ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3953.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 3953/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné RH Finance s. r. o. , se sídlem v Brně, Černovice, Olomoucká 1292/17a, identifikační číslo osoby 28316649, zastoupené Mgr. Pavlem Barešem, advokátem se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, proti povinné M. S. , B., zastoupené JUDr. Hanou Steskovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, za účasti vydražitelky ARTIKL s. r. o., se sídlem v Brně, Jehnice, Plástky 219/23, identifikační číslo osoby 26957591, pro 175 730 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 203 Ex 12725/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. září 2017, č. j. 20 Co 489/2016-107, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 9. 2017, č. j. 20 Co 489/2016-107, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 2. 12. 2015, č. j. 103 Ex 12725/15-57 (dále „usnesení soudního exekutora“), ve výroku, jímž soudní exekutor udělil příklep k bytové jednotce č. 5 v budově č. p. 395 na pozemku č. parc. 355 v katastrálním území Štýřice (dále „nemovitá věc“) vydražitelce ARTIKL s. r. o. za nejvyšší podání 2 380 000 Kč.
Odvolací soud k námitce povinné, že došlo k porušení zákona ve stadiu provádění dražby, jejíž realizaci bránil zákaz podle §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž „IZ“), konstatoval, že dovolatelka má dluhy z podnikání, takže její návrh na oddlužení „nebyl objektivně způsobilý dosáhnout výsledku, pro který byl formálně podán“, a to bezprostředně před konáním dražby, což je nutno považovat za obstrukci a za zneužití práva s vyloučením zákonné či soudní ochrany. Veškerá povinnou a jejím manželem R. S. (dále „dlužníci“) vyvolaná insolvenční řízení ostatně již byla pravomocně ukončena (dotčenému příklepu v dražbě předcházející návrh dlužníků ze dne 2. 12. 2015 byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2016, č. j. KSBR 33 INS 30058/2015-A-11, odmítnut, neboť dlužníci přes výzvu soudu nepředložili seznam svých závazků).
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že otázka, „na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a která byla již dovolacím soudem řešena“, má být dovolacím soudem „posouzena jinak“. Uvedenou otázkou je, „zda lze v odůvodněných případech zpětně zhojit vadu exekučního řízení spočívající v konání exekuční dražby v době trvání účinku ust. §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona“, nezabýval-li se dovolací soud v této souvislosti účelem §82 odst. 2 písm. b) IZ, upravujícím postup „za situace, kdy zde je podezření, že podaný insolvenční návrh je pouze obstrukční“. K samotnému insolvenčnímu řízení dovolatelka předestřela otázku, „zda skutečnost, že dlužník má dluhy z podnikání, je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (…) či nikoliv“. Ohledně důvodu dovolání povinná zdůraznila, že význam §109 odst. 1 písm. c) IZ nelze posuzovat izolovaně bez vazby na úpravu §82 IZ, podle níž přísluší právo posuzovat důvodnost či nedůvodnost omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení a právo tyto účinky omezit jen insolvenčnímu soudu. Neobstojí rovněž právní závěr odvolacího soudu, že povinná nebyla osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení. Podle návrhu dovolatelky by proto dovolací soud měl napadené usnesení odvolacího soudu změnit tak, že se příklep neuděluje, in eventum usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušit a věc vrátit soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila vydražitelka ARTIKL s. r. o., která dovolací námitky povinné označila za neopodstatněné, šikanozní a účelové. Vydražitelka uhradila nejvyšší podání dražby a nemovitost nabyla do svého vlastnictví.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, se závěrem, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15), dovodil (a ustálenost této rozhodovací praxe následně potvrdil např. v usnesení ze dne 29. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 1648/2015, či v usnesení ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 5343/2015), že i v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého bylo toto insolvenční řízení zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 IZ insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat.
Uvedená judikatura dovolacího soudu nepochybně dopadá i na posuzovanou věc, neboť povinná a její manžel podali u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 2. 12. 2015 v 9.06 hodin, ke zveřejnění tohoto návrhu došlo v 10.42 hodin, tedy bezprostředně před nařízeným dražebním jednáním (2. 12. 2015 od 13.00 hodin), v němž byl udělen zkoumaný příklep, přičemž následně byl uvedený návrh usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. 2. 2016, č. j. KSBR 33 INS 30058/2015-A-11, tedy v době před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu, odmítnut podle ustanovení §128 odst. 2 IZ. Právě z důvodu bezprostřednosti zahájení insolvenčního řízení před dražbou nelze argumentovat postupem insolvenčního soudu podle §82 IZ, tj. okolnost, že insolvenční soud nerozhodoval o předběžném opatření podle §82 odst. 2 písm. b) IZ, není pro řešení dovolatelkou formulované právní otázky významná, shodně jako posuzování podnikatelských dluhů povinné ve vztahu k její (ne)oprávněnosti podat návrh na oddlužení (na této otázce napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí, je-li v tomto případě pouze a jen podstatné, že insolvenční návrh povinné a jejího manžela byl odmítnut pro vady návrhu podle §128 IZ).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byly účinky předpokládané ustanovením §109 odst. 1 písm. c) IZ v průběhu odvolacího řízení zhojeny, je rozhodnutí odvolacího soudu správné, nebylo-li jiné porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby dovolatelkou namítáno.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturní praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu