ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.263.2018.1
sp. zn. 20 Nd 263/2018-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce H. M. , zastoupeným Mgr. Bc. Hanou Machýčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Benediktská č. 690/7, proti žalovanému P. K. , o zaplacení částky 700 000 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 43/2017, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 43/2017 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 23. 7. 2017 žalobce navrhl, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 3, neboť tento soud je pro něj, s ohledem na zdravotní omezení, daleko dostupnější než Okresní soud v Šumperku. Dle žalobce jeho zdravotní stav v současné době bezesporu dosahuje úrovně zdravotního postižení, přičemž v souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, by mu měl být zajištěn „účinný přístup ke spravedlnosti“.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Důvody, které žalobce ve svém návrhu uvádí, nejsou natolik podstatné, aby dostatečně odůvodnily přenesení příslušnosti. Sám žalovaný má zdravotní problémy a cestování do Prahy by pro něj bylo značně komplikované.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnosti soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přitom obecně platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena
s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Z lékařské zprávy MUDr. Jany Verešové ze dne 22. 7. 2016 a ze dne 5. 3. 2018 plyne, že žalobce třikrát v týdnu dochází do nemocnice (zřejmě na dialýzu), ale je schopen se dostavit na jednání mimo své bydliště, i když je to pro něho „náročné“. Ze zpráv Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 8. 7. 2014 a ze dne 27. 10. 2016 bylo zjištěno, že u žalobce v roce 2013 došlo k selhání ledvin, obtíže s tím související si vyžadují průběžnou lékařskou kontrolu. Z výše uvedených listin a ze zprávy Protonového centra v Praze ze dne 7. 4. 2016 též plyne, že žalobce prodělal před více než dvěma lety onkologickou léčbu.
Jakkoli Nejvyšší soud nemá na shora uvedených závěrech důvod ničeho měnit, v poměrech projednávané věci je rozhodující, že v případě žalobce nejde o „běžné“ zdravotní problémy a s tím spojené obtíže s cestováním k příslušnému soudu, nýbrž o to, že zdravotní stav žalobce je natolik nepříznivý, že odůvodňuje výjimku z výše citovaného ústavního pravidla. Namítá-li žalovaný, že má taktéž zdravotní problémy, jež mu komplikují cestování, nedoložil toto své tvrzení příslušnými dokumenty. Jeho námitce nelze přisvědčit tím spíše, že pracuje jako řidič kamionové dopravy, z čehož je zřejmé, že běžně absolvuje cestování na delší vzdálenost.
Proto Nejvyšší soud návrhu žalobce vyhověl a věc z důvodu vhodnosti přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu