ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4191.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 4191/2018-522
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněné KaBB winkel s. r. o. , se sídlem v Brně, Nové sady č. 988/2, identifikační číslo osoby 03360156, zastoupené Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142a, proti povinným 1) mopas a. s. , se sídlem v Holešově, Samostatnost č. 1181, identifikační číslo osoby 60708735, a 2) F. T. , narozenému dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Hanou Körberovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zálešná V č. 3149, za účasti manželky povinného 2) B. T. , narozené dne XY, bytem tamtéž, rovněž zastoupené Mgr. Hanou Körberovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zálešná V č. 3149, pro 278 543,53 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 30 EXE 880/2017, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 16. května 2018, č. j. 59 Co 17/2018-496, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 30 EXE 880/2017-441, byla zastavena exekuce, jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková, Exekutorský úřad v Prostějově, na základě pověření Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. dubna 2017, č. j. 30 EXE 880/2017-20, a která byla vedena pod sp. zn. 18 Ex 2226/17 (výrok I.), a bylo rozhodnuto o nákladech exekuce (výroky II. a III.).
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. 59 Co 17/2018-496, potvrdil výrok I. a II. rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok), změnil výrok III. co do částky, kterou je oprávněná povinna zaplatit povinným a manželce povinného na náhradě nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004, a dále v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“.
Od uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se podle dovolatelky měl odvolací soud odchýlit zejména tím, že mezi podklady pro rozhodnutí pojal důkaz označený jako „Doklad o provedení zahraniční platby“, přestože oprávněná zpochybnila jeho pravost. Soud měl podle dovolatelky vyzvat povinné, aby prokázali pravost daného dokladu, což neučinil. Dovolatelka namítá, že jelikož se odvolací soud obsahem této námitky nezabýval, je postup soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Z napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud výslovně uvedl, že uskutečnění plateb bylo v řízení prokázáno i jinými důkazy, a nebylo proto nutné, aby soud prvního stupně a potažmo odvolací soud povinné a manželku povinného 2) vyzýval k prokázání pravosti dané listiny. Tvrzení dovolatelky, že se odvolací soud danou námitkou nezabýval, tedy není pravdivé. Odvolací soud se od uvedené judikatury neodchýlil, a dovolání proto není v této otázce přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že hodnocení důkazů nelze (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Co se týče druhého uplatněného předpokladu přípustnosti dovolání – že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak – tento předpoklad oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se patrně mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. V případě uplatnění tohoto předpokladu přípustnosti dovolání musí být z dovolání zjistitelné, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání v této otázce již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem oprávněné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu