ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3270.2018.1
21 Cdo 2514, 3270/2018-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. H. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova č. 402/4, proti žalovaným 1) F. J. , 2) M. P. , jako insolvenčnímu správci dlužníka P. H., zastoupenému JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4, a 3) J. K. , o určení neplatnosti dobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 C 9/2018, o dovoláních žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. února 2018, č. j. 19 C 9/2018-30, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2018, č. j. 20 Co 56/2018-36, a proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. května 2018, č. j. 19 C 9/2018-40, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 2018, č. j. 20 Co 158/2018-45, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6. února 2018, č. j. 19 C 9/2018-30, se zastavuje ; jinak se dovolání žalobce odmítá .
II. Řízení o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. května 2018, č. j. 19 C 9/2018-40, se zastavuje ; jinak se dovolání žalobce odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Syrůčkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce v posuzované věci podal dvě dovolání. V pořadí prvým napadl usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 6.2.2018, č. j. 19 C 9/2018-30, a taktéž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20.3.2018, č. j. 20 Co 56/2018-36, posléze podané dovolání směřoval „do všech výroků“ usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9.5.2018, č. j. 19 C 9/2018-40, a rovněž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5.6.2018, č. j. 20 Co 158/2018-45.
Nejvyšší soud České republiky řízení o dovoláních žalobce proti usnesením okresního soudu podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť směřují proti rozhodnutím soudu prvního stupně, která dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20.3.2018, č. j. 20 Co 56/2018-36, není přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
Taktéž dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5.6.2018, č. j. 20 Co 158/2018-45, není přípustné (podle ustanovení §237 o. s. ř.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení újmy, hrozící žalobci (poplatníku) ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v důsledku zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. právní názor, podle nějž smyslem ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není zohlednit situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává, vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.7.2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.6.2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12.2017, sp. zn. 30 Cdo 2355/2017] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pro úplnost Nejvyšší soud České republiky dodává, že dovolání proti výroku II., kterým odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žalobce nijak nezdůvodňuje, nehledě k tomu, že vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání proti uvedenému výroku ani objektivně přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozhodnutím odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu