ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2280.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2280/2018-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Stavební bytové družstvo Průkopník, Rychnov nad Kněžnou , se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Pod Budínem č. 1221, identifikační číslo osoby 00045438, zastoupeného JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Palackého č. 108, proti povinnému R. V. , R.v O. h., zastoupenému JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí č. 67, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 18 EXE 1201/2015, 18 EXE 3003/2015 a 17 EXE 141/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2017, č. j. 21 Co 236/2017-89, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 15. června 2017, č. j. 18 EXE 1201/2015-79, 18 EXE 3003/2015-29 a 17 EXE 141/2017-24, zamítl návrh povinného na odklad exekuce prováděné soudní exekutorkou JUDr. Marcelou Dvořáčkovou, Exekutorský úřad Hradec Králové, ve spojených věcech sp. zn. 019 Ex 222/15, 019 Ex 37/17 a 019 Ex 554/15 (výrok I.) a zamítl návrh povinného na zastavení exekuce v týchž věcech (výrok II). Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 31. srpna 2017, č. j. 21 Co 236/2017-89, oba výroky soudu prvního stupně potvrdil. Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., z níže uvedených důvodů odmítl.
Brojí-li povinný v dovolání proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na odložení exekuce, je dovolání v této části nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., podle kterého není dovolání přípustné ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V rozsahu ve kterém dovolání směřuje proti té části výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., jak mu ukládá ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostál. Vytýká-li odvolacímu soudu (jakož i soudu prvního stupně), že jeho výklad zákona se „odchyluje od ustálené judikatury“, na žádnou judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázal.
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, totiž může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu