ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2602.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2602/2018-350
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČKD PRAHA HOLDING, a.s. se sídlem v Praze 9, Kolbenova č. 609/38, identifikační číslo osoby 00001813, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 203/23, proti povinné Pragoinvest akciové společnosti v likvidaci se sídlem v Praze 4, Na Kavčích horách č. 1103/4, identifikační číslo osoby 00000965, zastoupené Mgr. Blankou Schneiderovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Kytlická č. 780/12, pro 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 4160/2015, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2018, č. j. 29 Co 343/2017-167, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání povinné potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 8. 2017, č. j. 68 EXE 4160/2015-128, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, doručený soudnímu exekutorovi JUDr. Aleši Bayerovi, Exekutorský úřad Praha 2, dne 26. 5. 2016. Odvolací soud zjistil, že exekučním titulem je v projednávané věci upravený seznam pohledávek po zrušení konkurzu pro zjištěné neuspokojené pohledávky, které dlužník (povinná) nepopřel. Dále na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že notářským zápisem JUDr. Tomáše Oulíka ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. N 766/2015, Nz 780/2015, bylo osvědčeno souhlasné prohlášení oprávněné a společnosti ČKD PRAHA DIZ, a. s., o uzavření dohody, pojmenované „Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 22. 12. 2005, kterou společnost ČKD PRAHA DIZ, a.s., jako postupitel, převedla na oprávněnou, jako postupníka, pohledávky (blíže specifikované v čl. I odst. 2 smlouvy o postoupení pohledávek), které byly při přezkumném jednání v konkursním řízení na majetek povinné správcem konkursní podstaty uznány, za povinnou; toto prohlášení učinili zmocněnci na základě plných mocí, které byly přiloženy k notářskému zápisu. Odovolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce z důvodu, že by exekuce byla vedena osobou, která neprokázala převod práva podloženého exekučním titulem způsobem předepsaným v ustanovení §36 odst. 4 exekučního řádu, neboť v projednávané věci byl převod práva prokázán notářským zápisem, ve kterém notář osvědčil existenci shodného prohlášení právnických osob fyzickými osobami, u nichž si sám ověřil oprávnění takové prohlášení jménem právnické osoby učinit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že oprávněnou předložená smlouva o postoupení pohledávek (která je pouhou soukromou listinou) nesplňuje podmínky předpokládané odvolacím soudem a soudní judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2053/2004) neboť nebylo ověřeno, že nejde o antidatované falsum, a tuto vadu nemůže zhojit ani oprávněnou předložený (následně pořízený) notářský zápis, neboť během jeho pořizování jednaly za postupitele i postupníka dle plných mocí k němu přiložených naprosto odlišné osoby než v roce 2005. Dovolatelka dále namítá, že postoupení pohledávky provázely „pozoruhodné okolnosti“ a že smlouva o postoupení pohledávek byla zřejmě zfalšovaná. Uzavření dohody prokazující převod práva ve smyslu §256 odst. 2 občanského soudního řádu a §36 odst. 4 exekučního řádu nelze v tomto případě osvědčit notářským zápisem osvědčujícím souhlasné prohlášení osob, neboť v tomto případě dle dovolatele může jít o osoby (postupitele a postupníka) jednající ve shodě (případně ovládané jednou osobou) a mohlo tedy dojít k dodatečnému „dopsání“ a antidatování smlouvy o postoupení pohledávek. Souhlasné prohlášení o přechodu práva ve formě notářského zápisu lze dle dovolatelky učinit pouze v „přiměřené dobře“ od uzavření smlouvy, která je předmětem tohoto prohlášení; tomu tak však v projednávané věci nebylo. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu. Smlouva o postoupení pohledávek má dle oprávněné všechny náležitosti dle zákonných požadavků a její následné osvědčení notářským zápisem bylo v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolací soud již dříve dospěl k závěru, že jestliže důkazem způsobilým prokázat přechod, případně převod práva je i listina soukromá (jíž je postupní smlouva), je-li opatřena ověřenými podpisy (kdy je legalizací podle §72 odst. 1 písm. b/ a §74 notářského řádu ověřována pravost „pouze“ samotného podpisu), pak tím spíše musí platit a platí, že takovým důkazem je listina – notářem přímo vydaná – osvědčující shodné souhlasné prohlášení obou účastníků smlouvy, že smlouvu, kterou před notářem specifikovali a jejíž písemné vyhotovení učinili přílohou notářského zápisu o osvědčení, skutečně uzavřeli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 968/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 37/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1842/2011). Ze shora uvedené judikatury se též podává, že je právně bezvýznamné, že osoby, jež jménem postupitele a postupníka učinily prohlášení osvědčené notářem, jsou odlišné od těch, jež jménem účastníků jednaly při uzavření dřívější smlouvy o postoupení pohledávek, jejíž existence je notářským zápisem stvrzována. Podstatné je pouze to, že tyto osoby prokázaly své aktuální oprávnění jednat jménem účastníků. Závěr odvolacího soudu, že oprávněná osvědčila, že na ni přešlo právo z exekučního titulu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Má-li dovolatelka za to, že výše uvedené právní závěry má dovolací soud modifikovat s ohledem na skutečnost, že v projednávané věci existuje důvod se domnívat, že smlouva o postoupení pohledávek a notářský zápis, v němž postupitel a postupník stvrzují existenci předchozí smlouvy o postoupení pohledávek, neodpovídají skutečnosti, protože se zřejmě jedná o antidatované nebo „padělané“ úkony, staví dovolatelka potřebu přehodnocení rozhodovací praxe dovolacího soudu na skutkových závěrech, které soud prvního stupně ani odvolací soud neučinily. Odvolací soud naopak má za prokázané, že postoupení pohledávky bylo právě smlouvou o postoupení pohledávky a notářským zápisem o stvrzení dřívějšího postoupení pohledávky prokázáno. Ostatně sama dovolatelka připouští, že její domněnka o případném padělání smlouvy o postoupení pohledávek a o tom, že tuto smlouvu stvrzující notářský zápis neodpovídá skutečnosti, „se pohybuje v rámci teorií a hypotéz“. S ohledem na právě uvedené tedy dovolatelka tyto námitky zakládá na pouze hypotetických (odvolacím soudem nezjištěných) skutkových okolnostech, což však nemůže založit přípustnost dovolání (srov. §241a odst. 1 o. s. ř., k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3718/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1601/2015).
Konečně namítá-li dovolatelka, že notářský zápis osvědčující listinu ve smyslu ustanovení §256 odst. 2 o. s. ř. a §36 odst. 4 exekučního řádu nemůže být uskutečněn kdykoliv v budoucnosti, ale jen s „přiměřeným odstupem“, dovolací soud uvádí, že ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 968/2005, rovněž plyne, že notářský zápis o souhlasném prohlášení obou účastníků dřívější smlouvy, že smlouvu, kterou před notářem specifikovali a jejíž písemné vyhotovení učinili přílohou notářského zápisu, skutečně uzavřeli, může být uskutečněn v blíže neohraničené budoucnosti po uzavření smlouvy, jejíž existence je notářským zápisem stvrzována. Tento závěr dovolacího soudu rovněž není na místě přehodnotit ani s ohledem na pouze hypotetické skutečnosti uváděné v dovolání. Z žádného zákonného ustanovení neplyne, že by se právo účastníků smluvního vztahu na uskutečnění kroků potřebných ke vzniku listiny ve smyslu §256 odst. 2 o. s. ř. a §36 odst. 4 exekučního řádu (zde notářského zápisu stvrzujícího existenci dřívější smlouvy o postoupení pohledávky) promlčovalo nebo dokonce prekludovalo.
Další námitky dovolatelky (v nichž dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že smlouva o postoupení pohledávky z roku 2005, případně notářský zápis obsahující prohlášení o postoupení pohledávky z roku 2015, mohou být antidatované, případně zfalšované právní úkony neodpovídající skutečnosti) jsou, jak ostatně sama dovolatelka připouští, skutkovými „teoriemi a hypotézami, a to z toho důvodu, že případné prokázání padělání smlouvy pro třetí subjekt je nemožné“. Skutkové hypotézy, jak je dovolatelka předkládá a jež neodpovídají skutkovým zjištěním odvolacího soudu, však nemohou obstát jako způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 OSŘ), neboť dovolací soud se může zabývat pouze posouzením právních otázek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4328/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 5153/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4734/2016).
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinné přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu