ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1978.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 1978/2018-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. O. , zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, proti povinné A. H. , zastoupené JUDr. Ivo Pavlů, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka č. 121/11, pro 1.615.500,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovité zástavy, za účasti oprávněné z věcného břemene A. M., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 14 E 13/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2017, č. j. 12 Co 653/2016-300, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.876,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Stanislava Sochora, advokáta se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2017, č. j. 12 Co 653/2016-300, podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť není k podání dovolání oprávněna (subjektivně legitimována), protože napadeným rozhodnutím povinné na jejich právech nevznikla žádná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), totiž nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku naopak plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněný pod č. 28/1998 v časopise Soudní judikatura).
Námitky povinné uvedené v dovolání (že, „soudem prvního stupně nebylo v usnesení ze dne 4. 2. 2015, které stanovilo hodnotu věcného břemene, rozhodnuto, že věcné břemeno pro A. M. bylo závadou, která prodejem v dražbě nezanikne“, že „odvolací soud nesprávně rozhodl, že A. M. nebyla mezi osobami, které měli být předvoláni, jako účastníci rozvrhového jednání“) nejsou důvodné, neboť Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013, uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2514/2015), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek; těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty, úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Dovolatelkou nastíněná otázka, „zda na nemovitosti, kterou oprávněný vydražil, bude i nadále váznout věcné břemeno třetí osoby anebo zda věcné břemeno dražbou zaniklo a přísluší jí za ně náhrada“, byla již uzavřena v předchozí exekuční fázi pravomocným usnesením o určení výsledné ceny nemovitosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu