími podklad pro závěr, že celá situace se neodehrála tak, jak obviněná ve svých výpovědích prezentuje …“. Vyslovil navíc názor, že v daných souvislostech „je možno na straně obviněné právě s ohledem na nízký věk poškozeného, a tudíž na jeho naprosto nulové možnosti se jejímu jednání účinně bránit, spatřovat v jejím jednání spíše prvky úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že však odvolání státního zástupce v neprospěch obviněné podáno nebylo a tudíž není možné, aby napadený rozsudek byl jakkoliv změněn v její neprospěch, neboť by tak došlo k porušení zásady zákazu reformatio in peius, jsou tyto úvahy odvolacího soudu úvahami ryze teoretickými“.
34. Nejvyšší soud shledal, že závěrům obou soudů nižších instancí, že v posuzované trestní věci bylo nadevší pochybnost prokázáno, že příčinou smrti nezletilého poškozeného bylo udušení, nelze nic vytknout. Shora citovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie, přitom vyloučil, že na udušení by se mohly podílet příčiny jako onemocnění dýchacích cest, které by mohlo způsobit jejich náhlou neprůchodnost otokem, anatomické abnormality na horních či dolních dýchacích cestách, zánět plic, či vdechnutí žaludečního obsahu do dýchacích cest. Nebyly tedy zjištěny žádné chorobné stavy, které by mohly vést k udušení z chorobných, přirozených příčin. Samotný pitevní nález, zvláště pak nález akutní rozedmy plic pak nezapadal ani do obrazu syndromu náhlé smrti kojence, známého pod zkratkou SIDS, a provedené toxikologické vyšetření biologického materiálu odebraného při pitvě nezletilého neprokázalo ani negativní ovlivnění toxikologicky významnou látkou. Znalci tak v předmětném případě stanovili, že šlo o smrt z jiných než přirozených příčin, a to nejpravděpodobněji uzávěrem zevních dýchacích cest z jiných příčin, eventuálně i hostilním jednáním druhé osoby proti tělu nezletilého. Co se týče způsobu uzávěru zevních cest dýchacích nezletilého, byla jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněné, že se tak stalo v důsledku nešťastné náhody vahou jejího prsu při kojení, při němž usnula, a to především pro absenci vytlačenin v obličeji nezletilého, které by musely být zjištěny, pokud by tlak prsu na jeho tvář trval delší dobu, tj. při tzv. zalehnutí (nehledě na to, že obviněná demonstrovala polohu vsedě v tzv. tureckém sedu při kojení, v níž při předklonu podle názoru znalců bylo prakticky nemožné, z důvodu dechové tísně, usnout, a v níž, i pokud by obviněná usnula, by v okamžiku nástupu spánku ochabl svalový tonus v jejích pažích a dítě by jí vypadlo z rukou). Za takto zjištěných skutečností vyplývajících z provedeného dokazování oba soudy nižších instancí dospěly k správnému závěru, že k udušení nezletilého došlo v důsledku úmyslného jednání obviněné spočívajícím v uzavření jeho dýchacích cest (byť nezjištěným způsobem), který našel svůj odraz v popisu skutku výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. S přihlédnutím ke všem výše zmíněným okolnostem daného případu nemá Nejvyšší soud důvod takto ustálený a popsaný skutkový děj jakkoli zpochybňovat.
35. Současně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takto zjištěné jednání obviněné, jehož se dopustila na svém vlastním dítěti, naplnilo všechny znaky skutkové podstaty zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, včetně subjektivní stránky, a tudíž právní kvalifikace daného skutku použitá soudem prvního stupně, jíž přisvědčil i soud odvolací (a též státní zástupkyně ve svém vyjádření), je správná a zákonná.
36. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněné je opakováním její obhajoby uplatněné v předchozím řízení před oběma soudy nižších instancí, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně a přesvědčivě se s ní vypořádaly.
37. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
38. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněná ve svém podání současně učinila návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265o tr. ř. Předseda senátu Nejvyššího soudu však zákonné podmínky pro takové rozhodnutí – už s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání – neshledal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
* ) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.