ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2906.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2906/2018-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné Autoset Centrum s. r. o. se sídlem v Třinci, Lidická č. 166, identifikační číslo osoby 64617751, zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická č. 613, proti povinnému L. R. , P., pro 6 413 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 2409/2015, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2018, č. j. 58 Co 20/2018-217, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2018, č. j. 58 Co 20/2018-217, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. října 2017, č. j. 38 EXE 2409/2015-185, kterým tento soud zastavil dovolací řízení a rozhodl o povinnosti povinného zaplatit oprávněné náklady řízení o dovolání před soudem prvního stupně ve výši 1 271 Kč, podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", zastavil, neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že se povinný soustavně domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů, dovolací soud sám posoudil, zda splňuje předpoklady uvedené v ustanovení §30 a §138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015), přičemž - s přihlédnutím k obsahu spisu a vzhledem k tomu, že povinný ve svých opakovaných žádostech o ustanovení zástupce uvádí stále stejné důvody pro ustanovení zástupce, kterými brojí proti věcné správnosti exekučního titulu, jíž však již nelze v exekučním řízení přezkoumávat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2428/2011) a uvádí další skutkové okolnosti nepodstatné pro již nařízené exekuční řízení - dospěl k závěru, že ze strany dovolatele jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva a není proto důvod ustanovit mu advokáta pro dovolací řízení. Předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. tudíž nejsou splněny. Jelikož dovolatel ani přes výzvu Obvodního soudu pro Prahu 6 neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 7. 8. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu