ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.5034.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5034/2017-273
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Z. J. , L., zastoupeného JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 586/7, proti povinnému V. S. , S., zastoupenému JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou se sídlem v Hustopečích, Bratislavská č. 550/25, pro 81 782,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 Nc 2345/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017, č. j. 26 Co 84/2016-236, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017, č. j. 26 Co 84/2016-236, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., totiž není naplněn tehdy, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují), jak tomu je i v této věci, v níž dovolatel vymezil přípustnost dovolání takto: „Žalobce spatřuje kritérium přípustnosti dovolání v souladu s ust. §237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky práva hmotného, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena a dále poukazuje na kritérium, dle kterého vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu