ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.29.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 29/2018-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, a to pro trestné činy ozbrojené krádeže a přechovávání cizí věci za účelem obživy, se zamítá.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, a to pro trestné činy krádeže, a nedovolené držení omamných a psychotropních látek a těmto trestným činům odpovídající část trestu v trvání 23 (dvaceti tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
III. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky J. B., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, a to pro trestný čin podvodného vylákání veřejných služeb a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 1 (jednoho) měsíce se zamítá.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. B. uznán vinným trestným činem ozbrojené krádeže a přechovávání cizí věci za účelem obživy, podle německého trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, J. B. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že
1) dne 3. 9. 2013 kolem 14:00 hod., vstoupil do prodejny T. na adrese H. v Z., ačkoli mu bylo známo, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
2) dne 3. 9. 2013 kolem 18:00 hod., v úmyslu nalézt a odcizit hodnotné předměty, vnikl do neuzamčené budovy majitele M. K. na adrese H.-M.-S. v Z., která se nacházela v rekonstrukci, odkud odcizil 3 mosazné obklady dveří, 3 flexi hadice, 4 dveřní kliky, 1 sprchovou hlavici, mosaznou trubku a mosazný úhelník, vše v blíže neurčené hodnotě,
3) dne 12. 9. 2013 kolem 11,00 hod. odcizil v prodejně T. na adrese H. v Z., nápoje v hodnotě 6,88 euro v úmyslu si tyto ponechat, přičemž v době činu, jak mu bylo známo, měl při sobě nůž a do prodejny vstoupil s vědomím, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
4) při policejní kontrole na základě shora uvedeného činu byla u odsouzeného nalezena kosmetika v hodnotě 58,95 euro, která byla odcizena krátce předtím z prodejny R. D. na adrese F. v Z. a dvě nové sekyry v hodnotě 79,98 euro, které byly krátce předtím odcizeny v prodejně T. na adrese H. v Z., neznámým, zvlášť stíhaným pachatelem, pravděpodobně V. N., od něhož J. B. tyto předměty převzal, přestože mu bylo známo, že pochází z krádeží, a tyto hodlal převézt do České republiky, za což měl od V. N. obdržet 15 až 20 euro, jimž hodlal financovat alespoň částečně své životní potřeby.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Toto odsouzení se však týká skutků, které nevykazují znaky trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové podstaty trestného činu v trestním zákoníku, a není tak splněna formální podmínka postupu podle §4a odst. 3 zákona, spočívající v oboustranné trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen.
Na základě výše uvedeného je totiž zřejmé, že není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu, pokud jde o jednání pod bodem 1) rozsudku spočívající v tom, že odsouzený J. B. dne 3. 9. 2013 kolem 14:00 hod., vstoupil do prodejny T. na adrese H. v Z., ačkoli mu bylo známo, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
neboť toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Pokud jde o vstup odsouzeného do prostor prodejny, kam mu byl dříve zakázán přístup, z popisu skutku nevyplývá, jaké povahy tento zákaz byl, tedy zda se jednalo o zákaz daný odsouzenému soukromým subjektem – vlastníkem, popř. provozovatelem prodejny, nebo zda šlo o zákaz uložený mu některým správním nebo justičním orgánem (vztahující se např. na území Spolkové republiky Německo, popř. na vymezenou část jejího území), což lze ovšem vzhledem k popisu ostatních skutků, jichž se odsouzený dopustil, prakticky vyloučit. Jednání odsouzeného tedy nelze podřadit pod nabízející se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku.
V případě skutků popsaných v bodech 2) a 3) rozsudku, kterých se odsouzený dopustil tím, že:
2) dne 3. 9. 2013 kolem 18:00 hod., v úmyslu nalézt a odcizit hodnotné předměty, vnikl do neuzamčené budovy majitele M. K. na adrese H.-M.-S. v Z., která se nacházela v rekonstrukci, odkud odcizil 3 mosazné obklady dveří, 3 flexi hadice, 4 dveřní kliky, 1 sprchovou hlavici, mosaznou trubku a mosazný úhelník, vše v blíže neurčené hodnotě,
3) dne 12. 9. 2013 kolem 11,00 hod. odcizil v prodejně T. na adrese H. v Z., nápoje v hodnotě 6,88 euro v úmyslu si tyto ponechat, přičemž v době činu, jak mu bylo známo, měl při sobě nůž a do prodejny vstoupil s vědomím, že mu byl dne 17. 7. 2013 uložen zákaz vstupu,
tak pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednáním pachatel musí být způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč. Obviněný však svým jednáním v bodě 2) způsobil škodu v blíže neurčené výši, v bodě 3) pak škodu v celkové výši přibližně 6,88 euro tj. 178 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 12. 9. 2013). Z obsahu spisu dále není zřejmé, že by obviněný svým jednáním naplnil některé z jiných zákonných ustanovení §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku. V úvahu nepřichází ani kvalifikace podle §205 odst. 2 tr. zákoníku s ohledem na odsouzení J. B. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 4 T 225/2011 (viz bod 9 opisu z evidence Rejstříku trestů). Ačkoliv tímto rozsudkem byl J. B. odsouzen za trestný čin krádeže, a to ve třech posledních letech od nyní posuzovaného jednání, nebylo by možno shledat naplnění podmínek pro vyhovění návrhu, a to vzhledem k případné nutnosti částečného snížení trestu odnětí svobody pod výměru jednoho roku uloženého odsouzenému předmětným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz. Je tomu tak proto, že podmínka oboustranné trestnosti činu nebyla shledána splněnou ani ohledně skutku pod bodem 4) rozsudku, v němž je spatřován trestný čin přechovávání věci za účelem obživy. Tohoto jednání, kterého se dopustil tím, že: při policejní kontrole na základě shora uvedeného činu byla u odsouzeného nalezena kosmetika v hodnotě 58,95 euro, která byla odcizena krátce předtím z prodejny R. D. na adrese F. v Z. a dvě nové sekyry v hodnotě 79,98 euro, které byly krátce předtím odcizeny v prodejně T. na adrese H. v Z., neznámým, zvlášť stíhaným pachatelem, pravděpodobně V. N., od něhož J. B. tyto předměty převzal, přestože mu bylo známo, že pochází z krádeží, a tyto hodlal převézt do České republiky, za což měl od V. N. obdržet 15 až 20 euro, jimž hodlal financovat alespoň částečně své životní potřeby, nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky, když s ohledem na hodnotu přechovávaných věcí, která nedosáhla výše škody nikoli nepatrné, tj. 5 000 Kč, nelze jednání odsouzeného považovat za v úvahu přicházející trestný čin podílnictví podle §214 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud v tomto kontextu připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž „…se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest …v trvání alespoň jednoho roku.“ A tedy „… se rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona vydává pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok …“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010 a ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013). Obdobný právní názor byl vysloven v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. v usnesení ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006, kdy ve vztahu k hierarchii druhů trestů Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že „…uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k jeho konkrétní výměře postup podle shora uvedeného ustanovení (tj. tehdejšího ustanovení §4 odst. 2 zákona – nyní jde o §4a odst. 3 zákona) neodůvodňuje.“ K tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 83/2002, sp. zn. 11 Tcu 51/2005, sp. zn. 11 Tcu 69/2006, sp. zn. 11 Tcu 14/2007, sp. zn. 11 Tcu 166/2014). Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal důvod ke změně této judikatury.
Pro úplnost je třeba uvést, že z rozsudku Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, nevyplývá ani závěr, že by odsouzenému byl uložen souhrnný nepodmíněný trest, když v případě jeho odsouzení předchozím rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 8010/13, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl tímto rozsudkem uložen samostatný podmíněný trest odnětí svobody, navíc v trvání deseti měsíců, který však byl zrušen usnesením Obvodového soudu Gorlitz ze dne 24. 2. 2014, sp. zn. BwR 7 Ds 120 Js 8010/13, a s odsouzením rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 7 Ds 120 Js 23331/13, nemá žádnou souvislost.
Je třeba také připomenout dikci §11 odst. 2 tr. zákoníku (s účinností od 27. 4. 2012), kdy pro účely trestního řízení se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to za podmínky oboustranné trestnosti činu. Je tak zřejmé, že českým orgánům činným v trestním řízení nic nebrání v tom, aby na výše označená rozhodnutí německého soudu bez dalšího (jen při splnění podmínky oboustranné trestnosti činu) nahlížely ex lege jako na odsouzení soudem České republiky, přičemž z opisu evidence Rejstříku trestu vyžádaného Nejvyšším soudem ze dne 21. 6. 2018 vyplývá, že předmětná cizozemská odsouzení jsou evidována ve zvláštní části opisu, a tedy na základě toho je snadno zjistitelné pro orgány činné v trestním řízení, které z něj mohou vyvodit příslušné právní důsledky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud v této části návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
II. Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2015, byl J. B. dále uznán vinným trestným činem krádeže v 11 případech, jednou v souběhu s rušením domovní svobody, podvodného vylákání veřejných služeb a nedovoleného držení omamných a psychotropních látek ve dvou případech, podle německého trestního zákona a zákona o omamných a psychotropních látkách, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. B. dopustil trestné činnosti skutky popsanými v bodech 1 - 14 tím, že
1) dne 19. 12. 2014 kolem 16:30 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č. odcizil v prodejních prostorách prodejny M. v G., N. S. cigarety, kosmetiku a zábavní elektroniku v celkové hodnotě 414,89 euro tak, že si zboží ukryli do tašek přes ramena, a s tímto kolem pokladny prošli bez zaplacení,
2) dne 1. 10. 2014 kolem 18:00 hod. odcizil v prodejních prostorách prodejny M. v G., N. S., parfém a příslušenství pro kojence v celkové hodnotě 68,75 euro,
3) dne 10. 10. 2014 kolem 11.16 hod. jel odsouzený tramvají č. 3 společnosti VGG Görlitz , GmbH od H. v G. , směrem na W., aniž by měl platnou jízdenku, když již před nástupem neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 1,40 euro.
4) dne 7. 10. 2014 kolem 14:30 hod. odcizil v prodejních prostorách Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG v Z., Chr.-K., 2 USB měniče napětí v celkové hodnotě 49,98 euro tak, že je ukryl do závěsné tašky, a s tímto kolem pokladny prošel bez zaplacení,
5) dne 18. 10. 2014 kolem 9:40 hod. odcizil v prodejních prostorách Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG v Z., Ä. W. 87,5 nožů v celkové hodnotě 99,95 euro tak, že je ukryl do závěsné tašky, a s tímto zbožím kolem poklady prošel bez zaplacení, a přestože věděl, že mu byl vysloven zákaz vstupu do prodejny,
6) dne 22. 10. 2014 kolem 16:45 hodin odcizil v prodejních prostorách T. Baumarkt GmbH Am Hopfenfeld 2 v G. 2 krabičky sad vrtáků v celkové hodnotě 59,98 euro tak, že je ukryl do batohu, a se zbožím kolem pokladny prošel bez zaplacení,
7 ) dne 22. 10. 2014 v 16:27 hodin odcizil z prodejny Marktkauf G., N. S., kosmetiku a zábavní elektroniku v celkové hodnotě 70,96 euro tak, že toto zboží uschoval do tašky, a poté opustil obchod, aniž by zboží zaplatil.
8) v blíže nezjištěnou dobu dne 22. 10. 2014 mezi 16:50 hodin a 19:15 hodin odcizil v prodejně Marktkauf G., N. S., parfém v celkové hodnotě 77,15 euro.
9) dne 19. 12. 2014 mezi 15:30 hod. a 16:15 hod. odcizil v prodejně t. Baumarkt GmbH, Am Hopfenfeld 2 v G. kombinované kleště v hodnotě 18,99 euro.
10) dne 22. 11. 2014 kolem 07:40 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č. odcizil v prodejně Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG in Zittau, Chr.-K. parfém v hodnotě 79,29 euro tak, že zboží ukryli do závěsné tašky B. Č., a s tímto zbožím kolem pokladny prošli bez zaplacení,
11) dne 16. 12. 2014 kolem 20:15 hod. v součinnosti se zvlášť stíhanou B. Č. odcizil v prodejně Kaufland Warenhandel Löbau GmbH & Co.KG in Zittau, Chr.-K.-S. šperky, oblečení a parfém v hodnotě 148,09 euro tak, že zboží ukryli do závěsné tašky B. Č., a s tímto zbožím kolem pokladny prošli bez zaplacení,
12) dne 1. 10. 2014 před 14:54 hod. odcizil v prodejně t. Baumarkt GmbH, Am Hopfenfeld 2 v G. radiový monitorovací systém v hodnotě 249,00 euro,
13) dne 13. 9. 2014 kolem 23.30 hod. v Z., L. P. měl u sebe celkem 2,54 gramů metamfetaminu (pervitinu),
14) dne 18. 9. 2014 kolem 6:35 hod. v Z., L. P. měl u sebe dva uzavíratelné plastové obaly obsahující metamfetamin (pervitin) o hmotnosti 3,6 gramů netto, přičemž byl nalezen ležící na ulici a na policistu působil velmi rozrušeným dojmem. V obou případech přitom věděl, že nedisponuje potřebným povolením Spolkového ústavu pro léčiva a léčiva pro manipulaci s omamnými a psychotropními látkami.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Pokud jde o formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o odsouzení obviněného rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14, pro jednání, v němž jsou spatřovány trestné činy krádeže v 11 případech a nedovoleného držení omamných a psychotropních látek ve dvou případech, podle německého trestního zákona a zákona o omamných a psychotropních látkách, tak v těchto případech se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku a přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, v němž je podle příslušných ustanovení trestního zákona Spolkové republiky Německo spatřován v jednání odsouzeného J. B. v bodě 3) rozsudku Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 6 Ls 120 Js 32932/14 trestný čin podvodného vylákání veřejných služeb spočívající v tom, že dne 10. 10. 2014 kolem 11.16 hod. jel odsouzený tramvají č. 3 společnosti VGG Görlitz , GmbH od H. v G. , směrem na W., aniž by měl platnou jízdenku, když již před nástupem neměl v úmyslu zaplatit jízdné ve výši 1,40 euro.
Toto jeho jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky. Předmětné jednání by mohlo být považováno za trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by škoda jednáním způsobená dosáhla výše škody nikoli nepatrné, tj. 5 000,- Kč. Tyto okolnosti ovšem z popisu skutku nevyplývají a vzhledem k povaze jednání odsouzeného (šlo o jednu jízdu prostředkem městské hromadné dopravy) je nelze ani předpokládat. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty, obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.
V posuzované věci jsou jinak dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým způsobil škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována zejména tím, že se zejména předmětné majetkové trestné činnosti dopustil v mnoha případech. Rovněž neoprávněně v množství větším než malém pro vlastní potřebu přechovával psychotropní a omamnou látku - pervitin, která představuje nebezpečí pro zdraví nebo život člověka. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Z opisu z evidence Rejstříku trestů je zřejmé, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost odsouzen ve Spolkové republice Německo i v České republice. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu J. B., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí trest odnětí svobody v trvání 23 (dvacet tři) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu