ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1487.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1487/2018-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně M. F. , zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu č. 363/10, proti žalované B servis Praha 2005, a.s. se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 52/1894, IČO 27570380, zastoupené Mgr. Petrou Kudláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 10/79, o 26.000,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o 79.920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 198/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2017, č. j. 23 Co 313/2017-196, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.574,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta se sídlem v Liberci, U Soudu č. 363/10.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 23 Co 313/2017-196, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel, podstatou jejích námitek je především nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (že „soudy upřednostnily ústní svědeckou výpověď svědkyně M. ohledně vyplácení částek z pokladničky, kterou však není možné hodnotit jako věrohodnou a pravdivou z důvodu zakrývání jejího vlastního protiprávního jednání“, a že „předseda představenstva žalované měl o jednání žalobkyně vědět“), předestírá vlastní skutkové závěry (že „bylo prokázáno ze svědecké výpovědi žalobkyně, že si měsíčně vyplácela v hotovosti částku 4.000,- Kč z pokladničky, ale nebylo prokázáno uzavření ústní dohody o provedení práce a není jasné, z čeho odvolací soud vycházel, když konstatoval závěr, že předseda představenstva žalované měl o jednání žalobkyně vědět“, a „že sama žalobkyně uvedla, že platby v hotovosti přebírala“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobkyně se na úkor žalované z jejího majetku obohatila, neboť tvrzení, že si žalobkyně peníze žalované brala na základě dohody o provedení práce nebylo žádným způsobem doloženo ani prokázáno“)], a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Ostatně - rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce podmínek pro vrácení neprávem vyplacených částek srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2013 sp. zn. 21 Cdo 1775/2013 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2016 sp. zn. 21 Cdo 5189/2015) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu