ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5743.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5743/2017-2701
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci péče o nezletilé děti J. K. , M. K. a F. K. , všechny zastoupené městem Hranice, se sídlem městského úřadu v Hranicích, Pernštejnské náměstí č. 1, jako kolizním opatrovníkem, děti matky T. K. , zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Španělská č. 742/6, a otce E. K. , zastoupeného JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karolinská č. 661/4, o úpravu poměrů na dobu před a po rozvodu manželství rodičů, o úpravu styku a o žádosti matky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 Nc 2558/2014, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. srpna 2017 č. j. 70 Co 276/2017-2363, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 8. 2017 č. j. 70 Co 276/2017-2363 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků a k povinnosti žadatele prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, které bylo uveřejněno pod č. 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že byť u dovolatelky je splněna podmínka nezbytnosti ustanovení advokáta z důvodu ochrany zájmů účastníka obsažená v ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř., nejsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 o. s. ř., když disponuje pravidelným příjmem ve výši 19 000 Kč měsíčně, který se skládá z výživného manželky ve výši 15 000 Kč měsíčně a dále z částky ve výši 4 000 Kč, která odpovídá příjmům z přivýdělků dovolatelky. Nadto soud zohlednil i skutečnost, že dovolatelka vlastní nemovitost, kterou nevyužívá, a že potřeby dětí nemusí hradit sama, neboť na výchově a výživě dětí se podílí též jejich otec, a to jak osobní péčí, tak materiálně ve formě výživného ve výši 13 000 Kč měsíčně. Nejvyšší soud se tedy neztotožnil s námitkou dovolatelky, že by se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a naopak shledal napadené rozhodnutí v souladu s výše uvedenou judikaturou.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud mylně zohlednil příjem matky z pronájmu ve výši 4 000 Kč měsíčně, a proto neposoudil majetkové poměry žadatelky ve všech souvislostech, pak přehlíží, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí příjem z pronájmu při posuzování pravidelného příjmu matky nikterak nezohlednil.
Pokud dovolatelka namítá, že zohlednění vlastnictví k nemovitosti v zamítavém rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu, pak přehlíží, že v odůvodněných případech zohlednění vlastnictví nemovitosti a možnost jejího prodeje připouští jak Nejvyšší soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3316/2016 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013), tak Nejvyšší správní soud (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 1 As 23/2009-95). Z výše uvedené praxe vyplývá požadavek, aby vlastnictví nemovitosti samo o sobě nebylo překážkou pro osvobození od soudních poplatků, a proto se prodej nemovitosti pouze z důvodu zaplacení nákladů řízení zpravidla nepožaduje, avšak v rámci úvahy soudu o celkových majetkových poměrech je ospravedlnitelné zohlednění vlastnictví nemovitostí. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud založil své rozhodnutí přednostně na pravidelných příjmech dovolatelky a následně teprve zohlednil vlastnictví nemovitosti, která je, jak dovolatelka sama uvádí, v havarijním a neobyvatelném stavu (proto nemůže být užívána ani k bydlení, ani k rekreaci), shledal Nejvyšší soud postup odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků“)], v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu