ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1233.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 1233/2018-892
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) F. K. a b) R. K. , obou zastoupených JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Žlutická 1632/34, proti žalovaným 1) Veřejné informační službě, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni, Farského 638/14, IČO: 45330344, 2) V. B. , 3) V. B. , 4) P. B. , 5) M. K. , 6) I. K. , všem zastoupeným JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 201/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 18 Co 138/2017-855, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným 1) až 6) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 075 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. Karla Havla, advokáta se sídlem v Plzni, Martinská 608/8.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2017, č. j. 36 C 201/2007-811, rozhodl, že část pozemku parc., zastavěná přestavkem, nacházející se v délce pozemku parc. o výměře 23 m 2 , v obci a k. ú. P., který je ve vlastnictví žalované 1), nyní parc., se stává vlastnictvím žalované 1), a část pozemku parc., zastavěná přestavkem, nacházející se v délce pozemku parc. o výměře 11 m 2 , v obci a k. ú. P., který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných 2) až 6), nyní parc., se stává vlastnictvím žalovaných 2) až 6), a to v rozsahu podle přiloženého geometrického plánu č. 4292-16/235 ze dne 14. 6. 2016, který je součástí tohoto rozsudku (výrok I.). Dále žalovaným 1) až 6) uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům a) a b) z titulu náhrady obvyklé ceny pozemku (přestavku) 8 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu ze dne 29. 10. 2007, ve znění jejího upřesnění ze dne 16. 1. 2009, na odstranění stavby plotu (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VI.).
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 18 Co 138/2017-855, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zřídil věcné břemeno ve prospěch vlastníků stavby plotu v délce pozemku parc. o výměře 23 m 2 , v obci a k. ú. P., který je ve vlastnictví žalovaného 1), a v délce pozemku parc. o výměře 11 m 2 , v obci a k. ú. P., který je ve vlastnictví žalovaných 2), 3), 5) a 6), a to k pozemku parc. o výměře 621 m 2 , v obci a k. ú. P., na němž se částečně stavba plotu nachází, a to v rozsahu podle přiloženého geometrického plánu č. 8345-249/2009 ze dne 9. 10. 2009, který je součástí tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu vůči žalované 4) v plném rozsahu zamítl (výrok IV.), zamítl žalobní návrh, aby žalovaní 1), 2), 3), 5) a 6) byli povinni odstranit stavbu plotu v délce pozemku parc. a pozemku parc., která zasahuje na pozemek parc., vše v obci a k. ú. P. (výrok III.), uložil žalovaným 1), 2), 3), 5) a 6) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě za zřízení věcného břemene 23 892 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. až VII.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na nesprávném právním posouzení věci. Rekapitulují stav věci, zdůrazňují, že výstavba plotu neprobíhala zcela v původních hranicích, nač žalované upozornili již v průběhu stavebního řízení v roce 2004. Existuje rozdílné zaměření pozemku, když podle jejich měření stál celý plot na pozemku žalobců, což soudy řádně nevysvětlily. Mají za to, že se vůči nim postupovalo diskriminačně, upozorňují na délku řízení. V průběhu řízení souhlasili se znalcem Ing. Peškem, nikoliv však s Ing. Bučkem, znalcem, který vyhotovil geometrický plán; v této souvislosti upozorňují na jeho pochybení. Žalovaní nebyli v dobré víře, neboť věděli o skutečnosti, že základy bývalé stavby přesahovaly do pozemku žalobců. Soud pak „maskoval ne zcela dobrou víru žalovaných“ tím, že se obracel vždy jen na žalované a k připomínkám žalobců nepřihlížel. Soudkyně si dokonce vynutila vstup znalce na jejich pozemek justiční stráží. Nesouhlasí s tím, že měli v roce 2009 uzavřít s žalovanými jakýsi smír o věcném břemeni. Závěrem uvádějí, že „obyčejný člověk nemá u soudu zastání, pravda je zašlapávána, když se chce domoci spravedlnosti, je šikanován a zesměšňován“. Mají za to, že už v průběhu stavby vyvrátili dobrou víru žalovaných, k čemuž soudy nepřihlédly. Navrhují, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu jako nesprávné.
Žalovaní ve vyjádření poukazují na to, že dovolání postrádá základní náležitosti a nedošlo k řádnému vymezení přípustnosti, polemizují s některými tvrzeními žalobců a navrhují, aby dovolací soud dovolání pro nepřípustnost odmítl, případně pro nedůvodnost zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V dané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelé nevymezují žádnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by se měl dovolací soud v dovolacím řízení zabývat; taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. V dovolání žalobci popisují vývoj věci a vyjadřují nesouhlas s řešením přijatým soudy, když nejspíše chtějí, aby došlo k odstranění plotů nacházejících se na jejich pozemku, tento nesouhlas je však veden toliko v obecné rovině, neboť žalobci svou argumentací nereagují na právní závěry odvolacího soudu, které jediné dovolacímu přezkumu podléhají (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Ve shodě s dispoziční zásadou bylo na dovolatelích, aby řádně a včas podali dovolání, jakož i řádně vymezili právní otázku přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.; pokud tak neučinili, nelze po dovolacím soudu požadovat, aby prováděl komplexní přezkum správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť tím by postupoval v rozporu se současnou právní úpravou dovolacího řízení, jakož i zásadami, na nichž je dovolací řízení založeno. To platí tím spíše, jestliže v dovolání zcela absentuje jakákoliv zmínka o přípustnosti dovolání.
Jelikož je dovolání nepřípustné pro nevymezení otázky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. dubna 2018
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu