ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.330.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 330/2018-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně L. L. , zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 2033/21, proti žalovanému Kilian group s.r.o. se sídlem v Brně, Žebětíně, Chrpová č. 531/65, IČO 26928086, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o zaplacení 57.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 51/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2017, č. j. 15 Co 471/2012-273, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.484,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Soni Bernardové, advokátky se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2017, č. j. 15 Co 471/2012-273, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka především nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel (že „žalovaný v řízení tvrdil a prokázal, že ke skončení pracovního poměru žalobkyně došlo dohodou ze dne 7. 8. 2006“, že „část listiny, v níž jsou obsaženy projev vůle skončit pracovní poměr dne 7. 8. 2006 dohodou, datum sepsání a podpisy účastníků, nenese znaky manipulace“, že „předložená dohoda zachycuje projev vůle žalobkyně skončit pracovní poměr k datu zde uvedenému, když žalobkyně listinu s uvedeným obsahem opatřuje svým podpisem“ a že „žalovaný i žalobkyně se bezprostředně po uzavření dohody chovali v souladu s dohodou o skončení pracovního poměru“), podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry (že „žalobkyně žádnou dohodu o skončení pracovního poměru u žalovaného nikdy nepodepsala“, že „podpis vypadá jako její, ale nikdy nepodepsala takovou listinu“, že „taková dohoda nemohla být uzavřena ani konkludentně“ a že „nelze souhlasit s tím, že bylo manipulováno jen s hlavičkou listiny“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „neexistuje úkon, který je způsobilý být důvodem k rozvázání pracovního poměru a že odvolací soud za něj nesprávně považuje buď písemnou nebo konkludentní dohodu vzniklou 7. 8. 2006“)], a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v závěru, že „ke skončení pracovního poměru žalobkyně došlo dohodou ze dne 7. 8. 2006“ – v otázce výkladu projevu vůle právního úkonu podle ustanovení §240 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 345/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1299/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1801/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, který byl uveřejněn pod č. 51/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu