ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.22.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 22/2018-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně CASPER CONSULTING a.s. , se sídlem v Praze, Olivova č. 2096/4, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalovaným 1) C. G. , a 2) Z. G. , oběma zastoupeným JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze, Štěpánská č. 643/39, o zaplacení 27 382 409,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 29/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2016 č. j. 28 Co 185/2016-43, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, částku 3 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Kölbla, advokáta se sídlem v Praze, Štěpánská č. 643/39.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016 č. j. 28 Co 185/2016-43 není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce překážky věci rozhodnuté, kdy je proti dlužníkovi z úvěrového závazku kromě zaplacení pohledávky požadováno rovněž nařízení prodeje zástavy v jeho vlastnictví, zřízené k zajištění téže pohledávky, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1577/2007) a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.
Na uvedeném právním závěru ničeho nemění okolnost, že v projednávaném případě bylo žalovaným v předchozím řízení uloženo zaplacení pohledávky z titulu ručení, když nyní se žalobkyně domáhá pro uspokojení téže úvěrové pohledávky nařízení prodeje zástavy, která se nachází ve vlastnictví žalovaných, plně se tak uplatní dosavadní závěr výše odkazované judikatury, že o jiný nárok (stav) a ani předmět řízení se nemůže jednat jen proto, že žalobce o tomtéž nároku (stavu) a na základě stejného skutku (stejných skutkových tvrzení) uvádí jiné (další, odlišné) údaje pouze o zajištění uplatněného práva, popřípadě o jiném zdroji jeho uspokojení při výkonu rozhodnutí (exekuci), neboť pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiný titul pro výkon rozhodnutí (exekuci), který dlužníku (povinnému) ukládá, aby svému věřiteli (oprávněnému) zaplatil dlužnou pohledávku, je ve výkonu rozhodnutí (exekuci) způsobilým podkladem též pro prodej zástavy, jež patří dlužníku (povinnému) a která slouží k zajištění vymáhané pohledávky.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu