ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3268.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3268/2018-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné YARIS s. r. o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, identifikační číslo osoby 26015331, zastoupené Mgr. Tomášem Radou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti povinným 1) P. V. , narozenému XY, bytem XY, a 2) Machine rent s. r. o. , se sídlem v Praze 10, náměstí Přátelství 1518/2, identifikační číslo osoby 28094352, oběma zastoupeným JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, pro 557 631,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 246/2016, o dovolání povinného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 53 Co 74/2018-168, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 2018, č. j. 148 EXE 246/2016-149, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl návrh povinných na zastavení exekuce ze dne 21. 3. 2016. Uvedl, že dohoda o narovnání může zavazovat pouze její účastníky, nikoli třetí osoby. Předložená dohoda o narovnání byla uzavřena dne 11. 12. 2014 mezi P. Ch. jako jednatelem oprávněné, předsedou představenstva STAR RENT a. s. a předsedou představenstva REAL ESTATE EVOLUTION a. s., a povinným 1) jako jednatelem HOME DEVELOPMENT s. r. o. Exekvovaná pohledávka v době uzavření dohody o narovnání nepatřila žádnému z účastníků této dohody, ale společnosti TC Projekt s. r. o., která sice navrhla zastavení exekuce vedené pro tuto pohledávku, ovšem zastavením exekuce k zániku pohledávky nedošlo, a i proto mohla být postoupena na oprávněnou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nedošlo k zániku vymáhané pohledávky, ani pohledávka nebyla nahrazena jiným závazkem předtím, než byla postoupena na oprávněnou.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný 1) dovoláním. Domnívá se, že soudy nepřihlédly k tomu, že účelem dohody bylo narovnat veškerá sporná práva a povinnosti, jež byly v dohodě zmíněny, a to bez ohledu na to, že konkrétní účastník nebyl v daný okamžik oprávněným z narovnávané pohledávky. Vůle stran, které dohodu uzavřely, byla zřejmá v tom směru, že mezi nimi mají být jednou provždy ukončeny spory. Společnost STAR RENT a. s. měla v důsledku dohody o narovnání zajistit zastavení exekučního řízení, ovšem následně v rozporu s dohodou byla pohledávka postoupena na společnost YARIS s. r. o. Takový postup je v rozporu s účelem dohody o narovnání a v rozporu s dobrými mravy. Exekvovaná pohledávka je v dohodě zahrnuta mezi pohledávkami, které mají být předmětem narovnání, nemohlo dojít k jejímu platnému postoupení, protože povinní s tím nevyslovili souhlas. Dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1560/2006, podle kterého narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat, přičemž podmínkou platnosti dohody o narovnání není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky dohody a narovnáním nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností, a dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, s tím, že účelem narovnání není zjištění, jak se věci mají, ale odstranění pochybností, narovnání se může týkat některých vzájemných práv a povinností, celého závazkového právního vztahu nebo všech dosavadních závazků mezi účastníky s výjimkou těch, na něž některý z účastníků nemohl pomýšlet v době uzavření dohody o narovnání. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Za právně nesprávně vyřešenou považuje dovolatel otázku rozsahu práv a povinností, které mohou strany učinit předmětem dohody o narovnání, a zdůrazňuje, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu lze dohodou o narovnání upravit jakákoli sporná práva, kterými účastníci mohou disponovat. Vychází přitom ze skutečnosti, že účelem dohody o narovnání bylo narovnat veškerá sporná práva a povinnosti, jež byly v dohodě zmíněny, a poukazuje na jednotlivá ustanovení dohody [mj. tvrdí, že předmětná pohledávka je zmíněna v čl. 2. bodu 2. písm. a) dohody a je zahrnuta mezi pohledávkami, které mají být předmětem narovnání].
Soud prvního stupně však dospěl k opačnému skutkovému zjištění, jež odvolací soud převzal a skutkový stav věci považoval za dostatečně zjištěný, a to že vymáhaná pohledávka předmětem dohody o narovnání vůbec nebyla. Soud prvního stupně mj. uvedl, že z dohody o narovnání neplyne, že by narovnání veškerých komplikovaných sporů a vztahů mezi účastníky mělo zahrnovat i pohledávku společnosti TC Projekt s. r. o. za povinnými; tato pohledávka je v dohodě zmíněna pouze v souvislosti s tím, že se společnost STAR RENT a. s. zavázala, že se před uzavřením dohody o narovnání dohodne se společností TC Projekt s. r. o. (která účastníkem dohody o narovnání nebyla) na ukončení exekučního řízení vedeného proti povinným k vymožení této pohledávky tak, aby společnost TC Projekt s. r. o. nejpozději při podpisu dohody předala povinnému 1) návrh na zastavení exekuce (ujednání dohody se tak týkalo pouze určitého procesního postupu vedoucího k ukončení exekučního řízení). Právní posouzení soudy pak vycházelo z uvedeného skutkového stavu věci.
Nesprávně zjištěný skutkový stav nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit, neboť není přípustným dovolacím důvodem (dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci – viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud navíc argumentaci, že narovnat lze jakákoliv sporná či pochybná práva, kterými mohou strany disponovat, použil v souvislosti s posouzením otázky platnosti postoupení předmětné pohledávky – dospěl k závěru, že společnost TC Projekt s. r. o. byla oprávněna postoupit pohledávku na oprávněnou, protože pohledávka jí náležela v době uzavření dohody o narovnání (společnost TC Projekt s. r. o. nebyla účastníkem dohody o narovnání a dohodou o narovnání nedošlo k zániku její pohledávky). Přípustnost dovolání ohledně tohoto závěru dovolatel nevymezil a domněnku o nesprávném právním posouzení založil na vlastní skutkové verzi, že dohoda o narovnání zahrnovala i pohledávku vymáhanou v tomto řízení.
Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu