ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5453.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5453/2017-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce K. S. , zastoupeného JUDr. Janem Kozubkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Prašné brány č. 1078/1, proti žalované Galerii hlavního města Prahy, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Staroměstské náměstí č. 605/13, IČO 00064416, zastoupené JUDr. Janou Felixovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 119/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017 č. j. 23 Co 197/2015-286, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Kozubka, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Prašné brány č. 1078/1.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2017 č. j. 23 Co 197/2015-286 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 č. j. 21 Cdo 2932/2016-238, dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1331/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. 21 Cdo 5054/2014, uveřejněný pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 317/2015, na které dovolací soud odkazoval již ve svém předchozím rozsudku vydaném v této věci a ve kterých byl vysloven právní názor, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce tehdy, nemá-li zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně - možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou, nemůže být jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, anebo v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1001/2011 a na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003 a ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, že se odvolací soud při posuzování předpokladů pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele pro nadbytečnost zaměstnance ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.), pak přehlíží, že soudy v těchto případech aplikovaly stejné obecné závěry, avšak vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci [ve věcech vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1001/2011 a sp. zn. 21 Cdo 733/2003 byla účelem přijetí rozhodnutí o organizační změně úspora finančních (mzdových) prostředků a nešlo jen o jiné organizační uspořádání zaměstnavatele spojené s nahrazením činnosti zaměstnance činností jiných zaměstnanců; ve věci sp. zn. 21 Cdo 1369/2001 odpadl zaměstnanci druh jím vykonávané práce, neboť byla zrušena kardiologická ambulance, kterou vedl]. Rozpor s dosavadní judikaturou dovolacího soudu nelze spatřovat ani ve vztahu k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003 (uveřejněnému pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005), který je založen na stejných právních závěrech jako projednávaná věc.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není způsobilá ani námitka vad předchozího dovolacího řízení spočívajících podle dovolatelky v tom, že dovolací soud byl nesprávně obsazen a že svoje rozhodnutí řádně nezdůvodnil, neboť tyto námitky nesměřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž proti předchozímu rozhodnutí dovolacího soudu vydanému v této věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu