ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4171.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4171/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 8 , sídlem Zenklova 1/35, 180 00 Praha 8 – Libeň, identifikační číslo osoby 00063797, zastoupené Mgr. Janem Pytlem, advokátem, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, 120 00 Praha 2, proti povinné J. M. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, pro 24 954 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 02015/15, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. 51 Co 374/2017-73, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, usnesením ze dne 11. 9. 2017, č. j. 091 EX 02015/15-064, udělila příklep na spoluvlastnickém podílu povinné ve výši ideálních 4/12 na tam označené nemovité věci ve prospěch vydražitele T. B., narozeného dne XY, bytem XY (výrok I.), dále stanovila lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, na nějž se započítává vydražitelem složená jistota (výrok II.), a dále povinné uložila povinnost vyklidit vydražené nemovité věci, a to nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nevyššího podání (výrok III.).
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil; dospěl totiž k závěru, že návrh povinné na odklad exekuce podaný těsně přede dnem konání dražebního jednání je čistě účelový a jde jen o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, jestliže nezákonný postup soudní exekutorky má být spatřován pouze v tom, že – namísto jiných a budovami nezastavěných pozemků vlastněných povinnou – postihla právě pozemek, jehož součástí je stavba-rodinný dům, v němž povinná ani nebydlí; exekuce prodejem nemovitostí není ani nepřiměřená, jelikož je proti povinné vedeno několik dalších exekucí, přičemž žádnou z vymáhaných pohledávek dosud neuhradila. Soudní exekutorka z těcht důvodů zákon neporušila, jestliže dražbu uskutečnila a udělila příklep vydražiteli.
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 31. 10. 2017 a exekuční řízení bylo zahájeno dne 3. 3. 2015.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, „ vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení “.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018 vysvětlil, že podle současné právní úpravy je pro posouzení přípustnosti dovolání rozhodující výše částky, pro kterou bylo vedeno (exekuční) řízení v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím kritériem určujícím přípustnost dovolání (za splnění ostatních zákonných podmínek) tedy již není výše peněžitého plnění dovoláním napadeného výroku, jak tomu bylo před novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 296/2017 Sb., v důsledku čehož – oproti předchozímu stavu – nelze za přípustná považovat ani dovolání proti rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto např . o udělení příklepu ,
bylo-li v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
Dovolání z tohoto důvodu není v dané věci přípustné, neboť směřuje právě proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době jeho vydání peněžité plnění ve výši 24 954 Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, a to jen se stručným odůvodněním podle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 11. 2018
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu