ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2862.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 2862/2018-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobců a) M. S. a b) M. S. , obou zastoupených JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 2/2, proti žalovaným 1) EURODRAŽBY.CZ a. s. se sídlem v Praze 8 - Čimicích, Čimická č. 780/61, IČO 29135419, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova č. 1535/4, 2) 1. faktorská s. r. o. se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husitská č. 107/3, IČO 26777355, zastoupenému Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, a 3) R. P. , zastoupené Mgr. Martinem Kubikem, advokátem se sídlem v Plzni, Havlíčkova č. 1100/20, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 348/2013, o dovolání žalovaných 1) – 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2017 č. j. 16 Co 41/2017-158, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) – 3) se odmítá .
II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Vlasáka, advokáta se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 2/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných 1) – 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017 č. j. 16 Co 41/2017-158 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 804/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5066/2015, v němž byl přijat právní závěr, že rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem, nemůže být (není) od počátku materiálně a formálně vykonatelný a nesplňuje tedy podmínky §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť vymáhaná pohledávka nebyla (ve skutečnosti) dražebnímu věřiteli přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem; skutečnost, že ve lhůtě stanovené zákonem nebyla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, na tomto závěru nemůže nic změnit; k otázce zneužití práv srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, ze kterého vyplývá, že za zneužití práva ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku lze považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) – 3) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 27. 9. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu