ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.599.2018.1
sp. zn. 22 Cdo 599/2018-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. B. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, proti žalované B. K. , zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 334/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 12 Co 186/2017-43, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. 20 C 334/2016-28, ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „uložení povinnosti žalované zaplatit mu ½ tržní hodnoty převoditelných členských práv a povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu Mír Teplice a s ním spojeným společným nájmem družstevního bytu č. v domě č., V. ulice, T.“ Ve výroku II. uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 640 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.
Žalobce uplatnil nárok na vypořádání zaniklého společného jmění manželů tvořeného hodnotou členského podílu v bytovém družstvu. Soud prvního stupně na věc aplikoval §739 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“) a uzavřel, že otázku, který z bývalých manželů zůstane jediným členem družstva a nájemcem bytu, musí bývalí manželé řešit v souvislosti s vypořádáním společného jmění jako otázku předběžnou a vypořádání hodnoty práv k družstevnímu bytu pak řešit v rámci vypořádání celého společného jmění. Oddělit řešení otázky práv k družstvu od vypořádání celého jmění nelze. Konstatoval, že tím, že účastníci vůči družstvu prohlásili, kdo z nich zůstane členem družstva a nájemcem bytu, „tlumočili“ svou dohodu o vypořádání společného jmění. Jelikož nebyla prokázána ústní dohoda účastníků a v prohlášení nebylo uvedeno, jak si před jeho podpisem účastníci vypořádali v rámci vypořádání celého společného jmění hodnotu práv k družstvu, je třeba mít za to, že práva k družstvu připadla žalované bezúplatně.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, k odvolání žalované usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. 12 Co 186/2017-43, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Shrnul, že účastníci řízení se stali za trvání manželství společnými členy Stavebního bytového družstva Mír Teplice a současně i nájemci družstevního bytu. Manželství účastníků uzavřené dne 6. 3. 2004, bylo pravomocně rozvedeno 14. 12. 2013 a po rozvodu manželství začala užívat byt jako výlučná členka žalovaná. Žalobou podanou dne 13. 12. 2016 uplatnil žalobce podle §150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“), nárok na vypořádání zaniklého společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu.
S odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 odvolací soud uvedl, že vypořádání společného jmění manželů, zaniklého před 1. 1. 2014, se řídí občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. Protože společné jmění manželů zaniká zánikem manželství a manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 14. 12. 2013, došlo tímto dnem k zániku společného jmění účastníků, a soud prvního stupně proto na uplatněný nárok aplikoval nesprávný právní předpis, pokud otázku vypořádání společného jmění manželů neposuzoval podle obč. zák.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jde o otázku, zda má-li být společné členství rozvedených manželů zrušeno až v době po 1. 1. 2014, zánik společného členství rozvedených manželů se nadále řídí §739 odst. 2 ZOK, neboť právní úprava nájmů (včetně ust. §705 odst. 2 obč. zák.), byla zrušena a podle §3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ji nelze již použít. Poukazuje přitom na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 22 Cdo 2380/2007 a 26 Cdo 98/2011. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a námitky žalované za nedůvodné. Přechodné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týkající se nájmu s uplatněným nárokem nijak nesouvisí, neboť předmětem sporu je řešení vypořádání zaniklého společného jmění, nikoli zrušení práv společného nájmu družstevního bytu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně aby usnesení odvolacího soudu potvrdil.
Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení obč. zák. [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].
Dovolání není přípustné.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, podle jakého právní předpisu má být posouzen nárok žalobce na vypořádání zaniklého společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu. Dovolatelka tvrdí, že zánik společného členství rozvedených manželů by se v době po 1. 1. 2014 měl nadále posuzovat podle §739 odst. 2 ZOK, stejně jako právní úprava nájmů. Poukazuje přitom na přechodné ustanovení §3074 o. z.
Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Praxe dovolacího soudu je ustálená v názoru, že při vypořádání společného jmění manželů zaniklého před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, postupují soudy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zánik společného jmění manželů (dále též „SJM“) a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti působící postupně (sukcesívně - k tomu viz např. Knapp. V., Luby, Š., a kol.: Československé občanské právo. Orbis Praha 1974, díl I., s. 111), přičemž k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku SJM. Proto se vypořádání společného jmění manželů řídí stejným právním režimem jako jeho zánik, nestanoví-li zákon výslovně něco jiného srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4276/2014 (dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) ].
Dovolací soud neshledává důvod se od těchto závěrů odchýlit. Předmětem žalobního nároku je vypořádání společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, zaniklého před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., neboť k zániku společného jmění účastníků došlo dne 14. 12. 2013, kdy nabyl rozsudek o rozvodu manželství účastníků právní moci. Protože soud prvního stupně v řízení postupoval podle právní úpravy platné až po zániku společného jmění účastníků (§739 odst. 2 ZOK nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2014), jeho rozhodnutí nebylo správné. Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že v řízení o nároku žalobce má být postupováno podle obč. zák. účinného v době zániku společného jmění účastníků, je jeho rozhodnutí v souladu se stávající judikaturou dovolacího soudu.
Z tohoto důvodu rovněž není případný odkaz dovolatelky na přechodné ustanovení §3074 odst. 1 o. z., které se vztahuje obecně k nájmu, ani tvrzení, že §739 odst. 2 ZOK nahrazuje plně dřívější §705 odst. 2 obč. zák., podle kterého nedohodnou-li se rozvedení manželé, rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení společného nájmu družstevního bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Jak již bylo výše uvedeno, právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014 nelze na řešenou věc použít. Dovolatelka navíc poukazuje na právní úpravu, která se vzneseným nárokem žalobce nesouvisí, neboť žalovaný vznesl nárok na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, nikoli nárok na úpravu práv společného nájmu družstevního bytu či úpravu práv společného členství rozvedených manželů.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Soud prvního stupně, který bude v řízení pokračovat, rozhodne také o nákladech dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
Mgr. David Havlík
předseda senátu