ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4337.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4337/2017-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. M. , P., proti povinnému J. K., P., zastoupenému JUDr. Michalem Sýkorou, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou 3090/28, pro 42 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1516/2013, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2017, č. j. 25 Co 171/2017-110, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. 3. 2017, č. j. 36 EXE 1516/2013-50, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud ve věci rozhodl bez jednání, neboť vycházel pouze z nalézacího a exekučního spisu. Protože povinný namítal nesprávnost svého zastoupení opatrovníkem v nalézacím řízení, resp. (ne)vykonatelnost exekučního titulu (§268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), soud považoval návrh povinného za návrh na zastavení exekuce jako celku. Nesprávnost zastoupení opatrovníkem v rámci nalézacího řízení měl povinný namítat v rámci nalézacího řízení či cestou žaloby pro zmatečnost. K posouzení uplatněných námitek nebylo třeba dokazování při nařízeném jednání. V podání návrhu na nařízení exekuce pouze 4 dny před koncem desetileté promlčecí doby nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy, je totiž (procesním) právem oprávněného uplatnit nárok kdykoliv. Protože exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 5. 2003, č. j. 11 C 170/2002-51, není relevantní ani námitka nemravné výše smluvního úroku. Nedůvodná je rovněž námitka údajného nedoručení výzvy dle §46 odst. 6 e. ř., exekučního návrhu a exekučního titulu; případné pochybení tohoto druhu nepatří mezi důvody pro zastavení exekuce (§268 odst. 1 o. s. ř.). Není důvodné ani tvrzené překročení exekučního návrhu, resp. neurčitost podaného exekučního návrhu, neboť oprávněný navrhl pověřit exekutora vedením exekuce k vymožení povinnosti podle vykonatelného rozsudku, v němž je konkrétní povinnost uložena.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda lze v řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce z důvodu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (za takový totiž považuje námitku nesprávného zastoupení opatrovníkem v nalézacím řízení) provádět dokazování, aniž by bylo nařízeno jednání. Dále vznáší otázku, zda exekuční soud není oprávněn zkoumat věcnou správnost exekučního titulu za situace, kdy exekuce byla zahájena 4 dny před promlčením nároku, povinný byl v nalézacím řízení jen formálně zastoupen justiční čekatelkou a o rozsudku se dověděl až v exekuci, a tak mu marně uplynula jak lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, tak i žaloby pro zmatečnost. Pravidlo, že exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, není absolutní (20 Cdo 3554/2006). Vytýká též soudu, že jej odkázal s námitkou formálního zastoupení v nalézacím řízení na žalobu pro zmatečnost (když mu objektivní lhůta pro její podání již uběhla), a že jej odkázal s námitkou nemravného příslušenství pohledávky na nalézací řízení (jehož se nemohl zúčastnit, neboť v něm byl formálně zastoupen justiční čekatelkou a dověděl se o rozsudku až z exekučního řízení). Jeho práva nebyla v nalézacím řízení dostatečně chráněna. Neexistují-li prostředky k nápravě rozhodnutí v rámci nalézacího řízení, je třeba připustit přezkum věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení. Rovněž vytýká, že mu nebyla doručena výzva podle §46 odst. 6 e. ř., exekuční titul a vyrozumění o zahájení exekuce. Povinný se s exekučním návrhem a titulem seznámil až nahlédnutím do exekučního spisu, proto rozhodnutí v exekučním řízení nemohou být v právní moci a nelze provádět exekuci. Závěrem vyjádřil nesouhlas s názorem, že exekuční návrh je ve vztahu k uvedení částky, z níž se stanoví příslušenství, dostatečně určitý. Požaduje zastavení exekuce v rozsahu smluvního úroku, případně zrušení usnesení obou soudů vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, protože usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). K příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013, či ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 776/2016, ev. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 2406/16, nebo ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14). Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Se zřetelem k tomu se již zvláště nezabýval návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 písm. a/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu