ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2828.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2828/2018-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Dexindra s. r. o. se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, IČO 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, proti žalovanému TJ Start Uherský Ostroh , se sídlem v Uherském Ostrohu, Kvačicích, Mlýnská č. 44, IČO 46956549, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, o 5.000.000,- Kč s úrokem a úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 31/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2017, č. j. 28 Co 358/2016-412, ve znění usnesení ze dne 25. října 2017, č. j. 28 Co 358/2016-423, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludmily Pražákové, advokátky se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2017, č. j. 28 Co 358/2016-412, ve znění usnesení ze dne 25. 10. 2017, č. j. 28 Co 358/2016-423, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr k námitce absolutní neplatnosti „smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem (cizím) pro budoucí pohledávky“ vznesené v závěrečném návrhu, jako nepřípustné „novoty“)] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, uveřejněný pod číslem 27/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. I přes označení této námitky za nepřípustnou novotu se jí v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolací soud zabýval, když považoval za „zcela přiléhavé“ závěry soudu prvního stupně, podle nichž „je zcela zřejmé, že v datacích“ zástavní smlouvy a úvěrové smlouvy „došlo k omylu“.
Namítá-li dovolatel absolutní neplatnost „smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem (cizím) pro budoucí pohledávky“ z důvodu absence časového vymezení pro trvání zástavního práva, pak přehlíží znění odstavce 13 uvedené smlouvy, z něhož vyplývá, že „smlouva se uzavírá do doby úplného uspokojení pohledávek včetně příslušenství a nákladů zástavního věřitele“.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe v otázce, „zda se řídí ustanovením §405 obchodního zákoníku promlčení pohledávky z obchodního závazkového vztahu, která byla přihlášena do konkurzu, která byla v konkurzu zjištěna a která nebyla v konkurzu uspokojena“, neboť – oproti názoru dovolatele – je závěr odvolacího soudu v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4194/2015 (v dovolání nesprávně označeným, sp. zn. 21 Cdo 2290/2012), nebo s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1774/2016. V projednávané věci totiž není podstatné, že po zrušení konkursu žalobce znovu nepodal žalobu, protože žaloba na uspokojení ze zástavy byla podána již dne 31. 1. 2008, zatímco konkurs byl zrušen až dne 29. 1. 2009; po celou dobu řízení o konkursu nemůže promlčecí doba doběhnout. S přihlédnutím k ustanovení §408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, by promlčecí doba uplynula až dne 22. 8. 2008, ale žaloba byla podána dne 31. 1. 2008.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu