ECLI:CZ:NS:2018:22.ICDO.72.2018.2
KSOS 34 INS XY
34 ICm XY
sp. zn. 22 ICdo 72/2018-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, proti žalovanému Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. P., narozeného XY, místem podnikání XY, IČ XY, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. P., narozeného XY, místem podnikání XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, č. j. 34 ICm XY, 12 VSOL XY, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, č. j. 34 ICm XY, vkladu zamítl „návrh na vypořádání společného jmění manželů, vzniklého sňatkem žalobkyně L. P. a dlužníka D. P. dne 28. 12. 1995, a zaniklého dnem 30. 7. 2010 jako dnem právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS XY o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl závěru, že nemovitosti, jejichž vypořádání se žalobkyně domáhala, se nestaly součástí společného jmění manželů (dále „SJM“) žalobkyně a dlužníka, neboť ten je nabyl ještě před uzavřením manželství. Návrh žalobkyně by musel být zamítnut i z toho důvodu, že jako vlastník nemovitostí je v katastru nemovitostí evidována třetí osoba, odlišná od žalobkyně a dlužníka, což znamená, že práva a povinnosti stanovená soudním rozhodnutím o vypořádání SJM by nebyla způsobilá ke vkladu do katastru nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Cituje uvedené ustanovení a dále uvádí, že odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí dovolacího soudu, která vyjmenovává, a že uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. Tvrdí, že odvolací soud se při řešení právní otázky vypořádání zaniklého společného jmění manželů odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a specifikuje tato rozhodnutí: ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. 31Cdo 1908/98, ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 183/2008, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 73/2011, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4625/2014, a ze dne 28. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 194/2016.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 a rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno do 29. 9. 2017 (srovnej článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a článek II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání trpí vadami, pro něž není možné v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
K tomu viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v jehož právní větě se uvádí: „1. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů“. Srov. též další judikaturu tam uvedenou; z četné judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.
Dovolatelka neuvedla konkrétní skutečnosti zakládající přípustnost dovolání, nezpochybnila právní závěr, o který se opírá rozsudek odvolacího soudu, zejména že jí označené nemovitosti se vůbec nestaly součástí SJM a navíc že jsou již ve vlastnictví třetí osoby, nevznesla k tomu žádnou argumentaci. Bez dalšího vychází z toho, že nemovitosti do SJM náleží; pouze reprodukuje průběh předchozího řízení a poté bez jakékoliv souvislosti s důvody, pro které byla žaloba zamítnuta, cituje judikaturu, a podstatu sporu zcela pomíjí.
Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, dovolacímu soudu nezbylo než je odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu