ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1558.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 1558/2018-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, identifikační číslo osoby 00007064, proti povinnému K. V. , pro 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 28 E 1/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2017, č. j. 21 Co 104/2017-39, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného s datem podání 21. 9. 2017 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2017, č. j. 21 Co 104/2017-39, jenž potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 2. 2017, č. j. 28 E 1/2017-17, ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, o náhradě nákladů řízení a o zaplacení soudního poplatku, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II, bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (s odkazem na shora uvedenou výši vymáhané částky, k jejímuž příslušenství se nepřihlíží - viz znění §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval podmínkou obligatorního zastoupení povinného v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu