ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.502.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 502/2018-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNĚ , identifikační číslo osoby 41197518, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, proti povinnému V. B. , za účasti manželky povinného H. B., zastoupené JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Zádušní č. 2590/2, pro 217 762 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 Nc 2943/2006, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. 20 Co 124/2017-64, takto:
I. Dovolání manželky povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. 20 Co 124/2017-64, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. srpna 2015, č. j. 15 Nc 2943/2006-27, zrušeno a řízení o částečné zastavení a odklad exekuce zastaveno, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 3513/2010), podle které existence nařízené a trvající exekuce (výkonu rozhodnutí) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na její (jeho) zastavení a to i v případě, že provádění exekuce bylo zahájeno podle exekučního příkazu, který neměl být po právu vydán a který byl následně zrušen. Z uvedeného vyplývá, že zanikla-li exekuce, k řízení o návrhu na její zastavení již nejsou podmínky. Toto řízení proto musí být podle ustanovení §103, §104 a §254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 1840/2013). Za této situace je tak další dovolatelkou předestřená otázka vztahující se k možnosti soudního exekutora provádět po 1. červenci 2015 exekuci přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního ústavu, když samotné exekuční řízení bylo zahájeno již za právní úpravy účinné před 1. lednem 2013, irelevantní. Domnívá-li se dovolatelka, že exekuční příkazy v daném exekučním řízení neměly být vůbec vydány (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014) a tímto nesprávným úředním postupem jí byla způsobena újma, má možnost domáhat se její náhrady na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů [srov. též ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Nadto není dovolání v části, v které směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu dovolatelky na odklad exekuce, přípustné i z důvodu, že zákon tento mimořádný opravný prostředek ve věcech odkladu exekuce nepřipouští [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. S ohledem na shora zmíněné v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 6. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu